V pořadí již třetí seminář pořádaný Asociací soukromého zemědělství ČR (ASZ) u příležitosti Mezinárodního roku půdy tentokrát pod názvem Hodnota mé půdy proběhl počátkem července na farmě rodiny Zitkových ve Vlčnově u Chrudimi spolu se Selskými slavnostmi pro rodiny s dětmi. Jak pro náš týdeník uvedla tisková referentka ASZ Šárka Gorgoňová, s velkým zájmem se u návštěvníků semináře setkala přednáška historika Jiřího Urbana z Ústavu pro studium totalitních režimů na téma Půda v procesu kolektivizace.
Jedním z důsledků násilné kolektivizace u nás bylo podle Urbana vymizení pojmu soukromé vlastnictví a tím pádem všudypřítomné naprosto nešetrné nakládání s majetkem, který „patřil všem“. „Kolektivizace navíc popřela sama sebe, neboť úrovně, jakou mělo naše zemědělství za první republiky, dosáhlo družstevní hospodaření až v roce 1965. Tedy dvacet let po prvních politických krocích, které zásadní změny na českém venkově nastartovaly,“ upozornil Urban.
Dalším z jejích důsledků je bezesporu současná vlastnická struktura zemědělské půdy v České republice, zcela ojedinělá v mezinárodním srovnání, se kterou seznámil účastníky semináře Václav Vilhelm z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací.
„Dosud největším jednotlivým vlastníkem zemědělské půdy je stát, který vlastní přibližně 150 tisíc hektarů ve správě Státního pozemkového úřadu. Přibližně jedno procento z celkového rozsahu zemědělského půdního fondu, tedy 30 až 40 tisíc hektarů, je v majetku obcí. Právnické osoby podnikající v zemědělství vlastní 386 tisíc hektarů půdy, fyzické osoby podnikající v zemědělství pak 512 tisíc a v majetku fyzických osob, členů, společníků či akcionářů zemědělských obchodních korporací je zhruba 500 tisíc hektarů. Největší skupinu tvoří ostatní fyzické osoby bez účasti v zemědělské korporaci, kterým náleží asi 2,5 milionu hektarů. Část zemědělského půdního fondu nemá faktického vlastníka,“ informoval Vilhelm.
Vývoji ploch zemědělské půdy a jejím cenám i v mezinárodním srovnání se věnoval ředitel Odboru zemědělství, lesnictví a životního prostředí Českého statistického úřadu Jiří Hrbek.
Svůj pohled na hodnotu půdy nabídl senátor za Stranu zelených Václav Láska. „Zemědělství je nejen základem výživy obyvatelstva, ale i péče o krajinu, a proto se nesmí stát jen jedním z odvětví českého hospodářství. Zvláštní pozornost a podporu zasluhuje také proto, že se zásadním způsobem podílí na utváření kultury venkova. V tomto směru cítíme společné paralely s vaší stavovskou organizací, s níž bychom v budoucnu rádi navázali užší spolupráci,“ řekl Láska.
„Půda a grunt jsou symbolem svobodného sedláka. Letošní sérií Selských slavností by tak naše stavovská organizace ráda přiblížila široké veřejnosti nejen hospodářství svých členů a život na rodinné farmě, ale i demonstrovala, jak správně zacházet s nejcennější komoditou – půdou,“ řekl v průběhu akce předseda ASZ ČR Josef Stehlík.
Překonali následky kolektivizace
S neblahými dopady kolektivizace má svoje zkušenosti i hostitelská rodina Zitkových, jejíž předci na vlčnovském statku hospodařili již od roku 1670. V roce 1950 ji komunisté ze statku, který se svými 40 hektary patřil k největším a nejmoderněji vybaveným v okolí, vystěhovali. Tehdejší hospodář, tatínek nynějšího majitele Miloslava Zitka, byl poslán do uranových dolů v Jáchymově a jeho synovi bylo znemožněno dokončit střední zemědělskou školu. Statek obsadilo nejprve JZD, poté státní statky a hospodářské budovy se na dlouhých téměř čtyřicet let naplnily jejich býky a telaty.
„Když jsem se jakožto první soukromý zemědělec ihned po revoluci přihlásil o své nároky, nacházel se náš statek ve značně dezolátním stavu. Od vstupních vrat bylo vše zarostlé nálety dřevin, stodolu nešlo vůbec vidět a dvůr pokrývalo rumiště. Úplně nejdříve jsme tedy vyvezli 29 nákladních automobilů odpadu,“ vzpomíná Miloslav Zitko.
Za svou snahu o navázání zpřetrhané rodinné tradice hospodaření a úspěšný přerod v moderní prosperující farmu byli Zitkovi v roce 2006 oceněni druhým místem v soutěži ASZ Farma roku. V současné době po několika letech intenzivního chovu prasat, se rodina zaměřila výhradně na rostlinnou výrobu. Na 490 hektarech zdejších polí pěstuje obilniny, řepku, cukrovku, hrách a kukuřici na zrno. Kromě vkusně zrekonstruovaných budov selské usedlosti, na kterých již dávno nebyly vidět důsledky socialistického zemědělství, měli návštěvníci možnost prohlédnout si moderní i historickou zemědělskou techniku. Raritou farmy je přímo ve dvoře umístěná největší dřevěná socha svatého Václava na koni v České republice, zapsaná v České knize rekordů.
Hlavní odborný partner letošních seminářů, PRP Technologies, zajistil přímo v prostorách farmy praktickou ukázku půdního profilu. „Přítomní tak měli možnost lépe se seznámit s podmínkami, v nichž rodina Zitkových hospodaří a následně si vyslechnout přednášku Františka Václavíka z této společnosti, který informoval o konkrétních možnostech zabezpečení podmínek dobrého zemědělského a environmentálního stavu.,“ uvedla Gorgoňová.
V rámci Selských slavností doplnil seminář o půdě i tentokrát bohatý doprovodný program – naučná stezka národního bohatství, řemeslná stezka, historická vesnička či herna pod širým nebem z dílny osvědčené společnosti Park tři věže, vědomostní soutěž o lákavé ceny, bubnování se šamanem, šermířské souboje, vystoupení skupiny Myš a Maš, mažoretek či malování na obličej a nechyběla ani výstavka drobného hospodářského zvířectva, kterou zajistili místní chovatelé.
Další statek, tentokrát statek rodiny Vodňanských v Blíževedlech na Českolipsku s tisíciletou historií se otevře návštěvníkům po prázdninách v sobotu 12. září.*
