Dá se s úspěchem hospodařit v kopcovité krajině na pouhých čtyřiceti hektarech a nemít problémy s produkcí a jejím odbytem? O tom, že je to možné, se přesvědčili zahraniční i tuzemští novináři, kteří navštívili Moravu při příležitosti neformálního jednání rady ministrů zemědělství Evropské unie, na farmě rodiny Sedlákových v Šošůvce poblíž Moravského krasu. Výpravu novinářů přivítalo více než 120hlavé stádo bílých koz a ochutnávka sýrů z jejich mléka.
Téměř polovinu výměry pozemků Sedlákových zabírají pastviny, na které se kozy vyhánějí dvakrát denně. Veškerá půda slouží téměř výhradně pro jejich krmení. Na orné půdě pěstují Sedlákovi ječmen, oves, tritikale a vojtěškotrávu pro výrobu senáže. Krmnou dávku doplňují vlastním senem a nákupem sóji, lizu a krmné soli. Ve faremní mlékárničce se z kozího mléka, které se dojí dvakrát denně v dojírně, vyrábí kozí sýr s pěti různými příchutěmi, tvaroh i archivní sýr. Jako jediní u nás dělají Sedlákovi také kozí brynzu. Mlékárna vyrábí od Velikonoc do Vánoc. Kromě jedlé soli nepoužívají Sedlákovi k přípravě sýrů žádná chemická aditiva. Bakteriální syřidlo je schváleno pro košer výrobu.
Kromě Jana Sedláka pracuje na farmě i jeho manželka Eva, syn Jan a dcera Vendula. Jan Sedlák je veterinář a má proto velkou výhodu – jeho zvířata i mlékárna jsou pod neustálým veterinárním dohledem.
O kozí sýry Sedlákových, které odebírají speciální obchody zdravé výživy zaměřené na prodej biopotravin a přírodních produktů, je velký zájem. Dodávat by je mohli i do řetězců, ale je poptávka tak velká, že ji výroba mlékárničky jen tak tak stačí uspokojit. Sýry si mohou zájemci koupit i přímo na farmě.
Novináři se zajímali, co se pro Sedlákovi změnilo po vstupu do Evropské unie. „Dotace dostáváme ve správných termínech. Jinak jsme nepocítili nějakou výraznou změnu. Mlékárnu jsme podle požadavků EU upravili při vstupu do unie,“ konstatoval Sedlák.
Pro soukromé hospodaření a chov koz se Sedlákovi rozhodli v roce 1990. Tomuto záměru přizpůsobili i usedlost zděděnou po předcích, jejíž historie sahá do začátku devatenáctého století. Po první rekonstrukci v letech 1992 až 1994 podnikli zhruba za deset let druhou, při níž rozšířili faremní mlékárnu.
Proč kozí výrobky mohou jíst i lidé, kteří jsou na kravské mléko citliví? Důvodů je podle Jana Sedláka několik. „Kozí mléko nebylo dlouhé roky na jídelníčku,“ vysvětlil. Zatímco po druhé světové válce bylo na našem území více než milion koz a koza ve chlívku a brambory ve sklepě dávaly jistotu obživy, v dalších letech se situace radikálně změnila. Koz ubylo a jejich stáda se zase začala objevovat v podstatě až v posledních letech. Pozitivní také je, že do potravního řetězce koz se po desetiletí nedostalo tolik škodlivin, jako tomu bylo v chovech krav. I když i v kozím mléce je jako v kravském laktóza a kasein, obsahuje podle Sedláka také jiné látky, které nevyvolávají a nepodporují alergie.
