s Jaroslavem Bačinou, předsedou hlavní komoditní rady Asociace soukromého zemědělství ČR
Intervenční fond nechystá nákup pšenice z blížících se žní, jak minulý týden opět potvrdil. Co tomu říkáte?
Osobně si myslím, že by měl být. Ale také vím, že na něj stát nemá peníze. Jenže ty nejsou, zdá se, na nic. Je nešťastné, že o náhradách ztrát zemědělců způsobených loňským propadem cen a počasím se vyjednává až v tuto dobu, kdy se vláda snaží šetřit. Ale vidíme, že zemědělci přežili až do žní, nestalo se, že by jich spousta zbankrotovala, jak tvrdil prezident agrární komory. Všichni jdeme do žní a všichni budeme chtít dobré peníze. Víme také, že intervenční fond prodělal na posledním nákupu obilí téměř miliardu korun, nicméně i naše asociace se před rokem přihlásila k výkupní ceně 3500 korun za tunu. Řekli jsme si, když může stát rozdávat bankám tolik peněz, proč by zemědělci nemohli dostat dobrou cenu za obilí. Že se letos budeme muset obejít při prodeji pšenice bez státu, je asi víc než jasné. Když jsem se nedávno ptal ministra Palase, co se u nás letos uplatní z pravidel intervenčního nákupu v EU, vyplynulo, že nic. Nebudeme mít ani mnohem liberálnější parametry jako jsou v unii, ani jejich základní záchytnou cenu 101 euro za tunu. Prostě se řekne, že bude méně pšenice a obchod vše zařídí. Jenže ceny záleží na dvou lidech ze dvou firem – Agrofertu a Agropolu. A zatím se mluví o cenách ještě daleko horších, než byly loni.
Takže nesdílíte optimismus ministra Palase, že nižší sklizeň pšenice povede k oživení cen?
Ne, vůbec. U nás je to pouze otázka byznysu výkupních organizací. Samozřejmě všichni chceme podnikat za účelem zisku, jenže oni mají šanci - na rozdíl od nás, kteří jsme poslední v řadě. Každá cena, která bude začínat dvojkou – 2800 korun za tunu potravinářské pšenice a 2200 za krmnou je letos likvidační. Loni výkupy nízké ceny nasadili a udrželi, přestože stát zasahoval. Pokud obchodníci chtějí být seriózní, měli by za potravinářskou pšenici platit cenu na úrovni EU, zhruba 3200 korun.
Výkupci ale tvrdí, že nenastavují cenu potravinářské pšenice, ani prý o ni moc nestojí, když ji v minulých letech po téměř roce skladování prodávali za nižší cenu, než za jakou nakupovali. Naopak zemědělcům vyčítají, že ji prodávají mlýnům lacino.
Řeknu vám moji zkušenost: Loni jsem si nechal polovinu úrody doma a když jsem s každou pátou fůrou jezdil pro informaci jezdil do výkupu, vždycky ji vrátili, že je krmná. Pak jsem ji prodal v březnu a najednou z ní byla potravinářská. Zdá se mi, že je snaha nechat si veškeré zelené úvěry uhradit od zemědělcům krmnou pšenicí. A u ní se skutečně mluví o ceně 2000 korun za tunu. I kdyby byla 2200 korun jako loni, zelené úvěry proti předchozímu roku narostly a když je zemědělci zaplatí, pojedou od září či října zase v červených číslech.
Rychlé peníze přinášel většinou ječmen, ani to už letos nemá platit. Nebo máte lepší zprávy?
Bohužel, sladovny chtějí uhradit po sklizni jen 30 procent úrody a zbytek v průběhu roku. A mluví se o ceně 3700 korun za tunu. Nápad, s nímž přišla společnost Soufflet, ať si zemědělci vezmou provozní úvěry od banky na skladní listy vystavené na ječmen pro sladovnu, mi připadá jako drbat se pravou rukou za levým uchem. S platbami za ječmen to může dopadnout jako u cukrovky – v říjnu nebo listopadu ji cukrovar odebere a do září následujícího roku se licituje o ceně. Ale k ječmeni – sladovny dobře vědí, že se ho zaselo hodně a pokud by byla dobrá kvalita a velká úroda, proč by se zavazovaly koupit sto procent při sklizni, když úrodu pěstitelé stejně nebudou mít kam prodat. Takhle chtějí předejít tomu, že by náhodou zaplatily zbytečně moc peněz.
Myslíte si, že zemědělci si více vypomohou skladními listy, když loni o ně neměli valný zájem?
Předpokládám, že to bude určité řešení, protože potravinářskou pšenici nebudou mít kam dát. Zvláště když mnozí nemají možnost skladovat doma.
Slibněji se rýsují ceny řepky, jaké by podle vás byly slušné?
Stát aniž věděl, co se stane přes zimu, nastavil na podzim za řepku vypěstovanou na půdě takzvaně v klidu 7200 korun za tunu. Ředitel Setuzy se ale nechal slyšet, že předpokládá nákupní cenu v září 6500 až 6800 korun. Nevím, odkud ji chce dovézt levněji, když v Evropě řepka nebude. Zřejmě bude zpracovávat sojový a palmový olej. Já Setuze neprodávám, řepku si letos podržím na skladním listu. Někteří obchodníci - tím nemyslím Agropol a Agrofert - slibují cenu 7200 až 7500 korun, což by bylo slušné.
