Poměry na světovém trhu nasvědčují tomu, že zemědělství zažívá svou renesanci. Je ale otázka, zda jde o trend dlouhodobý a zda tuto šanci dokáže využít Evropská unie a v jejích mantinelech i české zemědělství.
České zemědělství se může celkem spokojeně ohlédnout za uplynulým rokem. Jak připomněl ministr zemědělství Petr Gandalovič, podle Eurostatu je růst reálného důchodu našeho zemědělství druhý nejrychlejší v celé Evropské unii. Kladně se do zemědělských příjmů promítla zejména rostlinná výroba a ze živočišné hlavně růst cen mléka. Ceny prasat se však i přes zdražování vstupů propadají. Gandalovič připomněl, že je třeba mimo jiné dořešit transformační závazky. Slíbil také urychlení pozemkových úprav. Členství v Evropské unii českému zemědělství podle něj přes omezení, které nám Brusel dává, jednoznačně prospívá. Ministr doufá, že Evropská komise oficiálně schválí pro nové členské státy prodloužení plateb na plochu (SAPS) až do roku 2013. ČR, jak připomněl čeká nelehké jednání o modulaci, tj. přesunu prostředků z podpory zemědělství do podpory rozvoje venkova. Proti samotné modulaci Gandalovič, podle kterého je dobře, když si zemědělci budou zvykat na zmenšující se přísun peněz, nic nenamítá. Nelíbí se mu však to, že krácení plateb má postihnout jen velké farmy. „Nikdo by neměl být trestán za to, že je velký, malý nebo střední,“ poznamenal s tím, že pokud se ministři zemědělství shodnou na přesunu peněz, pak by měl platit pro všechny stejně. Ministr doufá, že k jeho protestu se připojí minimálně Německo, Slovensko, Maďarsko a Velká Británie, které s tímto záměrem také nesouhlasí.
Podle prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby panují dnes v zemědělství dva názory. První říká, že jeden dobrý rok nic neznamená, druhý konstatuje zlepšení a nastoupení trvalého trendu. Veleba se sám obává, aby politici nedošli k názoru, že zemědělci mají velké zisky a podpory proto nepotřebují. Poukázal na postupný propad objemu zemědělské výroby do loňského roku. Výsledkem je, že zemědělství dnes přispívá k hrubému domácímu produktu jen dvěma procenty a zaměstnává jen o málo víc než tři procenta pracovníků. Zlepšení salda agrárního obchodu jde na vrub surovin, zejména obilí a řepky. Poptávku po potravinách i biopalivech je podle Veleby třeba uspokojit zvýšením zemědělské výroby, a to hlavně její intenzifikací. Ano, je třeba zvýšit produkci, ale zlepšením technologií a zvýšením efektivity využívání půdy, a ne na úkor krajiny a zvýšení zornění, podotkl k tomu Gandalovič.
Jestliže zemědělství prožívá renesanci, o zpracovatelském průmyslu se to podle Miroslava Tomana, prezidenta Potravinářské komory ČR, říci nedá. Přitom bez fungujícího zpracovatelského průmyslu by měli problémy i čeští zemědělci. Přestože se situace v podpoře potravinářů loni o něco zlepšila, je propastný rozdíl mezi tím, jaké prostředky dostává zemědělství a co mohou dostat zpracovatelé. Například z jedenačtyřiceti miliard korun, které do sektoru šly loni, to bylo jen 2,5 procenta. Přitom – jak ukázal na příkladu předepsaných vyšetření masa na jatkách a způsobu likvidace odpadů, stát svými předpisy zvyšuje podnikatelům radikálně výdaje. Přestože politici opakují, že jednou z jejich priorit je podpora kvalitních tuzemských potravin, dotace na ni klesají a letos jsou problémy se získáním peněz pro značku Klasa. Toman postrádá věrohodnou koncepci sektoru, z níž by bylo jasné, co bude stát podporovat a obhajovat v Bruselu. Za neutěšený označil stav potravinářského výzkumu a absenci spolupráce mezi ním a podnikatelskou sférou. To by podle něj měla pomoci řešit technologická platformy, na niž stát letos uvolnil deset milionů korun.
Na slabost společné zemědělské politiky, která se projevuje třeba v její neschopnosti reagovat na trh s mlékem, poukázal stínový ministr zemědělství za ČSSD Michal Hašek. Podle něj narazí efektivní zemědělská výroba na limity Bruselu. Příznivé okolnosti světového trhu tak nemusí unii a českému zemědělství v ní prospět. Bez změn společná zemědělské politiky nebude unie umět reagovat. V extrémním případě může dojít až ke zrušení této politiky a k přenesení podpory zemědělství na úroveň státních rozpočtů, což by pro české farmáře nebylo dobré.
