Počet školních statků u nás klesá s ubývajícím počtem pracovníků v zemědělství. Pro kraje, které se staly v roce 2001 jejich zřizovateli, jsou ekonomickou zátěží, hospodaří se ztrátami a jako příspěvkové organizace nemají nárok na dotace, které dostávají ostatní zemědělské subjekty. Kraje se jich proto snaží většinou zbavit. Školy jsou pak nuceny pro praktickou výuku zemědělských oborů uzavřít smlouvu s některým zemědělským podnikem. Přes všechny problémy se však řešení praktické výuky zřejmě pomalu rýsuje.
Podle předsedy komise Agrární komory ČR pro školství a vzdělávání Jiřího Navrátila dopadají zatím nejhůře školní statky na Moravě, lépe fungují v Čechách například v Pardubickém kraji, nicméně naději do budoucna jim příliš velkou nedává. „Pokud financování školních statků nepůjde také ze soukromých zdrojů, pravděpodobně budou jen těžko přežívat,“ konstatuje.
Prodej má přednost
Příkladů lze najít hodně. O osudu tří školních statků ve Znojmě, Boskovicích a Vyškově, které zabezpečují praktickou část výuky zemědělských oborů na jižní Moravě chtějí jihomoravští radní rozhodnout nejpozději v srpnu.Všechny se dlouhodobě potýkají s nedostatkem financí a vedení kraje uvažuje i o jejich prodeji kvůli vysokým nákladům a ztrátovosti, která se loni pohybovala kolem dvou milionů korun. Každá hodina praxe jednoho žáka zde totiž stojí kraj 600 korun, a se započtením vznikající ztráty až 800 korun. Podle jihomoravského hejtmana Stanislava Juránka je možné špatné hospodaření statků do jisté míry řešit i organizačními změnami, prodej však nelze vyloučit. Náhradu vidí radní ve smluvním zajištění výuky odborných předmětů u zemědělských firem, což by mělo vyjít levněji.
Také Olomoucký kraj prodává školní statek v Kojetíně na Přerovsku. Podle vedení kraje jeho prodej ale nenaruší chod Střední zemědělské školy v Přerově, protože žáci získávají praxi na smluvních pracovištích. "Školní statek v Kojetíně je jediný v našem vlastnictví. Ostatní školní statky byly prodány ještě před přechodem středních škol pod kraj. Tento typ zařízení již není potřebný, školy se na praxích domlouvají s družstvy na základě smluv," řekl k prodeji vedoucí odboru školství olomouckého hejtmanství Miroslav Gajdůšek.
Kraj Vysočina začal omezovat počet školních statků již vloni, když je nejprve nabídl městům. Jak uvedl hejtman kraje František Dohnal, ze šesti školních statků, které kraj původně vlastnil by měly zůstat jen podniky v Bystřici nad Pernštejnem na Žďársku a v Humpolci na Pelhřimovsku. Statek v Telči na Jihlavsku kraj převedl na město a činnost ukončí i ve školních statcích v Havlíčkově Brodě, v Jihlavě a Třebíči. Poněkud vstřícnější přístup zaujal loni ke školním statkům například Středočeský kraj, který se stal zřizovatelem sedmi školních statků a aktivně se pro ně snažil vymoci dotace. Zatím se to však nepodařilo.
MZe udržuje kontakt
Zánik školních statků souvisí s úbytkem škol a učňovských zařízení v resortu
K 1. říjnu 2001 předalo ministerstvo zemědělství krajům celkem 118 učňovských zařízení. Z tohoto počtu bylo 115 zařízení zařazeno v síti jako střední odborná učiliště, popř. integrované střední školy a tři jako střediska praktického vyučování. K uvedenému dni převedlo MZe na kraje také jeden školní statek, jedno školní polesí a školní hospodářství Kamenice nad Lipou, které nebylo evidováno jako školní statek, ale jako součást školy.
„Podle našich informací se počet učňovských zařízení od jejich převodu na kraje výrazně zmenšil. Celkem od roku 2001 ubylo asi 35 subjektů. Většina zaniklých zařízení se sloučila s jinými školskými vzdělávacími subjekty s tím, že buď tvoří jejich detašované pracoviště nebo byla následně zrušena a výuka byla převedena do přejímající školy,“ uvádí ředitel odboru výzkumu vzdělávání a zakladatelské činnosti MZe Jiří Stehlík Podle jeho slov však ministerstvo zemědělství s řadou učňovských zařízení nadále spolupracuje. Do trvalé vzdělávací základny MZe, která slouží především k osvětě zemědělské a lesnické veřejnosti, je těchto zařízení zapojeno 16, z toho osm přímo a zbytek prostřednictvím škol, se kterými byla sloučena. Dalších pět subjektů získalo od MZe akreditaci k organizování rekvalifikační kurzu pro výkon obecných zemědělských činností.
„MZe významně podporuje svá bývalá zařízení také tím, že jim vytváří podmínky pro praktické vyučování žáků přímo v zemědělských, potravinářských a lesních závodech. Jednotliví podnikatelé, kteří poskytují svá pracoviště ke konání odborného výcviku a provozní praxe žáků, mají možnost požádat o udělení statutu Školní závod a kompenzaci ztrát vzniklých výukou formou podpory prostřednictvím dotačního titulu 9. E. Výše přiznaných finančních prostředků závisí na počtu hodin praktického vyučování, které žáci v daném závodě absolvují,“ uvádí Stehlík a dodává, že celková roční částka, kterou MZe na tuto podporu věnuje se pohybuje v rozmezí 14 až 20 milionů korun.
Stehlík však připouští, že činnost bývalých učňovských zařízení resortu zemědělství silně ovlivňuje vývoj trhu práce v jednotlivých regionech i změny struktury a rozsahu zemědělské výroby, takže většina z nich změnila svoji vzdělávací nabídku. Malý zájem o zemědělská dělnická povolání pak vede k zavírání zemědělských učebních oborů. To potvrzuje i Barbora Paříková z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, která uvedla, že toto ministerstvo už ani nemá přehled o počtech studentů v zemědělských oborech. „Je však podstatně nižší, než relativně atraktivní obor opravář zemědělských strojů, který dnes v České republice studuje zhruba tisícovka žáků,“ řekla.
Centra nastupují
Cestu, která by měla vyvést zemědělské vzdělávání ze současné slepé uličky naznačuje Jiří Navrátil. „Cílem naší komise bylo jednak utvořit trvalou vzdělávací základnu v resortu ministerstva zemědělství, což se podařilo a dnes je její součástí téměř padesát škol a učilišť, a jednak jsme usilovali o vytvoření několika center odborného vzdělávání, která by v budoucnu mohla nahradit školní statky.“ Centra odborného vzdělávání by měla sloužit jak pro odborné praktické vzdělání žáků zemědělských škol a učilišť, tak i pro celoživotní vzdělávání dospělých.
V současné době zahajuje činnost první a zatím jediné akreditované centrum, a to Moravskoslezské centrum odborného vzdělávání, které má sídlo v Opavě a bylo akreditováno počátkem dubna. U druhého, Jihočeského centra odborného vzdělávání v Českých Budějovicích se akreditace zpozdila, ale v dohledné době by měla také proběhnout. Akreditace ministerstva zemědělství mimo jiné umožní centrům vydávat zemědělským podnikatelům osvědčení o zemědělském vzdělání.
Komise podle Navrátila uvažuje ještě o dalších centrech, celkem by jich mělo být v první fázi pět a budou mít různé specializace, například opavské centrum bude zaměřena spíše na mimoprodukční funkce zemědělství, naopak jihočeské centrum se bude orientovat převážně na produkční zemědělství. „Myslím, že tento počet center by dokázal pokrýt celorepublikové potřeby a mohl by do jisté míry nahradit školní statky,“ říká Navrátil a zdůrazňuje, že podstatné na celém projektu je vícezdrojové financování zmíněných center. Do něj se mají zapojit kromě státu také soukromé firmy, které dodávají zemědělskou techniku a technologie.
V jaké míře to ale bude, ukáže až čas.
