Státní veterinární správa (SVS) vydala celostátní mimořádná veterinární opatření, která omezují přepravu zvířat z Maďarska a Slovenska a zpřísňují pravidla biologické bezpečnosti při přepravě zvířat. Opatření správa vydala kvůli nově potvrzenému případu slintavky a kulhavky v Maďarsku. Cílem opatření je, aby Česko zamezilo zavlečení nákazy na své území. Informoval o tom SVS v tiskové zprávě.
Jedná se o vysoce infekční virové onemocnění sudokopytníků, které není přenosné ze zvířete na člověka, nicméně lidé mohou nákazu přenést nepřímo mezi chovy vnímavých zvířat. Chovatelé mají až do odvolání zákaz přemísťování zvířat z Maďarska a Slovenska do hospodářství na území ČR. Opatření platí pro všechny chovatele skotu, ovcí, koz, prasat a dalších zvířat vnímavých k nákaze. Zákaz se nevztahuje na zvířata přemísťovaná ze Slovenska přímo na jatka. Zákaz platí i pro provozovatele takzvaných svodů kopytníků, což jsou místa, kde jsou shromažďována zvířata z různých hospodářství a následně se z nich vytvářejí skupiny pro obchodování. U vozidel přepravujících živá zvířata ze zahraničí nebo u vozidel, která se v zahraničí pohybovala, veterinární správa požaduje před vjezdem do hospodářství doklad o provedení desinfekce vozidla před nakládkou zvířat. Chovatelé musí vést záznamy o vjezdu vozidel a musí je uchovávat 12 měsíců. "Značné nebezpečí slintavky a kulhavky (SLAK) spočívá v jejím jednoduchém šíření. Nákaza se může přenášet větrem, potravinami nebo na automobilech či šatech lidí, kteří přijdou do styku s nakaženými zvířaty. Proto vydáváme mimořádná veterinární opatření, vyžadující přísné dodržování pravidel biologické bezpečnosti,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád.
Maďarské ohnisko nemoci bylo potvrzeno ve čtvrtek 6. března v chovu mléčného skotu u obce Kisbajcs poblíž města Győr v severozápadním Maďarsku nedaleko slovenské hranice. V chovu se nachází přes 1400 kusů skotu. Onemocnění se v Německu objevilo poprvé od roku 1988. Na území ČR se nemoc vyskytla naposledy v roce 1975. Chovatelé jsou povinni při výskytu klinických příznaků nákazy v chovech vnímavých zvířat hlásit podezření na nákazu neprodleně soukromému veterinárnímu lékaři nebo místně příslušné krajské veterinární správě, která zajistí odběr vzorků a další postup. Onemocnění vykazuje vysokou nemocnost, ale nízkou úmrtnost. Mezi typické klinické příznaky patří zpočátku horečka, snížená produkce mléka, nechutenství či deprese. Počáteční příznaky jsou následovány výskytem puchýřů naplněných tekutinou, které praskají a vytvářejí se z nich otevřené léze, zasaženy bývají dutina ústní, nozdry, mléčná žláza, končetiny. "V důsledku uvedených příznaků se objevuje u zvířat typický slinotok a kulhání," uvedli veterináři.*
