V rámci osvětových a vzdělávacích aktivit vyhlašují Lesy ČR již řadu let jednu z lesních dřevin jako dřevinu roku, kterou v daném roce přibližují široké veřejnosti. Pro letošní rok byl v pořadí již čtrnáctou dřevinou roku vybrán jeřáb. Mezi domácí druhy jeřábů náleží bezmála dvacet druhů dřevin stromovitého anebo keřovitého vzrůstu. Nejznámější, nejrozšířenější a lesnicky nejvýznamnější je jeřáb ptačí. Oznámil to mluvčí Lesů ČR Zbyněk Boublík.
Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) je opadavá listnatá dřevina z čeledi růžovitých, blízká příbuzná jabloní, hrušní a dalších ovocných dřevin. Jejím původním domovem je Evropa. Je to takzvaná pionýrská dřevina, které roste na nejrozmanitějších druzích stanovišť. Nejlépe se jí však daří na půdách chudších, kyselejších. Hojně se vyskytuje i ve volné krajině, kde byla často vysazována jako aleje podél cest.
Jeřáb ptačí je oproti jiným našim dřevinám relativně krátkověký – dožívá se kolem 100 až 150 let. Dorůstá obvykle do patnáctimetrové výšky. Má šedou, hladkou kůru, ve stáří lehce brázditou. Listy jsou střídavé, řapíkaté, lichozpeřené, s 9 až 21 lístky, které jsou přisedlé, podlouhle kopinaté, lysé, na okraji pilovité, při bázi asymetrické. Bílé, slabě nažloutlé a poněkud zatuchle páchnoucí květy jsou uspořádány do květenství zvaného vrcholík. Plodem jsou oranžově červené malvice (jeřabiny). Dozrávají koncem léta a tvoří významnou složku potravy lesní zvěře a ptactva. Dřevo jeřábu ptačího je poměrně tvrdé a ohebné, užívá se k např. výrobě holí, násad, dýhy nebo hudebních nástrojů.
V horských oblastech Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku roste poddruh jeřáb ptačí olysalý (Sorbus aucuparia subsp. glabrata), dorůstající jen asi do 3 m výšky a lišící se především brzy olysávajícími pupeny, spodní stranou lístků a eliptickými malvicemi.
Syrové plody jeřábu ptačího mohou u člověka vyvolat lehčí otravu. V různých částech areálu tohoto druhu však bylo v historii objeveno několik sladkoplodých odrůd přirozeného původu, poživatelných i za syrova, které pak byly dále šlechtěny. U nás nejznámější je jeřáb moravský sladkoplodý, jehož záměrné pěstování je udáváno od první poloviny 19. století v Ostružné na Šumpersku. V Rusku je to nevežinský jeřáb. Dalšímu šlechtění této odrůdy se věnoval také věhlasný ruský šlechtitel a ovocnář Ivan Vladimirovič Mičurin (1855 – 1935). Výhodou sladkoplodých jeřábů je mimo jiné skutečnost, že u nich zůstává zachována odolnost proti nepříznivým podmínkám a lze je tedy pěstovat i tam, kde už jiné ovocné dřeviny nejsou schopny úspěšně růst. I proto Lesy ČR podporují spolu s Olomouckým krajem a Městem Jeseník projekt Návrat jedlého jeřábu na Jesenicko.
