S Františkem Winterem, předsedou Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, jsme hovořili mimo jiné o jeho prioritách v Českomoravském svazu zemědělských podnikatelů.
Nedávno jste byl zvolen předsedou Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů. Na co se chcete zaměřit ve svém novém působení?
Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů působí jako jedna z nevládních organizací v sektoru zemědělství již dvacet let. Původní nosná témata svazu, kterými byla privatizace státních statků a prodej státní půdy, byla již naplněna. Nová témata, která si svaz vytyčil, jsou trvale udržitelný rozvoj zemědělství a venkova, podpora chovu skotu v LFA oblastech ve spolupráci s ostatními nevládními organizacemi.
Byl jste předsedou Národní sítě místních akčních skupin. Jak hodnotíte zapojení zemědělců do místních akčních skupin?
Na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět. Některé místní akční skupiny v České republice vznikly právě za přispění zemědělských podnikatelů a některé ve svém středu neměly žádné zemědělce. Až na konci minulého plánovacího období došlo k výraznému navýšení zemědělců v řadách MAS, ale bohužel převážně jen díky tomu, že právě jen přes místní akční skupiny mohli žádat přímo dotační prostředky na pořízení traktorů, což Program rozvoje venkova neumožňoval.
Kde vidíte rezervy v této oblasti?
V novém plánovacím období jsem přesvědčen o tom, že zemědělci zůstanou v řadách místních akčních skupin, jelikož právě tento program je určen převážně pro tuto skupinu. Přes MAS nejdou velké finanční prostředky, ale právě těm menším, mladým a začínajícím je místní akční skupina schopna nabídnout základní pomoc při čerpání prostředků z Evropské unie.
Jak hodnotíte nastavení plateb v rámci nové společné zemědělské politiky?
Již od začátku projednávání nového Programu rozvoje venkova se svaz aktivně zapojil do jeho tvorby. Bohužel se nám nepodařilo prosadit naše podstatné připomínky, tak jak jsme je vnímali od naší členské základny. Zejména šlo o přesun finančních prostředků z prvního do druhého pilíře Programu rozvoje venkova ve výši 15 procent, čímž by byla zabezpečena dostatečná podpora zemědělců hospodařících v LFA oblastech, zabývajících se převážně chovem krav bez tržní produkce mléka. Již nyní se ukazuje, že prioritní zaměření podpor na platby na plochu začíná být velkým problémem. Pozemky začínají skupovat různí spekulanti, jejichž zájmem není zemědělská prvovýroba, ale příjem dotací. Tato skutečnost má za důsledek i zvyšující se ceny pachtovného.
Hovoří se o podpoře živočišné výroby. Je podle vás dostatečná?
Podpora živočišné výroby ve znevýhodněných oblastech LFA je podle mého názoru nedostatečná. Nejvíce postiženi budou zemědělci, kteří hospodaří na stoprocentní výměře trvalých travních porostů v LFA oblastech. Myslím, že hrozí, že kvůli zrušení mléčných kvót bude docházet u menších subjektů k přesunu dojných krav do kategorie krav bez tržní produkce mléka. Vznikne tedy situace, kdy při fixním objemu dotačních prostředků na jednotlivé kategorie skotu dojde ke zvyšování dotace na dojnou krávu a snižování dotace na narozené masné tele. Při snížení podpor v LFA oblastech tak dále propadnou příjmy zde hospodařících zemědělců. A to nehovořím o dopadu degresivity pro tato území.
Dlouho se také mluví o snižování byrokracie, ale většinou zemědělci čekají naopak její zvyšování. Jak to vidíte Vy?
Možná bych na tuto otázku odpověděl otázkou. Zdá se vám nastavení nových podmínek pro čerpání dotací krokem ke snížení byrokracie? Myslíte, že v nové společné zemědělské politice bude méně kontrol a administrativy? Já o tom osobně pochybuji, ale čas ukáže.*
