Proti předcházejícím letům se zájem o výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie sice zvyšuje, přesto není dostatečný, a podle dosavadních prognóz Česká republika pravděpodobně nebude schopna naplnit indikativní cíl: pokrýt výrobou elektřiny z těchto zdrojů 8 % její spotřeby v roce 2010. „Růst tady je a jeho tempo odpovídá našim geografickým podmínkám,“ konstatuje ředitel České energetické agentury Josef Bubeník.
Kolika procenty se dnes OZE podílejí na celkové spotřebě elektřiny?
Dnes tvoří obnovitelné zdroje 3,5 % a půjde to pomalu nahoru, ale myslím, že dosáhnout indikativního cíle, tedy 8 %, bude problém. Kdysi jsem řekl, že Česká republika je v konečném stadiu schopna produkovat maximálně 18 až 20 % energie z obnovitelných zdrojů, ale musí se zvýšit účinnost všech OZE. K tomu by ale mohlo dojít až v roce 2050 a ne v roce 2030, kdy se předpokládá, že z OZE bude vyrobeno kolem 16 % energie.
Jaké je tedy tempo růstu využívání obnovitelných zdrojů?
Za posledních pět let stouplo řádově o 2 %, potřebovali bychom, aby rostlo rychleji. Přestože stát udělal maximum a jasně stanovil výkupní ceny elektrické energie z OZE od doby instalace zdroje na dobu 15 let. Regulační úřad je může změnit pouze o 5 %. Je to určitý motivační prvek. Přesto rozvoj není takový, jak se očekávalo.
Kromě toho však existují i další podpory?
Stát vedle zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů disponuje i národním programem na podporu OZE. Jde v podstatě o jakýsi ideový program vlády ČR, protože je dlouhodobý. Pak existují jednoleté programy a ty už zahrnují určité finanční prostředky. Dalším pomocníkem je operační program, ať jde už o uzavřený operační program Průmyslu a Podnikání, tak i nový operační program Podnikání a Inovace. V obou jsou zahrnuty i programy pro úspory energií, které jdou ruku v ruce s OZE. Nejlépe se totiž chová k životnímu prostředí ta energie, která se nevyrobí. ČR má stále poměrně velké možnosti v úsporách. V současnosti můžeme třeba v obytných domech, domech občanské vybavenosti ušetřit až 40 % jejich spotřeby. V oblasti průmyslu můžeme ušetřit mezi 25 až 30 %. Takže zatím máme kde šetřit, ale i to stojí peníze. Proto stát v rámci operačního programu chce především podporovat tyto aktivity, které podporuje jak ministerstvo průmyslu a obchodu, tak i ministerstvo životního prostředí.
Zatím máme dílčí úspěchy, ale pokud chceme dosáhnout velkých úspor – jestli bychom se jako stát chtěli dostat na stejnou průměrnou energetickou náročnost, jakou má EU-15, pak bychom jako stát museli zainvestovat do úsporných opaření asi 160 miliard korun.
Kolik finančních prostředků je letos uvolněno?
Ministerstvo průmyslu a obchodu mělo na léta 2007 až 2013 v rámci OPPI v programu Eko-Energie, z něhož mohou podnikatelé získat evropské peníze na úspory energie či výstavbu obnovitelných zdrojů, čtyři miliardy korun. Kvůli velkému zájmu se však ministerstvo v srpnu rozhodlo navýšit tyto prostředky o další dvě miliardy korun, které do programu přesunou z jiných operačních programů. Podle počtu přihlášených projektů by bylo ale třeba asi 10 až 15 miliard, abychom uspokojili všechny, kdo chtějí vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů nebo kteří chtějí šetřit. Celkem podnikatelé letos během června a července přihlásili 543 projektů v celkové hodnotě 10,5 miliardy korun. Nejvíce žádostí se přitom týkalo projektů z oblasti solární energie (38 %), energetických úspor (25 %), produkce elektřiny z malých vodních zdrojů (13 %) a výroby energie z bioplynu (rovněž 13 %). Do zbývajících jedenácti procent spadají projekty na výrobu energie z biomasy či na produkci tepla z OZE.
V letech 2004/2006 jsme v rámci energetických programů prostřednictvím našich žadatelů zhruba proinvestovali kolem 860 milionů korun. Žádostí bylo podáno asi za 2,5 miliardy.
Jaké jsou vaše priority?
Jsou to úspory. Máme na ně v první výzvě zhruba miliardu a na obnovitelné zdroje zůstane asi 700 milionů korun. Na obnovitelné zdroje se přenášejí peníze, které zůstanou po naplnění žádostí pro úspory energie.
Co vloni chybělo odmítnutým žádostem?
Bylo málo peněz. Vypadly také žádosti, protože byly špatně podané. Stalo se nám ale také, že projekt byl tak dobrý, že nepotřeboval podporu, přesto o ni žádal. Když je někde návratnost kratší než tři roky, je zbytečné takový projekt podporovat. Když je ale zase někde návratnost delší než 30 let, je ho škoda podporovat. Doba návratnosti musí být přiměřená.
Ministerstvo průmyslu a obchodu podporuje hlavně podnikatele v průmyslu. Aby mohly podpory prostřednictvím MPO čerpat i zemědělské podniky, musí vytvořit nové firmy, zaměřující se na výrobu elektřiny a tepla …
Ano, už je to tak. Zemědělské podniky si vytvoří společnosti s ručením omezeným, a to může fungovat v rámci výroby elektřiny či tepla normálně. To znamená svým zaměřením odpovídat tomuto podnikatelskému záměru. Podniky musí být právnicky a účetně oddělené.
Které obnovitelné zdroje mají největší perspektivu?
Mezi nejzajímavější obnovitelný zdroj v ČR patří biomasa. Zatím jí je dostatek. Otázkou je, jestli v souvislosti s povinným přimícháváním biosložek do pohonných hmot nenastane boj o půdu. Uvidíme, kam se nám to pohne. Pokud bychom ale využili veškerou půdu, kterou máme k dispozici, biomasa by v energetickém koši představovala 10 %. V budoucnu stávající konvenční zdroje budou muset být nahrazeny také něčím jiným než využitím OZE, respektive biomasy.
Dalším významným zdrojem jsou malé vodní elektrárny. V současné době naplňují ale dostupný hydropotenciál České republiky, který máme, a už nemůžeme očekávat v dalších letech významný vznik nových vodních elektráren.
Dalším užitečným zdrojem jsou větrné elektrárny. Zatím u nás mají prostor, avšak v místech, kde je dostatek větru, jsou často významná rekreační střediska nebo chráněné území. Ale dají se najít místa, kde by tyto elektrárny svým charakterem nerušily. Limitujícím faktorem by však měla být velikost farem větrných elektráren, čtyři, pět elektráren by bylo úplně dostačující. Větrné elektrárny jsou však více než jiné zdroje náchylné na změny počasí, větru, proto více než jiné OZE vyžadují zálohování, aby nedošlo k narušení stability elektroenergetické soustavy. Aby byly užitečné, měly by být v provozu minimálně zhruba 1500 hodin ročně. Podle mého názoru by v ČR mohlo být něco kolem 600 až 900 MW instalovaných ve větrné energii, pravděpodobně ne více.
V současnosti se poměrně hodně budují také malé sluneční elektrárny. Jsou to zdroje, které vyžadují velký prostor a hodně slunečního svitu. U nás ho je asi 900 až 1060 hodin. Patří tak k jedněm z nejdražších OZE. Bez dotací jsou investice do nich téměř nenávratné. S dotací se jejich návratnost krátí podle výše dotace na 10 až 12 let.
Dnes je také v popředí zájmu využívání bioplynových stanic.
Bioplynové stanice nejen vyrábějí elektřinu, ale zároveň pomáhají řešit, co s odpadem. Na konci procesu vzniká digestát, který se může uplatnit jako hnojivo.
Obnovitelné zdroje energie však stále vnímáme jako doplňkové energetické zdroje. Mají určitý význam, své zastoupení v energetickém mixu a v každém případě se podílí na snižování emisí oxidu uhličitého a šetří nám kapsy, protože uspoříme za dovozové energetické suroviny jako například plyn.
Zuzana Fialová
