Nahlédnout pod pokličku Společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie, a to zejména v souvislosti s plánovaným rozšířením tohoto společenství o kandidátské země, mohou trochu pomoci odpovědi pracovníků z bruselského Generálního ředitelství Zemědělství (DG Agriculture) na otázky novinářů z kandidátských zemí.
1) Odpovídá Dirk Ahner, generální ředitel DG Agriculture
* V souvislosti s Agendou 2000 se často mluví o dvou pilířích zemědělské politiky. Co to znamená?
Agenda 2000 je poslední reforma Společné zemědělské politiky, která stále probíhá. Je pokračováním a prohloubením reformy z roku 1992. Jejím prvním pilířem je politika na ochranu trhu. Na podporu tržních opatření, která jsou plně financovaná z rozpočtu unie, jde ročně 38 až 40 mld. euro. Druhým pilířem je rozvoj venkova, na který EU přispívá 4,2 až 4,5 mld. euro ročně. Opatření rozvoje venkova spolufinancují členské státy unie. Agenda 2000 se zavádí od loňského roku. Počítá se s tím, že postupně projde revizí řada opatření SZP. V roce 2002 by se mělo uskutečnit jednání o zemědělském rozpočtu, o tom, do jaké míry se podaří udržet jeho financování a jak by se mělo toto financování dále vyvíjet. Konečným cílem je trvale udržitelné zemědělství z hlediska produkčního a sociálního i z pohledu životního prostředí.
* Bude mít na rozhodování o dalším financování SZP také vliv současná krize vyvolaná nemocí šílených krav?
Záleží na tom, jak se podaří krizi zvládnout. Je nutné si uvědomit, co můžeme udělat okamžitě a co v krátkodobém horizontu. Musíme si také položit si základní otázku: Je politika v sektoru hovězího masa správná a jak by se měla dále vyvíjet? Je to také otázka důvěry spotřebitelů k zemědělské produkci. Spotřeba hovězího masa v unii klesla o 20 až 30 %, v Německu dokonce o 50 %. Je to tedy bezprostřední krize, které musíme čelit. V souvislosti s tím se vynořuje i řada otázek, zejména se týkají intenzivního hospodaření, které má již industriální charakter. Rada ministrů chce využít BSE k debatě o vývoji zemědělství do budoucnosti a je možné, že tato debata přinese zásadní změny. Je také jasné, že hygiena a bezpečnost otravin budou klíčovými otázkami při rozšiřování unie.
Ministři zemědělství oznámili, že by chtěli revizi Agendy 2000, která je plánována na rok 2002, využít k zásadním rozhovorům o SZP, o tom, jak by měla vypadat během dalších 15 let, a to i po rozšíření unie o kandidátské státy. Samozřejmě na tom, aby se tato zásadní debata uskutečnila, se musí dohodnout všech 15 ministrů zemědělství členských zemí, ale mám dojem, že dnes jsou o tom, že by se tato debata měla konat, přesvědčeni.
* EU nestojí ve světě osamocena. Jaký vliv mají na SZP ostatní státy světa?
Na změnu SZP vyvíjí tlak hlavně Světová obchodní organizace WTO. Její jednání vstoupila do dalšího kola, právě v loňském roce začala jednání o zemědělství. Tato jednání přinesou tlaky na liberalizaci zemědělského sektoru, a to nejen na snížení exportních subvencí, ale také na otevření unie pro dovoz. Naléhají na to nejen USA, Kanada a Austrálie, ale také řada evropských zemí a také rozvíjející se státy, zejména některé asijské země. Nečekáme již takový tlak na zrušení přímých plateb a podpory rozvoje venkovských oblastí. V těchto jednáních budeme trvat na pokračování plateb v rámci rozvoje venkova, dřívějšího odchodu do důchodu apod. a na přímých platbách v sektoru obilí, hovězího a jehněčího masa. Kam jednání tohoto kola WTO povede, budeme mít představu až někdy v roce 2002 nebo 2003.
* Jak do toho zapadá snaha o rozšíření EU?
Evropská komise oznámila, že bude připravena podepsat první smlouvy o přistoupení na konci roku 2002, takže je možné, že po ukončení probíhajícího kola jednání WTO bude v unii již daleko více než 15 států. Počítáme s tím, že v letošním roce by do vyjednávání o rozšíření měly být zapojeny nejen státy lucemburské skupiny, ale také země helsinské skupiny.
* Co považujete při jednání s kandidátskými státy za důležité?
Podle mne to jsou dvě věci, a to otázka stanovení národních kvót a přímé platby. Pokud jde o národní kvóty na mléko, cukr a další komodity, jde hlavně o určení období, z něhož se bude vycházet. Zda to budou údaje z posledních let, jak to doposud platilo při přijímání předešlých zemím, nebo z jiného období, které by kandidátským státům více vyhovovalo. Těžko však můžeme vzít za základ produkci z let do roku 1989, kdy v těchto zemích nebylo tržní, ale centrálně plánované hospodářství. V zemích střední a východní Evropy proběhla transformace, během níž se značně snížila výroba, země prošly a ještě procházejí strukturálními změnami. Naši experti tvrdí, že se objem výroby v těchto zemích již nevrátí k číslům, která platila před rokem 1989. Dalším problémem je spolehlivost statistických údajů. Ještě citlivější je otázka přímých plateb. Přikláníme se k tomu, že v přechodných obdobích by zemědělci v nově přijatých zemích neměli mít nárok na přímé platby, ale pouze na podporu ze strukturálních fondů. Zde máme s kandidátskými zeměmi odlišné stanovisko. Pokud by do unie vstoupily všechny kandidátské země (kromě Turecka) a všechny dostaly přímé platby na jednotlivé zemědělské komodity, pak by to znamenalo, že z rozpočtu EU by muselo jít ročně o 7 až 8 mld. euro více. Je otázka, zda země, která vstoupí do EU, převezme okamžitě celou SZP od prvního dne, nebo bude chtít v nějaké oblasti přechodné období. Tato přechodná období se budou lišit země od země, sektor od sektoru.
* Znamená to tedy, že nově vstupující země nebudou mít na přímé platby naději?
Všechny kandidátské země chtějí získat přímé platby v plné výši. EU říká, že bude přechodné období, v němž budou dostávat strukturální podpory. V mnoha případech totiž zemědělci po připojení k unii nebudou mít snížené ceny, ale naopak ceny jejich výrobků vzrostou, protože ceny v EU jsou vyšší než ve většině kandidátských států. Je pravda, že v některých kandidátských státech se již ceny některých produktů blíží úrovni EU. Většinou však platí, že v okamžiku vstupu se ceny zemědělských produktů zvýší: Proto není nutné, aby zemědělci nově přijatých zemí dostali kompenzační platby, které jsou pro naše farmáře odškodněním za snížení cen v důsledku probíhajících reforem. Zemědělci v kandidátských zemích budou moci využívat strukturální platby, které účelně podpoří a dokončí přetrvávající strukturální změny. Pokud by zemědělci v kandidátských zemích dostali ze dne na den plné přímé platby, došlo by k velkému rozrůznění příjmů, neboť v sektorech mimo zemědělství nebudou mít lidé na žádné takové zvýhodnění nárok. EU proto tvrdí, že bude nutné vymezit nějaké přechodné období. Bude nutné toto období definovat a říci, co bude jeho obsahem a jak dosáhneme rozvoje venkova. A až po tomto přechodném období budou mít všichni zemědělci v unii stejné zacházení.
* Jaké jsou silné a jaké slabé stránky zemědělství jednotlivých kandidátských zemí?
Situace se velmi liší. Důvodem je jiná historie zemědělství, jiná tradice. Ve většině zemí je lepší situace v rostlinné než v živočišné výrobě. Obecně existuje problém strukturálních překážek. V některých zemích je to silná koncentrace pracovníků v zemědělství, ve většině nedostatečný kapitál pro investice. Potravinářský průmysl je zatížen přebytečnými kapacitami, má mnohdy zastaralé zařízení. Liší se to však země od země, sektor od sektoru. V některých zemích jsou určité oblasti zemědělství, které jsou na špičkové úrovni i ve srovnání se zeměmi unie.
Překážky jsou i v konkurenceschopnosti výrobků. I když jsou nízké ceny surovin i lidské práce, potravinářské výrobky z kandidátských zemí většinou neobstojí ve srovnání s výrobky, které jsou do těchto zemí dováženy. Je to i otázka znalostí marketingu. V některých zemích jsou také stále problémy s normami jakosti v oblasti mléka, hovězího masa apod. V řadě zemí je však patrné velké úsilí tento stav zlepšit a pokrok, který některé země učinily za posledních 5 let, je neuvěřitelný. Tam, kde jsou výrobky blízko v kvalitě produktům EU, přibližují se i jejich ceny úrovni unie. Nízké ceny potravin většinou ukazují na odlišnost v kvalitě, nespolehlivost dodávek apod.
* Ústavní soud v ČR zrušil kvóty na cukr a soukromí zemědělci žádají zrušení kvót na mléko. Jaký názor na to máte vy?
Dokud ČR nebude členem EU, bude tato otázka záviset na rozhodnutí vašich národních orgánů. Ve chvíli, kdy ČR vstoupí do EU, bude muset uplatňovat SZP, tedy i kvóty. Pokud jde o mlékárenský sektor, Evropská komise chce příští rok uvážit, jak systém kvót nahradit něčím jiným. Pokud ale bude systém mléčných kvót v EU existovat v době vstupu ČR, bude jej muset vaše republika aplikovat.
2. Odpovídá Rudofl Strohmeier y DG Agriculture
* Musí mít kandidátské země v době vstupu plně přizpůsobenou legislativu?
Stanoviskem EU je, že kandidátské země musí plně přijmout komunitární acqui. Pokud si některá přeje převzít pouze část, musí to být předmětem jednání. V minulosti si některé přijímané země uchovaly po určité období některá národní opatření. Komise bude muset posoudit, zda bude možné na požadovanou výjimku přistoupit.
* Jak mohou zemědělské organizace z kandidátských zemí uplatňovat své argumenty u institucí unie?
Existuje řada cest. Velice často mohou některé věci prosadit díky kontaktům, které mají v organizacích zemědělců v členských zemích. Sbližování organizací zemědělců v kandidátských zemích a evropských institucí sloužil i speciální program PHARE. Jde tedy hlavně o nepřímý přístup. Pokud však mají organizace zemědělců v kandidátských zemích závažné připomínky, dozvíme se o nich. Není ani tak problém, aby se tyto připomínky k nám dostaly, jako spíše věcné argumenty, kterými musí být podepřeny.
* Vyskytují se zprávy o tom, že část prostředků SZP členské země nevyužívají adekvátním způsobem. Co je na tom pravdy a o jaký podíl prostředků se asi jedná?
Omyly, k nimž dochází v rámci zemědělského rozpočtu, dosahují ročně 2,5 až 3,5 % z přidělených prostředků, v ostatních oblastech se míra omylů pohybuje mezi 5 až 7 %. Zemědělství je na tom tedy, pokud jde o míru omylů, lépe a má také mechanismy, které mu umožňují chybně použité prostředky vrátit zpět do rozpočtu unie. Potřebné instituce a mechanismy si musí vytvořit i kandidátské země. Přestože máme více než čtyřicetileté zkušenosti se SZP, k takovýmto omylům někdy dochází. Musíme potom přimět platební agentury v členských státech, aby nám neoprávněně vydané prostředky vrátily. V poslední době je to například případ Španělska, které musí vrátit více než 100 mil. euro.
3) Odpovídá Rob Peters z DG Agriculture.
*Strukturální fondy slouží rozvoji venkovských oblastí. Jaké jsou zkušenosti s jejich využíváním v členských státech EU a co se stane po přijetí kandidátských zemí?
Některé regiony, které se pro tuto pomoc kvalifikovaly v minulosti, se již právě díky podpoře ze strukturálních fondů dostaly na daleko vyšší úroveň a postupně na ni ztrácejí nárok. Je zřejmé, že po vstupu kandidátských zemí, jejichž HDP na hlavu většinou leží pod úrovní 75 % průměru EU, která je pro tento způsob financování rozhodující, se situace v EU změní.
Pozice států unie, které dnes tuto podporu využívají, bude potom zcela jiná.
4) Odpovídá Alan Wilkinson, DG Agriculture:
*V kandidátských zemích se mluvilo o tom, že prostředky z programu SAPARD budou k dispozici již někdy v květnu minulého roku. I když bude možné prostředky převést do roku letošního, budou se kumulovat a je otázka, zda je dokážeme využít? Kdy dostaneme prostředky a v jakém objemu?
Pokud vám někdo tvrdil, že prostředky budou k dispozici již loni v květnu, pak neměl pravdu. V té době nebyla k dispozici pravidla pro uplatňování tohoto programu ani v EU. Plány rozvoje venkova pro jednotlivé státy se schvalovaly v létě a na podzim. Víceletý finanční výhled je postaven tak, aby Evropská komise tyto prostředky uvolnila, a budou k dispozici v roce 2001. Polovinu prostředků pro daný rok poukáže unie v okamžiku, kdy bude akreditována platební agentura.
* Předpokladem pro převedení prostředků a schvalování projektů je akreditace platebních agentur pro program SAPARD v jednotlivých kandidátských zemích. Který stát je v tomto směru nejdále?
V nejbližších týdnech bude akreditována bulharská agentura.
* Mohlo by se stát, že unie by mohla na některé kandidátské zemi požadovat, aby prostředky uvolněné pro SAPARD vrátila?
Platební agentury kandidátských zemí budou muset postupovat podle podepsané dlouhodobé i jednoroční smlouvy na financování. Musí velmi pečlivě vybírat projekty, a to nejen podle úrovně jejich zpracování, ale také podle toho, jak splňují priority dané ve schváleném Plánu rozvoje venkova. Je také nutné, aby odpovědný orgán realizaci projektu opravdu řádně kontroloval. Pokud výsledek projektu z nějakého důvodu nevyhoví požadavkům, bude unie chtít po platební agentuře, aby neoprávněně vyplacené prostředky vrátila.
* Jak budou ti, jejichž projekty budou schváleny, dostávat příslušné finanční prostředky? Bude možné dostávat platby za splnění nějaké etapy nebo až po ukončení celého projektu?
Agentury budou postupovat podle podepsané dlouhodobé i jednoleté smlouvy o financování. Výplata příspěvku může být po dokončení celého projektu nebo po ukončení nějaké dílčí části. Záleží na tom, co připouští příslušná dlouhodobá smlouva o financování.
5. Odpovídá Rudolf Mögele z DG Agriculture
* Kandidátské země budou po svém vstupu do EU muset přispívat ze svého rozpočtu. Nebude tedy nutné, aby veškeré náklady kryly nynější členské státy.
Kandidátské země budou sice přispívat do rozpočtu unie, ale zároveň budou bohatě využívat podpory plynoucí ze SZP. Na základě principu solidarity dostanou více, než bude činit jejich příspěvek.
* Vracíme se opět k otázce přímých plateb pro nové členské státy. Jaké možnosti v tomto směru existují? Rozpočet EU je do roku 2006 pevně daný. Co to znamená pro kandidátské státy?
Z přijatého rozpočtového rámce je zřejmé, že nezahrnuje kompenzační platby pro zemědělce v kandidátských státech. Jednou z možností je, že noví členové nedostanou žádné přímé platby. Druhou možností je plné krytí, to by si ovšem vyžádalo 7 až 8 mld. ročně. Tyto prostředky by bylo nutné najít v zemědělském rozpočtu, jiné řešení není příliš reálné. Další možností je jakási střední cesta, o které mluví komisař Franz Fischler. Ten tvrdí, že SZP nemůže být jiná pro původní členské státy a nově přijaté země a že do budoucna musí být přístup ke všem státům v unii stejný. Fischler uvažuje o přechodném období, v němž by se přímé platby v nových členských státech postupně zaváděly. Nejprve by byly na nižší úrovni a postupně by rostly. Snížily by se negativní dopady, poskytli bychom novým státům pomoc a přitom by nehrozilo, že zabrzdíme strukturální změny, které v nich ještě budou muset doběhnout. Bude možné, že půjde jen o podporu některých sektorů - to vše bude věc dalších jednání.
