Rozhovor s Petrem Hankou, majitelem zelinářské firmy Hanka Mochov
O nízké organizovanosti zelinářů v odbytových centrech říkáte, že je to ten nejmenší problém české zeleniny. Proč si myslíte, že sdružování pěstitelům nepomůže?
Naše společnost dodává z vlastní produkce na trh ročně zhruba deset tisíc tun zeleniny a brambor. To je množství, kterým jsme schopni současně zásobovat jeden až dva obchodní řetězce. Ze zkušenosti však vím, že ani silnější dodavatelé, jako například Bramko Semice, nemají výrazně lepší vyjednávací pozici na trhu. Naše nabídková cena je vždy porovnávána s cenou dovozu. Osobně jsem přesvědčen o tom, že obchodním řetězcům nic nebrání ze dne na den zastavit odběr tuzemské zeleniny a nahradit ji dovozovým zbožím. U některých komodit je to už běžná realita.
Věříte, že současná snaha legislativně usměrnit chování řetězců vám pomůže?
Legislativa je jedna věc a její praktická vymahatelnost věc druhá. Už dnes zákon říká, že splatnost za čerstvé potraviny nesmí přesáhnout třicet dnů. Když tím u některých obchodních partnerů argumentujeme, odpovědí nám, že jim nemusíme dodávat. Takže peníze dostáváme za 45 dnů od přijetí faktury odběratelem. Naši pozici nevyřeší legislativa. Naše problémy zmizí ve chvíli, kdy zákazník bude chtít kupovat naše zboží. Pak můžeme vyjednávat.
Toho chcete dosáhnout kvalitou nebo čím jiným?
Standardní kvalita našeho zboží je plně srovnatelná se zeleninou zahraniční. Problémy nastanou ve chvíli, kdy jsme odběratelem nuceni dodávat zboží za velmi nízké ceny do „akce“. Takřka osmdesát procent čerstvé zeleniny se dnes prodává v obchodních řetězcích, nemáme na výběr. Pak přistoupíme na ceny pod hranicí výrobních nákladů a kvalita jde stranou. Zákazník je pak oprávněně rozloben na českého dodavatele.
Jak se ale může stát, že Ahold už v tuzemsku nyní nesežene mrkev a dochází i cibule, takže bude muset tento základní sortiment dovážet?
Souvisí to se skladovacími kapacitami, které jsou nedostatečné a my nemáme investiční prostředky na to, abychom budovali odpovídající sklady. Problém je pořád stejný - dováží se sem produkce z Nizozemska, Belgie a Německa, kde pěstitelé mají vyšší dotace. Nejsou to jen přímé platby na plochu. Nesrovnatelná je podpora integrované produkce, kde dnes ztrácíme na každém hektaru pěstované zeleniny podporu okolo 500 eur. Pak chybí peníze na rozvoj. Ekonomická situace českých zelinářů po propadu cen v roce 2004 je tak vážná, že v minulém roce jsme nebyli schopni využít ani nabízené investiční dotace z operačního programu.
Stát se podle vás nezajímá o osud domácího zelinářství, co vám hlavně vadí?
Naším největším omylem bylo přesvědčení, že žijeme v tržní ekonomice a že naše úspěšnost se rodí na poli. Realita je jiná. Žijeme ve státě, který si v Bruselu vyjednal velmi špatné přístupové podmínky, má jedno z nejvyšších daňových zatížení a obchodní řetězce volné pole působnosti. A aby toho nebylo málo, média české zemědělce prezentují jako bezednou jámu na peníze ze státního rozpočtu. Když jsem však v naší firmě sečetl všechny dotace, které v loňském roce získala včetně zelené nafty a dotací úroků bankovních úvěrů, dostal jsem se k číslu 2,1 milionu korun. Státu jsme však za stejné období odvedli bezmála pět milionů korun. Čeští zelináři, na rozdíl od jiných zemí, tady nemohou uplatnit výhodné zdanění práce brigádníků, a tak platíme a platíme. Ke změně chybí dobrá vůle.
Jaký další vývoj očekává Zelinářská unie Čech a Moravy (pozn. red.: Petr Hanka je jejím místopředsedou) u ploch zeleniny?
Jestliže před šesti lety činila výměra konzumní zeleniny v ČR přes 32 tisíc hektarů, vloni klesla na 10 792 hektarů. Po nadúrodě, která postihla v roce 2004 celou Evropu, jsme u nás zaznamenali meziroční pokles ploch o 28 procent. Určité snížení výměr, zdaleka ne však takové, nastalo i v ostatních zemích, například v Nizozemsku o 15 procent, Francii o 11 a v Rakousku o šest procent. V Polsku byl úbytek jen tříprocentní. Předpokládáme, že domácí pěstitelé, kteří ukončili pěstování zeleniny, se už k její produkci nevrátí. Zbylí signalizují jen mírný nárůst ploch.
