Zrušení mléčných kvót a ruské embargo na evropské potraviny zcela rozvrátily evropský sektor mléka. Tedy především východoevropský sektor mléka. Ceny sice klesají v celé Evropské unii, ale důsledky tohoto poklesu jsou dramatické zejména pro chovatele v nových členských zemích, kde jsou ceny mléka nejnižší, což nahrává jejich západoevropským konkurentům.
Ti zatím, zdá se, vyčkávají a svoje politiky nijak zvlášť nenutí k tlaku na Evropskou komisi, aby narůstající ztráty kompenzovala a pomohla sektor stabilizovat, i když právě do chovu mléčného skotu ještě před zrušením mléčných kvót masivně investovali.
O to důležitější je aktivita českého ministra zemědělství, a také jednotný požadavek na přijetí konkrétních a především účinných opatření na unijním trhu s mlékem, který deklarovaly minulý týden v Českých Budějovicích země Visegrádské čtyřky spolu s Bulharskem, Rumunskem, Slovinskem a Rakouskem.
Co tento jednotný postoj přinese na mimořádné radě ministrů zemědělství v září v Bruselu, teprve uvidíme. Evropa ale vstupuje do velmi nejistého období, všechno se mění a každý ostrůvek stability, který se podaří udržet, je o to cennější, zvlášť když jde o produkci potravin.
Dosavadní reakce Evropské komise na mléčnou krizi však stejně jako řada jiných kroků bruselských úředníků, vyvolávají přinejmenším rozpaky.
Přitom nástroje, jak pomoci, jsou k dispozici. Stačí jediné – rozhodnout o jejich použití. Jenže právě rozhodování v zásadních otázkách je tou největší slabinou současné unijní politiky.*
