Rozhovor o tom, jak se vyvíjelo slovenské zemědělství, zejména rodinné farmy po rozdělení společného státu. Přitom v Čechách i na Slovensku platily federálním státem přijaté zákony o půdě i o transforaci družstev.
Po rozdělení státu jsme vycházeli ze stejných zákonů týkajících se restituce zemědělského majetku a transformace družstev. Jak se soukromé zemědělství na Slovensku dál vyvíjelo?
Samostatně hospodařící rolníci měli začátky hodně těžké, protože se velmi obtížně dostávali k půdě. S vydáváním půdy z družstev byly velké problémy. Jednou z cest bylo vyměření náhradních pozemků. Je to však dočasné a velmi problematické řešení. Ani jedna vláda po roce 1998 neměla ucelenou koncepci zemědělství. Dotační politika byla živelná, jednotlivé tituly i podmínky se měnily z roku na rok. Dotace přidělovaly dotační komise, v nichž byli zástupci regionálních odborů ministerstva, komory, daňového úřadu a také některých bank. Samostatně hospodařící rolníci byli znevýhodňovaní. Buď nedostali dotace vůbec, nebo nižší procento.
Dotace se tedy stanovovaly individuálně?
O tom, kdo dotace dostane a v jaké výši, rozhodovaly tyto komise. Kromě toho ještě nějaké prostředky rozdělovala celoslovenská dotační komise, kterou svolával ministr. Dotace šly na rostlinou a živočišnou výrobu podle jednotlivých komodit, například na obilniny do 500 či 700 Kč/ha. Téměř nikdy jsme však nedostali plnou výši. Například na nákup slovenských strojů byla dotace do 50 procent, na nákup zahraničních do 40 procent. Když se to na naší dotační komisi rozpočítalo podle došlých žádostí, pak vyšlo jen šest procent. Takže nešťastní byli zemědělci, kteří měli nakoupené stroje a počítali s tím, že jejich cenu aspoň z podstatné části uhradí z dotací. Přitom se říkalo, že již polovinu z peněz vyčleněných na tento účel rozdělila ministerská komise v Bratislavě.
S čím se dnes potýká slovenské zemědělství?
Velké výhrady mají zemědělci k nárůstu administrativy a byrokracie i vysokým nárokům na projektovou dokumentaci spojenou s čerpáním strukturálních fondů. Předchozí vláda nezapracovala do současného sektorového programu opatření na podporu mladých zemědělců a předčasný odchod do důchodu a odmítla je zařadit i v dalším programovacím období. Velkým problémem byla neochota ministerstva financí dorovnat přímé platby na úroveň povolenou unií. Národní doplatek jsme měli nižší o pět až 11 procent. Výšku plateb negativně ovlivňuje i vyjednaný velmi nízký referenční výnos 4,06 t/ha.
Rostlinnou i živočišnou výrobu postihl po vstupu do EU pokles odbytových cen. Během dvou let se podstatně snížily ceny obilovin, u pšenice o 25 až 30 procent, u sladovnického ječmene o 15 až 20 procent, u krmného obilí v některých oblastech dokonce o 40 až 50 procent. Výjimkou jsou pouze olejniny, skot, který jde na vývoz, a do jisté míry i prasata. U prasat se cena nezvýšila, ale stabilizovala, takže již nedochází k takovým výkyvům jako dříve. Velkým problémem jsou nedostatečné skladovací kapacity. Rolníci musí prodávat obilí rovnou z pole, bez posklizňové úpravy, tedy za nejméně výhodných podmínek. Dalším problémem je tvorba cen. Pěstitel má obilí třeba týdny u odběratele, aniž ví, kolik za ně dostane. Malá skladovací kapacita komplikuje také intervenční nákup obilí.
Na Slovensku se používají skladištní listy. Osvědčily se?
Pokud by byla dobrá situace na trhu, byly by skladištní listy perfektním nástrojem, protože umožňují zemědělci, aby se dostal dříve k penězům. To ale platí, pokud cena obilí po sklizni stoupá. Ne vždy se však zvyšovala. Zemědělec dostává od bank zálohovou platbu. Vyplacené peníze ale musí i s úrokem vrátit, což je problém, pokud úrodu včas neprodá nebo ji prodá za nižší cenu. Před vstupem do unie hradil část úroků stát.
Dávaly slovenské banky zemědělcům ochotně úvěry?
Koncem devadesátých let si stát půjčoval na úrokovou sazbu 24 procent. Banky proto v podstatě neměly zájem dávat úvěry slovenským podnikatelům, a tím méně zemědělcům. U státních půjček měly vysoké úroky i záruku, že své peníze dostanou zpátky. Neměly žádné riziko, nemusely vyhodnocovat podnikatelské záměry.
Takže nějakou možnost výhodných úvěrů jako měli naši zemědělci díky Podpůrnému a garančnímu rolnickému a lesnickému fondu jste na Slovensku neměli?
Určitou bonifikaci úroků z úvěrů jsme měli jako dotační opatření, stejně jako bonifikaci pojistného. Ale o možnosti jejich čerpání rozhodovaly zmíněné dotační komise.
