Michalem Kovaříkem, tajemníkem Svazu pěstitelů chmele ČR
Oproti minulosti české chmelařství zaznamenává sestupný trend především kvůli nízké ekonomice pěstování chmele a s tím spojené schopnosti investovat do pěstební a sklizňové technologie, ale také v důsledku právní a půdní nejistoty při zakládání nových porostů. Plochy chmelnic u nás od roku 1990 poměrně dramaticky poklesly, a to zhruba o 60 procent. Jen za posledních deset let se snížily pěstební plochy chmele o více než čtvrtinu na současných 4319 hektarů. V poslední době sice registrujeme zvýšený zájem o český chmel, takže tu je určitá šance pokles ploch zastavit, uvítali bychom ale výraznější podporu této komodity ze strany státu, protože každá, i malá podpora chmele se mu několikanásobně vrátí v podobě daňových příjmů z výroby a dalšího zpracování. Trochu nás mrzí, že v programovém prohlášení vlády není chmel jako komodita samostatně zmiňován, přitom je to komodita s vysokou přidanou hodnotou, která zajišťuje zaměstnanost v regionech, kde se pěstuje. Navíc chmel má a vždy měl aktivní saldo v zahraničním obchodu a stále jdou skoro čtyři pětiny jeho produkce na export. Naše země je stále na prvním místě v produkci typického jemně aromatického chmele a z pohledu celkové plochy jsme po Německu a USA třetí nějvětší pěstitelskou zemí na světě.
S ohledem na klimatické a půdní podmínky může být u nás sektor chmele zcela plně konkurenceschopný. Ovšem další snižování ploch chmelnic pod úroveň čtyř tisíc hektarů by znamenalo pro české chmelařství zánik a tím také uvolnění pozic silné zahraniční konkurenci. Další pokles ploch chmelnic v České republice by tedy nebyl ku prospěchu ani zemědělství, ani státu.
Zmínil jste, že zájem o český chmel roste, pomůže to zlepšit situaci v tomto segmentu rostlinné výroby?
Je pravda, že trh se pomalu obrací a vymaňuje se z nadprodukce, která ho ještě před několika lety silně ovlivňovala. Zajištění odbytu chmele do budoucna má určitě na základě aktuálního vývoje poptávky dlouhodobou perspektivu. Pěstování a obchod s českým chmelem jsou založeny na dlouhodobých smlouvách s odběrateli. V současné době jsou uzavírány rovněž smlouvy na odbyt chmele až do roku 2020. Bohužel, současná rozloha ploch chmelnic nám neumožňuje zvýšenou poptávku plně uspokojit. Dlouhodobě je také problematická rentabilita pěstování chmele, s výjimkou dvou let v roce 2007 a 2008. Ceny chmele dnes nedosahují takové úrovně, kterou měly v 90. letech, zatímco náklady každoročně rostou.
Rozvoj oboru do značné míry omezuje také silná konkurence především z Německa, kde je chmel více podporován i ze strany státu, a také zastaralost technického vybavení, jehož průměrné stáří se pohybuje kolem 25 let a více. Problematická je i věková struktura porostů. Zhruba čtvrtina ploch je u nás starších 20 let a v tomto stáří je také téměř sedmdesát procent konstrukcí chmelnic.
Kam by mělo naše chmelařství směřovat a co by pomohlo současnou situaci zlepšit?
Naším současným reálným cílem je tuzemské plochy chmelnic mírně navýšit a stabilizovat jejich výměru okolo pěti tisíc hektarů a následně pak v reakci na další vývoj poptávky mít možnost je rozšiřovat. Důležité je zvýšit konkurenceschopnost českých pěstitelů chmele a posílit naši pozici na domácím i zahraničních trzích, zejména na rostoucím asijském trhu. S tím ale souvisí také nutnost modernizace technologií a omlazení porostů. Proto bychom přivítali vyšší podporu chmele jako citlivé komodity, podporu obnovy a restrukturalizace chmelnic a také závlahových systémů. Pozitivní je skutečnost, že na podzim minulého roku se vysázelo vyšší procento nových porostů a současné zprávy hovoří o podobném trendu i v letošním roce. V této souvislosti také patří poděkování Ministerstvu zemědělství za podporu právě v případě obnovy.
Český chmel vždy tvořil kvalitativní základ českých a světových piv se svými specifickými aromatickými vlastnostmi. České republice se jako první zemi Evropské unie podařilo zaregistrovat zeměpisnou ochrannou známku EU ‑ chráněné označení původu Žatecký chmel. V rámci unie jsme označení týkající se chmele obdrželi jako první a šlo o jedno z prvních označení udělené českému zemědělskému nebo potravinářskému výrobku vůbec.*
