„Modrá zpráva“ o současném stavu a perspektivách českého rybářství a rybníkářství, určená vládě, už dostala svou první podobu. Kolektiv autorů z více institucí se v ní věnoval komplexní problematice zmíněného oboru, počínaje jeho historií, přes ekonomiku a vztah k životnímu prostředí, až po očekávaný vstup do Evropské unie.
Celková plocha více než 24 tisíc rybníků v ČR roku 2001 dosahuje 52 tisíc hektarů a teoreticky je schopna zadržet asi 625 milionů kubíků vody. Vlivem postupného zanášení je však tato kapacita snížena o celou třetinu. „Hmota uložených sedimentů představuje současně trvalou zátěž pro rybniční ekosystém a vodohospodářskou soustavu jako celek,“ tvrdí zpráva. „V průběhu posledních let se potíže s odbahňováním spíše prohlubují Uvedený stav je alarmující a je nepochybné, že jeho příčiny jsou objektivní povahy.“
Podrobná analýza v rámci zpracování Generelu rybníků a nádrží ČR prokázala, že kromě zanášení bahnem jsou dalším zásadním aktuálním problémem dlouhodobě zanedbávané hráze a celkově špatný technický stav funkčních objektů a zařízení rybníků.
Autoři první verze „Modré zprávy“ si nemyslí, že za popsaná negativa mohou výhradně dosavadní správci tzv. malých vodních nádrží (tento pojem se používá i pro historické rybníky), ale jsou spíše „výsledkem účelových přístupů k obhospodařování půdy v povodí, nešetrných přístupů ke krajině a obecněji důsledkem v dřívějších letech prosazovaného hospodářského systému.“ V tomto smyslu je pak třeba posuzovat i oprávněnost nároků na spoluúčast státu při nápravě škod z minulého období. Rozsah potřebných opatření totiž prakticky vylučuje možnost pokrytí nákladů finančními zdroji vlastníků. „Zdůraznit je třeba neodkladnost a naléhavost včasného zásahu především u závad bezpečnostních zařízení, ohrožujících stabilitu hrázových těles. Havárie těchto prvků mohou způsobit nejenom další materiální škody, ale i ohrozit obyvatele.“
Zanesení rybníků, způsobené nešetrnou agrotechnikou a smýváním zemědělské půdy, snížilo kromě kapacity retence vody také produkční potenciál pro chov ryb a vedle toho pro ně vytvořilo i toxicky nebezpečné situace. Vzhledem k finanční náročnosti odstraňování sedimentu a jeho odsunu (200 až 400 Kč za kubík) na straně jedné a získaným ekonomickým efektům z chovu ryb na straně druhé bude prý „návratnost takto vložených prostředků vždy delší než 30 let.“ Nárůst zabahnění v letech 1960 – 1990 proto navrhují autoři citovaného materiálu kvalifikovat jako převzatou zátěž, na jejíž likvidaci by se podílel především stát a státní správa by se stala nositelem systémového přístupu ke komplexnímu řešení.
Produkce českých ryb v posledních devíti letech byla nejnižší v roce 1999 (17 200 tun živé hmotnosti), loni dosáhla 18 800 tun. Dominantní postavení měl, má a nadále bude mít kapr, kterému patří 87 % celkového objemu.
Velmi důležitým faktorem, ovlivňujícím vývoj domácího produkčního rybářství poslední doby, jsou farmářské ceny. Ty se snažily kopírovat výrobní náklady, ale před čtyřmi lety narazily na tvrdou konkurenci vepřového a drůbežího masa. Po takto vyvolaném snížení zájmu spotřebitelů o ryby, a kapra zvlášť, následoval nekoordinovaný cenový pokles. Například ještě loni byla farmářská cena kapra o 10 % nižší než v roce předcházejícím, konstatuje Modrá zpráva.
Kapr jako dominantní česká ryba má v Evropě pozici regionálního produktu, to je podle autorů dokumentu prostě jen další skutečnost, a tu je potřeba vzít v úvahu. Postavení této živé ryby bude postupně slabší i na domácím trhu, což souvisí s generační výměnou: Pracnost domácí přípravy i etický přístup k zabití s velkou pravděpodobností sníží zájem o ni. České rybářství by se proto mělo nad dalším směrem své cesty s předstihem zamyslet, doporučuje mimo jiné uvedená zpráva.
