Minulý týden proběhlo poslední plenární zasedání 766 stávajících poslanců Evropského parlamentu. Na programu měli přibližně 150 bodů a o polovině měli hlasovat. Podle mluvčího parlamentu Jaumeho Ducha Guillota je to dvojnásobný počet, než bývá obvyklé pro typickou plenární schůzi Evropského parlamentu. Někteří čeští europoslanci, kterým končí mandát, při této příležitosti také zhodnotili svoji činnost.
Podobný finiš ale podle mluvčího na konci funkčního období není výjimečný - pokud určitý bod europarlament vůbec neprojedná, je smeten ze stolu. Pokud se jím však stihne zabývat alespoň v prvním čtení, odkáže jej nové sestavě europoslanců, která vzejde z voleb na konci května. Ti pak mohou schválenou pozici svých předchůdců měnit.
Poslanců bude méně
Europoslanci zvolení v posledních volbách v červnu 2009 se podle Ducha Guillota sešli v plénu dvaasedmdesátkrát, absolvovali přibližně 21 tisíc hlasování, přijali 720 legislativních a 1620 nelegislativních rozhodnutí a rozhodli přibližně o 32 300 navržených úpravách materiálů.
Evropský parlament ale ve čtvrtek, s koncem plenární schůze, nepřestal existovat. Formálně budou nynější europoslanci ve funkcích až do 1. července, kdy začne ustavující schůze nového složení parlamentu. Tehdy by měl být také zvolen nástupce nynějšího předsedy Martina Schulze.
Po volbách bude evropských zákonodárců méně, než jich je nyní. Některá současná a dlouholetá jména už navíc nekandidují, například rakouský sociální demokrat a člen europarlamentu od roku 1996 Hannes Swoboda nebo Daniel Cohn-Bendit, někdejší levicový radikál a od roku 1994 zástupce Zelených v europarlamentu. Končí také nyní vůbec nejdéle sloužící člen parlamentu německý sociální demokrat Hans-Gert Pöttering. Do poslanecké lavice zasedl poprvé v roce 1979, europarlament také mezi lety 2007 a 2009 řídil.
V souladu s Lisabonskou smlouvou bude v novém parlamentu 751 europoslanců. O jednoho svého reprezentanta tak nepřijde jen Česko, ale také Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Rakousko, Řecko, Irsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Portugalsko a Rumunsko. O tři zástupce přijde Německo, které bude mít 96 nových europoslanců, tedy smlouvou dovolené maximum.
Končící europarlament byl zvolen v roce 2009 podle smlouvy z Nice, ovšem tehdy měl jen 736 členů. Po Lisabonské smlouvě byl od prosince 2011 počet o 18 zákonodárců navýšen, bylo jich tedy 754. Tři poslanci nad "správné" číslo 751 jsou ona tři německá křesla, o která nyní Berlín přijde. Rozšíření EU o Chorvatsko loni v létě přivedlo do stávající sestavy Evropského parlamentu dalších 12 poslanců.
Prioritou bylo čerpání peněz
Českou republiku dosud v jediné přímo volené evropské instituci zastupovalo 22 europoslanců ve čtyřech politických frakcích. Když měli naši zástupci vypočítat, na čem v uplynulém volebním období pracovali v nyní končícím Evropském parlamentu, zmiňovali především problematiku čerpání evropských peněz, dále pak otázky ochrany spotřebitelů či zaměstnanců, bankovní unii, roaming nebo evropský projekt Galileo.
Například místopředseda Evropského parlamentu Oldřich Vlasák (ODS) zdůraznil, že spolu s kolegy stojí za zjednodušením pravidel pro čerpání evropských fondů, kdy mnohem větší vliv na jejich využívání budou mít města a obce.
Lidovec Jan Březina uvedl, že se zase zasadil o odstranění umělého zastropování přímých plateb zemědělcům při reformě společné zemědělské politiky. Podle Roberta Duška z ČSSD byla jednání o reformě náročná a trvala několik let. "Situace se navíc komplikovala faktem, že u nás se za tu dobu prostřídalo několik ministrů zemědělství," připomněl.
"Poprvé v historii jsme prosadili úspornější rozpočet EU, který ale zároveň nepřinesl krácení v oblasti fondů na regionální rozvoj," zdůraznil šéf europoslanců ODS Jan Zahradil. Za úspěch má také to, že se podařilo zrušit jedno stěhování europarlamentu mezi Bruselem a Štrasburkem, o úplném zrušení nutnosti stěhovat se mezi Belgií a Francií musí ale rozhodnout členské země unie.
Olga Sehnalová (ČSSD) považuje za zásadní schválení víceletého rozpočtového rámce pro roky 2014 až 2020 nebo jednotný bankovní dohled. Zabývala se také automatickým systémem například tísňového volání eCall a upozorňovala na nekalé obchodní praktiky prodejců.
Její stranický kolega Libor Rouček připomněl podporu legislativy vedoucí k zavedení fiskálního paktu a bankovní unii. "Jako zpravodaj pro Chorvatsko jsem vypracoval a prosadil závěrečnou zprávu pro přijetí této země do EU," upozornil.
Europoslankyně a někdejší prezidentská kandidátka KDU-ČSL Zuzana Roithová připomněla svou snahu zvyšovat ochranu evropských spotřebitelů a práci na směrnicích upravujících pravidla pro výrobce i státní orgány při uvádění nových výrobků na trh. Za úspěch pokládá, že se podařilo odmítnout připravenou mezinárodní dohodu proti padělatelství (ACTA), která nedávala garance zachování evropských standardů ochrany práv a svobod. Tuto snahu podle ní nakonec podpořilo 377 europoslanců.
Zamítnutí smlouvy ACTA pokládá za důležité také Richard Falbr (ČSSD) například spolu se zavedením záruk pro mladé či zamítnutím výjimky, kterou před podpisem Lisabonské smlouvy žádal tehdejší český prezident Václav Klaus. Zástupce KSČM Miloslav Randsdorf zmínil svůj podíl na rozhodnutí odstranit platby za roaming v EU, o takovém kroku už v roce 2004 jednal s eurokomisařkou Viviane Redingovou. Upozornil také dosažení kompromisu u takzvaného třetího energetického balíčku tak, aby byl snesitelný pro český průmysl.
Evžen Tošenovský z ODS považuje za důležitý návrh nové řídicí struktury projektu evropského navigačního systému Galileo, která centrálu projektu umístila do Prahy. O projektu mluvil i Ransdorf, když připomněl parlamentní práci někdejšího československého kosmonauta a nynějšího velvyslance ČR v Rusku Vladimíra Remka. "V určité kritické chvíli projekt pomohl zachránit, koncentrovat, když původní koncept zkrachoval," připomněl.
Robert Dušek (ČSSD) zmínil zamítnutí příliš přísné verze tabákové směrnice a jeho stranický kolega Pavel Poc především směrnici o nepůvodních invazivních druzích.*
