Moderování a vedení jednání uvnitř Evropské unie i její zastupování navenek zejména v mezinárodních organizacích – to je hlavní role předsedajícího státu. „Musíte naslouchat ostatním a navrhnout kompromis,“ vysvětlil Franz But velvyslanec Slovinska, které právě nyní třímá otěže unie.
Za pouhý rok by z Bruselu měla vládnout Česká republika. I to je důvodem, proč se množí materiály a semináře o tom, co vlastně předsedání (prezidenství) Evropské unii znamená. Do této škatulky patří i seminář, který pro novináře závěrem února uspořádalo Zastoupení Evropské komise v ČR. Kromě uvedeného slovinského velvyslance na něj pozvalo i další hosty. Blížícím se českým předsednictvím byla poznamenán i letošní potravinářský salon Salima. Na jeho zahájení do Brna dorazil rekordní počet zahraničních delegací, většinou vedených šéfem zemědělského resortu. Českému ministru zemědělství Petru Gandalovičovi dala Salima mimo jiné příležitost popovídat si se švédským kolegou Eskilem Erlandssonem, jehož země nás bude v Bruselu střídat, o agrárních prioritách předsednictví.
Jak by mělo vypadat dobré předsednictví
Největším problémem na předsednictví je podle Buta hledání kompromisu. „Nečekejte, že si vyřešíte bilaterální problémy s ostatními členskými zeměmi,“ upozornil s tím, že předsednictví není ani na to, aby země, která jej zastává, prosadila v unii věci, na nichž má jen sama zájem.
Jak vůbec by mělo dobré předsednictví vypadat? But ocenil způsob, jakým se této vrcholné orle v unii zhostilo Lucembursko. I když, jak poznamenal, vlastní zájem této maličké země „lehce prosvítal“ v jejích návrzích usnesení z jednání. Musí však vždy jít o kompromis, na němž se členské státy unie dohodnou. Během půlročního předsednictví se konají dva summity Evropské rady, více než 30 rad různých ministrů (zemědělství, životního prostředí aj.), padesátkrát se sejdou výbory stálých zástupců, proběhnou tisíce jednání pracovních skupin, z nichž největší počet se týká různých oblastí zemědělství. Důležitá je spolupráce s Evropskou komisí a Evropským parlamentem. Předsedající země zastupuje také unii při mezinárodních jednáních, zejména v různých nadnárodních organizacích. Výjimkou je Světová obchodní organizace (WTO), v níž unii reprezentuje Evropská komise, a to zejména komisař pro obchod Peter Mandelson. Na některá jednání ho doprovází také komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerová Boelová. Toto výsadní postavení má zemědělská komisařka proto, že jednání WTO již roky vázne právě na agrárních záležitostech.
Budeme průkopníky
Poznatky Slovinska, které se na svou velkou roli prvního nováčka v čele unie připravovalo podle Buta plné tři roky, jsou určitě cenné. Česká republika se z nich sice může poučit, ale její úlohu to neusnadní. Pokud se totiž podaří do konce letošního roku schválit Lisabonskou smlouvu, budeme v unii první zemí, na kterou její změny dopadnou a která se ji navíc bude muset snažit realizovat a dotáhnout do konce. Smlouva totiž poněkud mění zavedené a roky praktikované rozdání karet na hráčském stole Evropské unie. Nejpodstatnější je nová funkce jakéhosi prezidenta unie a jejího zvláštního představitele pro vnější vztahy. Jejich funkční období bude značně delší, než půlroční vláda jednoho členského. I to by se ostatně mělo změnit. Místo jednoho státu by měla unii vést jejich trojice, posílí se i role Evropkého parlamentu. Prezident unie převezme roli, jakou doposud hrála hlava předsedajícího státu. Stejně tak zvláštní představitel pro vnější vztahy nahradí ministra zahraničí předsednické země. Minimálně se to projeví v tom, že oba budou unii zastupovat navenek a budou předsedat radě – prezident Evropské radě a představitel pro vnější vztahy radě ministrů zahraničí. Vzhledem k tomu, že ne vše je v Lisabonské smlouvě detailně popsáno a oba vysoké představitele unie bude nutné vybrat a zvolit, je pravděpodobné, že alespoň první summit Evropské rady v průběhu našeho předsednictví bude ještě v režii českého premiéra. Pokud se tedy podaří Lisabonskou smlouvu schválit do konce letošního prosince, budeme první, kteří její změny a úpravy ve fungování dvaceti sedmi členného kolosu unie pocítí nejvíc.
Aby nešel jeden hot a druhý čehý
Podle smlouvy by v čele unie měla být trojice států po dobu jednoho a půl roku. Důvodem je snaha po větší kontinuitě směřování unie. Již dnes se však trojice států, které se na pomyslném trůnu unie mají po sobě střídat, navzájem informují o svých záměrech a velmi intenzivně spolu jednají. Je to právě proto, aby jeden stát netáhl příliš intenzivně na jednu stranu a kolega, který jej bude střídat, neměl zase úplně jiné představy. I dnes je běžné, že státy se mezi sebou dohadují třeba i o předsedání v jednotlivých komisích a výborech.
Podle Buta připravovali Slovinci své předsednictví v rámci spolupráce v trojici se dvěma předcházejícími předsedajícími státy, tj. Německem a Portugalskem. Česká republika zase intenzivně konzultuje s Francií, kterou by měla v Bruselu vystřídat, a se Švédskem, jež nastoupí po nás.
Není to maličkost
Pro předsednictví potřebovali Slovinci vyškolit 2100 lidí pro práci v domácích organizacích a dalších 315 pro obsazení potřebných míst v Bruselu. Podle Buta se počítá s tím, že jen ve Slovinsku proběhne na 160 akcí souvisejících s jeho předsednictvím. I různá neformální setkání – a jen v případě různě zaměřených ministrů unie by jich mělo být 12, jsou dobrou příležitostí, jak ukázat nejen krásy země, ale také její vyspělost. Slovinský rozpočet vyčlenil na předsednictví 62 milionů eur.
Slovinské priority
Přestože každý předsedající stát v podstatě přebírá nedokončené úkoly zemí, které v Bruselu střídá, přináší si každé předsednictví své vlastní priority. Ty chce v průběhu krátkého roku prosadit nebo alespoň je dostat do centra zájmu unie. Slovinci mají priorit pět. Pode Buta to je:
• Podpora realizace Lisabonské smlouvy. Ta by podle záměru měla být schválena do konce letošního roku. U některých států to ale nebude tak jednoduché. Například Irové budou mír referendum, v ČR putuje smlouva k Ústavnímu soudu, problémy budou i ve Velké Británii. Nicméně zhruba ve dvaceti členských státech by schvalování mělo proběhnout hladce.
- Nový cyklus Lisabonské strategie. Tato strategie má se zmíněnou Lisabonskou smlouvou společné jen to, že obě byly přijaty v Lisabonu a po tomto hlavním městě Portugalska také dostaly své jméno. Cílem Lisabonské strategie je posílit konkurenceschopnost Evropské unie a dohonit ekonomiku USA. „Je třeba tlačit na členské státy, aby udělaly kroky, k nimž se zavázaly,“ vysvětlil But s tím, že právě letos je třeba navrhnout druhé období aktivit Lisabonské strategie.
• Další krok v klimaticko–energetických tématech. Zatím poslední iniciativou byl návrh energetického balíčku, který Evropská komise představila koncem ledna. Jednání o něm budou probíhat za slovinského předsednictví a je pravděpodobné, že závěrečné kapitoly dopíše až předsednictví ČR. But však zdůraznil, že je třeba v této oblasti podniknout další kroky. Za citlivou označil otázku jaderné energie, kterou některé členské státy odmítají. Ale Slovinsko považuje diskusi o atomové energii, jež nezatěžuje atmosféru emisemi skleníkových plynů, za velmi důležitou.
• Posílení evropských perspektiv západního Balkánu. Jde o logickou prioritu země, která se úspěšně vymanila z problémů bývalé Jugoslávie. Slovinci podle Buta chtějí podpořit všechny aktivity směřující k tomu, aby se tyto státy staly členy Evropské unie.
• Podpora mezikulturního dialogu. Tento dialog označil But za klíčový pro budoucí rozvoj nejen EU, ale i zbytku světa.
Kromě zmíněných pěti priorit se Slovinci chtějí snažit o dokončení rozšiřování Schengenského prostoru, a to zejména na letištích, dále o zvětšení eurozóny, v níž se platí jednotnou měnou euro, o jednání o možném vstupu do unie s Chorvatskem a Tureckem a v neposlední řadě také o společnou zemědělskou politiku a její zdravotní kontrolu.
Jen jedna Evropská unie
But připouští, že cíle jsou ambiciózní, ale agenda slovinského předsednictví se podle něj bude z 90 procent zabývat tím, co zdědila po svých předchůdcích. Mezinárodní ostruhy si Slovinsko vyzkouší na summitech, které za jeho vlády proběhnou. Jde například o summit Evropy s Latinskou Amerikou, s USA či s Ruskem.
„Chceme ukázat EU, že nové členské státy mohou při předsedání Evropské radě působit stejně úspěšně jako tzv. staré země. Naše předsednictví bude znamenat konec rozdělení unie. Tato kapitola by měla být uzavřena. Máme jednu Evropskou unii a ne staré a nové státy,“ uzavřel But.
Po Slovinsku přijde na řadu Francie
Prvního července letošního roku vystřídá Slovinsko v Bruselu Francie. Kromě toho, ž naváže na práci Slovinska, se bude podle Kateřiny Bocianové z Institutu politologických studií věnovat zejména společné obranné politice a imigrační politice. I Francie se chce zaměřit na politiku energetickou a životního prostředí, a to včetně hrozících možných klimatických změn. V tomto směru by se podle ní měla unie stát vůdčí silou a vzorem pro zbytek světa. Projevit by se to mělo již letos na podzim, kdy by měla vzniknout smlouva, která naváže na Kjótský protokol. Akcent klade Francie také na Lisabonskou smlouvu, a to nejen na podporu jejího schválení. Jak uvedla Bocianová, smlouva podle expertů obsahuje na čtyřicet nejasných míst. Bude třeba vytvořit evropskou diplomatickou službu, stanovit, kdo bude prvním prezidentem Evropské unie, komu bude prezident odpovědný a jaké bude mít kompetence. Neměly by se dublovat a křížit s těmi, které má dnes předseda Evropské komise.
Francie klade důraz na Středomoří, které čelí velkému nebezpečí islámského vlivu. Proto je podle Bocianové záměrem Francie vybudovat unii středomořských států. Cílem je i jakási středomořská investiční banka, která by měla být obdobou Evropské investiční banky. Zatímco Španělsko a Itálie tyto záměry Francie ve Středomoří vítají, Turecko se ostře staví proti nim.
Co nám to přinese Samozřejmě také české předsednictví bude něco stát. Vyplatí se nám takové vydání? Je to investice do lidí, která se neztratí, vysvětlil Tomáš Kratochvíl z českého ministerstva zahraničních věcí s tím, že se díky tomu kvalitativně změní naše státní správa. Je to, jak, uvedl, možnost podívat se za obzor úzkého kruhu našeho národního zájmu. Předsednictví totiž, jak vyplynulo i z vysvětlení France Buta, musí v první řadě sledovat zájem unie a ne vlastního státu. Země, která v té době otevře vlastní bilaterální problém, je podle něj vyřízená. Předsednictví je totiž služba unii a ne šance pro prosazování národních cílů.
Evropa bez bariér Tak zní slogan našeho předsednictví, který ukazuje, jakou unii bychom chtěli mít, vysvětlil Kratochvíl. Jak upozornil, nebudeme jen mít problémy se zaváděním Lisabonské smlouvy do praxe. V červnu budou volby do Evropského parlamentu, což praktické fungování předsednictví v podstatě omezí. Navíc koncem roku se změní i obsazení Evropské komise. Kratochvíl předpokládá, že všechny legislativní návrhy bude Evropská komise předkládat Evropskému parlamentu do letošního listopadu tak, aby je ještě stihl projednat ve svém funkční období.
Zemědělská témata Reforma Společné zemědělské politiky a budoucí podoba přímých plateb, politika rozvoje venkova a redefinice tzv. méně příznivých oblastí (LFA) a v neposlední řadě revize politiky kvality potravin a zemědělských produktů - to jsou rámcové priority resortu zemědělství pro české předsednictví, s nimiž seznámil komisařku Mariann Fischerovou Boelovou v uplynulých dnech ministr zemědělství Petr Gandalovič. Je zřejmé, že pokud se Francii nepodaří uzavřít tzv. zdravotní kontrolu společné zemědělské politiky (health check), protáhnou se jednání o ní do českého předsednictví a jejich dokončení bude naším prvořadým úkolem. Půjde o debatu o změnách v systému přímých plateb, ve způsobu, jakým chce unie přesouvat prostředky z I. do II. pilíře (tedy z podpory zemědělství do rozvoje venkova), a další otázky. „Podporujeme přesun prostředků ve prospěch rozvoje venkova, ale nesouhlasíme s návrhy typu degresivity přímých plateb, protože by měly dopad jen na některé členské státy podle velikostní struktury podniků,“ vysvětlil Gandalovič. ČR chce také podle něj klást důraz na omezení byrokracie a pokud možno i snížení nákladů na SZP.
Další prioritou českého předsednictví je politika rozvoje venkova. V ní se podle ministerstva zemědělství budeme zasazovat o zkvalitnění života na venkově a zajištění ekonomické soběstačnosti venkovských oblastí. Důležité také bude nové vymezení tzv. méně příznivých oblastí (LFA), kde chceme stanovit metodiku měření přírodního znevýhodnění v jednotlivých zemích a sjednotit ukazatele, které LFA určují. Neméně významnou prioritní oblastí je politika kvality zemědělských produktů a potravin. „Ve spolupráci s Evropskou komisí chceme zahájit debatu o revizi této politiky s cílem posílit konkurenceschopnost evropské produkce a zefektivnit ochranu kvalitních výrobků,“ vysvětlil první náměstek ministra zemědělství Ivo Hlaváč.
Po nás přijde Švédsko
Českou republiku vystřídá v Bruselu Švédsko. Podle jeho ministra zemědělství Eskila Erlandssona si Švédsko stanovilo pět priorit, a to:
• klima, ochrana životního prostředí a energie,
• zaměstnanost, růst a konkurenceschopnost,
• bezpečnější a transparentnější Evropa,
• oblast Baltského moře a vztahy s okolními zeměmi,
• EU jako globální hráč ve vztahu k dalšímu rozšiřování unie.
V otázce transparentnosti unie ministr připomněl rigidně stanovené předpisy, zejména v rámci SZP, jimž běžný člověk podle něj nerozumí. Lidé nechápou ani SZP samotnou nebo pravidla týkající se rybolovu.
Česká pozice k reformě SZP
Jak Hlaváč uvedl, ČR jde zejména o financování SZP. Ta totiž konzumuje hodně prostředků ze společného rozpočtu unie. Nejde o jejich škrtání, ale měla by za ně být přidaná hodnota, jíž je rozvoj venkova, zvýšení standardů životního prostředí a bezpečnosti potravin. Druhým bodem našeho zájmu jsou přímé platby. ČR prosazuje pro celou unii přímé platby na hektar (SAPS), které jsou podle ní transparentní a spravedlivé. Zatím je mají jen nové členské státy, které je mohou používat až do roku 2013. Hlaváč podotkl, že i komisařka Fischerová Boelová se nebrání dalšímu jednání o uplatnění SAPS.
Záměrem Bruselu je přesunout platby z prvního pilíře do druhého, tedy z podpory zemědělství do podpory rozvoje venkova. S tím ČR v podstatě souhlasí. Problémem ovšem je, že Evropská komise v tomto přesunu plateb neměří všem stejně. Zavádí modulaci plateb, tj. snižuje přímé platby od roční úrovně pět tisíc eur na farmu a navíc chce zavést tzv. degresivitu, tedy strop plateb pro velké farmy, které by se od určitého příjmu měly krátit o 45 procent. Modulace by se netýkala malých farem do výměry deseti hektarů. U nás má průměrná farma podle Hlaváče 100 ha. Podobně by se na nás nepříznivě podepsala i degresivita plateb. Stejně by tato opatření postihla kromě nás i Slovensko, Velkou Británii východní část Německa, Dánsko, část Maďarska, Litvy a Lotyšska. ČR navrhuje modulovat stejným způsobem každé euro ze zemědělské podpory. Podle Hlaváče je také otázkou, kam modulací ušetřené peníze půjdou. Mělo by to být mimo jiné i na podporu obnovitelných zdrojů, biopaliv či vodního managementu. Jak uvedl, vláda sice schválila cílový podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě energie, ale ten by si vyžádal až třetinu orné půdy v ČR. To by znamenalo růst cen potravin. Politika podpory obnovitelných zdrojů jde podle něj proti poslední reformě SZP, která odpojila dotace od produkce určité komodity. Budoucnost mají podle něj spíše biopaliva druhé generace.
Klíčové informace
• České předsednictví ovlivní schvalování Lisabonské smlouvy i volby do Evropského parlamentu.
• Ministerstvo zemědělství nesouhlasí s modulací a degresivitou zemědělských plateb tak, jak je navrhuje Evropská komise. Požaduje, aby se modulovalo každé euro zemědělských podpor.
• ČR považuje platby SAPS za transparentní a spravedlivé a navrhuje, aby po roce 2013 se rozšířily na všechny státy unie.
