S Martinem Pýchou, tajemníkem Zemědělského svazu ČR, jsme hovořili mimo jiné o výhledech zemědělství České republiky.
Minulý týden Zemědělský svaz ČR pořádal konferenci, týkající se výhledů českého zemědělství po roce 2013. Jak si podle Vás stojí české zemědělství v konkurenci s původními zeměmi EU? Otázka konkurence je věc velmi složitá na kterou nelze jednoduše odpovědět. Museli bychom hovořit o jednotlivých komoditách a také o tom, za jakých podmínek (dotačních, daňových a legislativních apod.) podnikáme. Nicméně stávající situace není pro české zemědělce příliš dobrá. Nerovné podmínky v rámci EU a nevhodně nastavený systém podpor dostává naše zemědělce stále více do role producentů surovin. A jak Zemědělský svaz mnohokrát na nejrůznějších úrovních upozorňoval, namísto realizace tuzemského potenciálu práce, dovážíme práci ze zahraničí. Situace je taková, že my produkujeme 56% produkčního průměru EU-27 na hektar, přičemž země EU-15 produkují 119% tohoto průměru. Finální zemědělská produkce zahrnuje i dotace – u nás se v letech 1996 až 2009 zvýšila 1,3 krát, např. v Rakousku to bylo 1,8 krát. Jinými slovy, české zemědělství již dávno není tak intenzivní, jak je občas prezentováno. A k tomu právě velmi přispívá i současná zemědělská politika a to jak evropská, tak česká. Tato situace je ale pro nás do budoucna velmi špatná. Pokud se dostaneme na úroveň surovinové základny, tak budeme soupeřit s „rozvojovými“ zeměmi z Latinské Ameriky, Afriky či Asie a v tomto souboji při nákladech plynoucích z legislativy EU, při cenách a úrovni mezd nemůžeme vyhrát. Země původní patnáctky se naopak snaží orientovat na výrobky s vyšší přidanou hodnotou které pak prodávají s vyšším ziskem. A tímto směrem by měla dle našeho názoru jít také naše země.
Jak by se dala zvýšit jeho konkurenceschopnost? Opět velmi složitá otázka a odpověď má mnoho aspektů. Částečně jsem na niž již odpověděl v předchozí odpovědi. Musíme se více orientovat na výrobky s vyšší přidanou hodnotou a snažit se je v maximální míře uplatnit na trhu. K tomu je ale nezbytná úzká spolupráce s potravináři, podpora investic do nových technologií, inovace a vzdělávání. Zároveň ale musí existovat zájem ze strany vedení státu. Tj. musí dojít k vytvoření koncepce českého zemědělství a potravinářství, musí se k tomu nastavit nástroje dotační ale i daňové politiky, je třeba maximálně zjednodušit administrativa a také nám musí stát aktivně pomáhat hledat a „obsazovat“ nové trhy. Významný vliv mohou mít také dobře fungující odbytové organizace. Je to zkrátka hodně menších či větších kroků dohromady. Vše je to ale podmíněno srovnatelnými podnikatelskými podmínkami v rámci EU.
Kde vidíte konkrétně slabiny? Největší slabinu českého zemědělství vidím v nezájmu politiků a také nedostatku vizí. Do jisté míry o tom může svědčit i současná výměna na postu ministra, která byla provedena v nejméně vhodnou dobu, tj. uprostřed jednání o reformě SZP, bez ohledu na to, jaké dopady to na české zemědělství může mít. Zatím poslední ministr, který byl schopen definovat jakousi budoucí představu o dalším vývoji zemědělství byl ministr Fencl před vstupem do EU. Další obrovskou slabinou je také nedostatek kvalifikovaných lidí. Již dnes je problém nahradit odcházející generaci manažerů a tento stav se stále prohlubuje.
Jak se podepíše na resortu a na jednání o budoucí podobě SZP odvolání ministra zemědělství Ivana Fuksy? Odvolání ministra zemědělství ČR v době, kdy vrcholí práce na přípravě a zveřejnění aktualizovaného návrhu podoby reformy společné zemědělské politiky Evropské unie, která se má stát doposud její největší reformou, považujeme za velice nešťastné. Zemědělský svaz ČR měl výhrady k některým věcem v práci pana ex ministra Fuksy. Z nich vybíráme například to, že neobhajoval navýšení doplňkových přímých plateb pro české zemědělství v plné výši, čímž nepodpořil konkurenceschopnost našich zemědělců, dále podepsal zastavení podpor pro bioplynové stanice atd.. Kladně hodnotíme práci českého ex ministra zemědělství v evropských integračních strukturách a v přípravě reformy společné zemědělské politiky EU. Např. se velmi angažoval ve věci odstranění zastropování podpor pro velké zemědělské podniky. Doufáme, že nový ministr zemědělství přispěje, nejenom k zachování, ale i k rozvoji zemědělství v ČR a především k ochraně našich národních zájmů. Předpokládáme také, že všechny dohody uzavřené s předcházejícím ministrem jako např. dorovnání národních doplňkových plateb TOP UP budou platit i v případě pana ministra Bendla.
