Pavlem Filipem, členem představenstva Svazu průmyslových mlýnů ČR, o současné situaci na trhu s obilím, o jeho kvalitě i o cenách mouky.
Vysoké výnosy i objem produkce, tak by se dala stručně charakterizovat letošní sklizeň obilovin, co z této situace na trhu vyplývá pro mlynáře?
Letošní rok přinesl opravdu velmi slušné výnosy a také rekordní úrodu zejména pšenice, která je hlavní komoditou pro členy našeho svazu, a my znovu po roce odoláváme tlaku na snižování cen mlýnských a pekařských výrobků i těstovin. Nelze se divit, že z rekordní produkce vyvozují obchodníci či makroekonomové závěry ohledně vývoje cen, málokdo se však zabývá kvalitou obilovin z letošní sklizně. V důsledku vyšší produkce cena obilí postupně klesá, nicméně pro pekaře a mlynáře je problémem právě jeho kvalita. Jde konkrétně o nedostatečný obsah dusíkatých látek i jejich kvalitu (vlastnosti), což jsou rozhodující veličiny určující uživatelské charakteristiky mouky. Mouka z takového obilí není optimálně využitelná v pekárnách a je třeba ji dále upravovat, ať už v mlýně samotném, nebo v pekárnách. To znamená vyšší náklady na přídatné látky, které se v běžných letech pohybují kolem 60 až 70 korun na tunu vyrobené mouky. Letos, kvůli horší kvalitě obilí, se budou náklady na úpravu tuny mouky pohybovat ve výši 200 až 300 korun, a budou tedy řádově vyšší.
Nevrovná tyto vyšší náklady současná nižší cena obilí?
Většina trhu v České republice totiž nestojí na termínovaných nákupech, ale mlýny nakupují obilí zhruba dva, maximálně tři měsíce dopředu a cena pšenice byla poměrně vysoká – před sklizní se pohybovala kolem pěti tisíc korun za tunu. Právě toto relativně drahé obilí z loňské sklizně mlely tuzemské mlýny až do poloviny září. Současná nižší cena této komodity se tak může projevit ve výrobcích teprve nyní počátkem října. I když se však dnes cena pšenice pohybuje kolem 4000 korun za tunu, nelze dost dobře tento pokles právě kvůli kvalitě promítnout do cen mouky. Ty byly před sklizní většinou podnákladové. Přesto i tak jsou ceny mouky proti červnu v současné době nižší a to již o více než deset procent. Je to však riskantní jednání vzhledem k očekávanému vývoji ceny kvalitních partií pšenice a žita. Rozdíl v cenách krmné a potravinářské pšenice je již dnes extrémní.
Kolik tedy máme v zemi obilí, jehož kvalita splňuje požadavky mlýnů a pekáren?
To je samozřejmě klíčová otázka. Podle hrubých odhadů bychom mohli mít v naší republice přes dva milióny tun potravinářské pšenice s vyhovující kvalitou. O toto množství se podělí naše mlýny s exportéry. Nicméně monitoring ukazuje právě v kvalitě značné regionální rozdíly. Je zřejmé, že nejproblematičtějším parametrem na celém území republiky je obsah dusíkatých látek, což souvisí zejména s vysokými výnosy. Rozhodující byl do jisté míry termín sklizně. Tam, kde pšenice dozrávala později a byla zasažena dešti, se to projevilo negativně na kvalitě. Pokud zvolíme jako ještě přípustnou hranici dusíkatých látek 12,5 procenta, potom v Čechách tomuto požadavku vyhovělo pouze 36,9 procenta a na Moravě 53,9 procenta vzorků. Nejhorší výsledek 15 procent byl zaznamenán v Královéhradeckém a 18,5 procenta v kraji Jihočeském. Naopak nejlepšího výsledku bylo dosaženo v Jihomoravském kraji, a to 76,3 procenta.
V důsledku nevyrovnané kvality, tak lze očekávat značné přesuny obilí, zejména v rámci Čech, což s sebou přinese dodatečné náklady.
V minulých letech se mlýny potýkaly s nedostatkem žita, jaká je v této komoditě situace letos?
Měli jsme velké obavy o kvalitu, protože žito se sklízelo později a očekávali jsme velmi nízké pádové číslo. Vzorky, které zatím máme k dispozici, tuto obavu potvrdily, nicméně jsou i tady značné regionální rozdíly. Znamená to tedy, že i když se žita urodilo dost, opravdu kvalitního žita může být nedostatek. Cena tohoto obilí se nyní pohybuje zhruba v rozmezí 3800 až 4000 Kč za tunu, zaznamenáme však rostoucí tlak na její zvýšení u kvalitnějších partií žita.*
