V současné době je v České republice podle evidence Ústředního a kontrolního zkušebního ústavu zemědělského Brno celkem 18 604 ha intenzivních ovocných sadů, z toho 909 ha třešní. K významnější obnově výsadeb třešní došlo zejména po roce 1995, kdy se začaly na tuto činnost poskytovat státní dotace.
Věková struktura intenzivních třešňových výsadeb je poměrně příznivá, 17,5 % výsadeb doposud nevstoupilo do období plodnosti, 14,3 % výsadeb je na počátku plodnosti, 34,3 % je v plné plodnosti a jen 33,9 % je starších, již v poklesu plodnosti.
Do nových výsadeb jsou vysazovány převážně odrůdy vhodné pro přímý konzum. Klesá poptávka po třešních na zpracování. Odrůda Napoleonova, která je nejvýznamnějším zástupcem této skupiny, se již v nových výsadbách téměř nevysazuje. V mladých sadech doposud dominuje chrupka Kordia, v nově vysazovaných ještě společně s chrupkou Reginou a raně zrající polochrupkou Burlat.
Exportní komodita
Během posledních pěti let kolísal v naší republice průměrný hektarový výnos třešní v intenzivních výsadbách v rozmezí mezi 2,2 t a 3,6 t, což je úroveň, které bylo dosaženo až v roce 2006. Současná průměrná roční spotřeba čerstvých třešní na osobu činí v České republice 1,6 kg.
Třešně patří společně s jahodami k prvnímu čerstvému ovoci na našem trhu. Jsou bohatým zdrojem především minerálních látek a antioxidantů, a proto lze očekávat, že se jejich spotřeba bude v příštích letech ještě mírně zvyšovat. Mají rovněž předpoklady, že zůstanou jednou z nejvýznamnějších exportních komodit naší ovocnářské výroby.
Starší výsadby třešní, které jsou nyní již ve fázi poklesu plodnosti, byly vysazovány převážně ještě na generativní podnoži ptáčnice, později rovněž na typech ptáčnic vyselektovaných ve ŠS v Turnově, které jsou množeny pod označením P-TU-1 až 3.
Výsadby na těchto podnožích byly zakládány ve volných sponech a pěstovány jako polokmeny či vysokokmeny. Růst stromů je silný a stromy mají dlouholetou životnost. Dožívají se v dobré kondici věku 40 až 50 let. Pod stromy je většinou udržován herbicidní úhor a meziřadí jsou zatravněna. Mohutný kořenový systém s kůlovým kořenem dobře zajišťuje přísun vody a živin ze spodních půdních vrstev. Ošetřování těchto výsadeb je však náročnější na použitou techniku a sklizeň plodů je u těchto stromů stále nákladnější.
Ochrana výsadeb
Vzhledem k větší výšce kmenů nebývá v těchto výsadbách během zimních měsíců problém s ochranou před poškozením stromů okusem zvěří. Škody však může i v těchto výsadbách způsobovat černá zvěř, pokud dojde v dané lokalitě k jejímu přemnožení. Dochází potom k poškození meziřadí rozrytím, především na podzim a na počátku zimy. Tato poškození komplikují ošetřování výsadeb během následující vegetace. V současné době nemáme v České republice povolen žádný repelentní přípravek, který by byl účinný vůči této zvěři. Dříve používaný přípravek Kanec Stop nevyhovoval hygienickým požadavkům.
Tradiční kmenné tvary třešní jsou náchylnější na mrazová poškození kmenů projevujících se ve formě mrazových desek. Příčinou je zimní nahřívání tmavých kmenů během slunečních dnů, které potom více poškodí noční mráz.
Proto jejich kmeny před příchodem mrazů natíráme vápenným mlékem nebo jinou vhodnou bílou barvou. Místo nátěru lze kmeny chránit také obalením technickým papírem apod.
Stromy třešní ve výsadbách tradičního typu řežeme při sklizni anebo ihned po ní. Řez třešní v době vegetačního klidu, zvláště v chladnějších a vlhčích oblastech, často vede ke zhoršování zdravotního stavu stromů v důsledku výskytu chorob dřeva a kůry. Na začátku opadu listů provádíme postřik měďnatými přípravky. Asi za 10 až 14 dní je účelné postřik opakovat. Doporučit lze toto ošetření také na počátku rašení listů. Pro třešně jsou registrovány přípravky na bazi oxichloridu mědi Kuprikol 50WP, Cuprocafaro nebo hydroxidu měďnatého Champion 50 WP, Funguran-OH 50 WP.
V rámci programu ochrany rostlin by mělo být během zimy ve výsadbách provedeno monitorování výskytu přezimujících škůdců, např. svilušek, molovky pupenové, mšice třešňové, píďalky, vajíček jarnic, popř. i dalších škůdců. Monitorování se provádí zimní kontrolou větví. Cílem monitoringu je určení stupně výskytu škůdců, jež slouží pro rozhodování o nutnosti provedení ochranného zásahu v případě překročení prahu škodlivosti. Monitorování výskytu a vývoje škůdců umožňuje i určení vhodného termínu zásahu. Ošetření se provádí olejovými přípravky, případně tank-mix s insekticidy na začátku rašení třešní.
Nové pěstitelské trendy
V současné době se nové výsadby třešní zakládají v menších sponech a pěstují se jako nízké tvary. U nich je základním předpokladem omezeného růstu stromů použití slaběji rostoucích vegetativně rozmnožovaných podnoží. Zakládání nových výsadeb třešní pro přímý konzum také ovlivňuje snaha o obměnu pěstovaného sortimentu odrůd. V 80. letech minulého století byly první výsadby tohoto typu vysazovány v České republice na podnoži Colt, která byla vyšlechtěna v Anglii a dobře se množí zelenými i dřevitými řízky. Stále je to však jediná vegetativní podnož třešní, kterou lze snadno množit i hrůbkováním. V sušších klimatických podmínkách rostou stromy na podnoži Colt o 20 až 30 % slaběji než na ptáčnici, ale v podmínkách s vyšším úhrnem dešťových srážek nebo v zavlažovaných výsadbách může v kombinaci této podnože s některou vzrůstnou odrůdou být růst někdy i silnější než na ptáčnici. V některých lokalitách se projevuje citlivost této podnože k zimním mrazům a špatná afinita s odrůdami Sam a Van. V Holovousích jsme u této podnože zjistili ve výsadbě bez závlahy nižší výnosy u odrůd Těchlovan a Vanda, a to v porovnání se stromy na podnoži ptáčnice nebo na P-HL-A.
Během posledních deseti let přechází pěstování třešní v České republice již na zcela nízké tvary. Stromy jsou vysazovány v hustých sponech a tvarovány převážně jako vřetena s nízkým kmenem. Důležitým faktorem v těchto výsadbách jsou zakrsle rostoucí podnože, na kterých tyto výsadby vstupují o dva až tři roky dříve do období plodnosti. Jednou z prvních podnoží, která se začala v praxi v těchto výsadbách uplatňovat, byla P-HL-A. Později se zejména v Německu nejvíce rozšířila podnož Gisela 5, na níž se začínají vysazovat třešňové sady také u nás. Zkouší se a prověřují v různých klimatických podmínkách další nově vyšlechtěné slaběji rostoucí podnože pro třešně jako např. P-HL-C.
Zakládání výsadby
Jestliže pozemek není zavlažován, vysazujeme třešně na podzim. Podzimní výsadba se všeobecně považuje za lepší, protože stromky vysazené v tuto dobu netrpí nedostatkem vláhy. Stromky vysazené na podzim začínají na jaře dříve růst. Rizikem je zde možnost poškození silnými zimními mrazy, případně ohryzem nebo okusem zvěří (zajíci, srny, myši). Ve vhodných třešňařských lokalitách je však toto nebezpečí minimální. Jestliže máme možnost výsadbu zavlažovat nebo provést mulčování příkmenných pásů, můžeme stromy vysadit rovněž na jaře, avšak mělo by to být vždy co možná nejdříve, dokud jsou stromky ještě ve vegetačním klidu. Pro lepší udržení vláhy po výsadbě stromků je vhodné, především v době předpokládaného suššího období, namáčet kořeny do přípravku Agrisorb.
Jamky hloubíme jen podle velikosti kořenů vysazovaných stromků tak, aby byly v jamce kořeny volněji rozmístěny. K hloubení jamek je možné použít i vrtací zařízení. Při výsadbě musíme dbát na to, aby místo štěpování bylo vždy nad povrchem půdy. Jamky připravujeme až těsně před výsadbou, aby nedocházelo k jejich přílišnému vysušení. V jarním období je vhodné štěpovance rozvážet k výsadbě v nádobě s vodou.
Pokud zakládáme novou výsadbu na slabě rostoucích podnožích, musíme počítat s tím, že péče o stromy na těchto podnožích bude náročnější. Výsadba by měla být chráněna oplocením proti okusu a ohryzu zajíci a vysokou zvěří. Jestliže nemůžeme výsadbu oplotit, nejlépe současně při výsadbě stromků, obalíme ihned kmínek chráničem. Na trhu je jich dostatečná nabídka, vybíráme materiál, který by na stanovišti vydržel více let. Jestliže stromky mají již zapěstované postranní větve, chráníme je proti okusu nátěrem. Pro ovocné dřeviny je v současné době povolen pouze přípravek Lanol N. Na trhu je několik dalších účinných repelentů proti zvěři, které jsou však povoleny jenom k ochraně lesních kultur. Zároveň můžeme kolem výsadby rozmístit ořezané větve jabloní. Okusu větví z jádrovin dávají zajíci přednost před okusem peckovin. Během zimy výsadbu procházíme a kontrolujeme, zda nedošlo k poškození plotů a chráničů.
Pro založení výsadby v pěstitelském tvaru vřetenových zákrsků jsou nejvhodnější jednoleté štěpovance s předčasným obrostem. Za kvalitní jednoletý výpěstek pro založení výsadby vřetenových zákrsků považujeme šlechtěnec s minimální výškou 1,2 m, se založeným předčasným obrostem od výšky 0,6 m s dobře vyvinutým kořenovým systémem. Jestliže stromky vysazujeme na podzim a je potřeba provést zásah řezem, stromky řežeme až na jaře.
Výchovný řezOptimální rostlinný materiál může být na trvalé stanoviště vysazen prakticky bez větších zásahů. Pokud má stromek založen kratší postranní obrost nejméně 0,6 m nad zemí, upravíme terminální pupen na středové ose stromku. V době nalévání pupenů, když již nehrozí mrazy, se v apikální části terminálu odstraní všechny postranní (akcesorické) pupeny. Na terminálu zůstane pouze jeden největší vrcholový (apikální) pupen. Pod vrcholovým pupenem se odstraní několik postranních pupenů (obvykle kolem pěti pupenů nebo na dvě šířky dlaně) podle délky internodií. Tímto zásahem podpoříme tvorbu níže založených postranních výhonů nasazených ve větším úhlu odklonu od střední osy.
Jestliže vysazujeme stromky, které neodpovídají výše uvedeným požadavkům, musíme potom přizpůsobit výchovný řez jejich kvalitě. V případě, že jednoleté šlechtěnce nemají žádný postranní obrost a jsou vysoké a silné, musíme jejich růst redukovat. Seřízneme je přibližně na 1 až 1,2 m na postranní rašící pupen, ze kterého se vytvoří nový terminál (střední výhon). Řez by měl být hladký, nasazený šikmo 2 až 3 mm nad pupenem.
U nerozvětvených šlechtěnců výšky od 1 až 1,2 m odstraníme na terminálu přisedlé (akcesorické) pupeny a další níže položené pupeny asi na dvě šířky dlaně. Tím podpoříme tvorbu postranních výhonů v požadované výšce.
Některé odrůdy (například Burlat, Lapins) nevytváří na střední ose dostatečný počet postranních větví. Dochází u nich k postupnému vyholování nižších a středních partií korun a plodnost se potom rychleji přesouvá k terminálním a periferním oblastem korun. Intenzitu rozvětvování podpoříme zářezy nad pupeny v době těsně před jejich rašením. K tomuto účelu je nejvhodnější pilka švýcarského vojenského kapesního nože, kterou nařízneme ve výšce 1,5 cm nad pupenem kůru až do dřeva. Použití tohoto typu nože je důležité z toho důvodu, aby byl zářez dostatečně široký a přerušil vodivé svazky nad pupenem. Někteří pěstitelé k tomuto řezu používají pilku na železo. Tento zásah můžeme provádět na jednoletém až tříletém dřevě. Z pupenů pod zářezy se vytvoří na jaře letorosty, z kterých můžeme zapěstovat budoucí polokosterní větve. Úspěšnost zásahu je minimálně 80 %, pokud provedeme zářezy ve správném termínu, dodržíme výšku nad pupenem a hloubku řezu. Zářezy do víceletého dřeva nedoporučujeme, protože úspěšnost bývá nižší a dochází k výskytu klejotoku.
Veškeré další zásahy řezem a tvarování stromů třešní provádíme až v průběhu vegetace.
Třešně jsou díky silné apikální dominanci méně náročné na řez než ostatní ovocné dřeviny. V případě vřetenovitých zákrsků na slabě rostoucích podnožích je sice řez během tvarování stromů v prvních letech po výsadbě omezován na minimum, nicméně po vstupu do plné plodnosti tyto stromy vyžadují pravidelný silnější řez pro udržení dobré kvality plodů a dobrého zdravotního stavu stromů.
Ošetřování půdy ve výsadbě
Základním způsobem ošetřování půdy v tržních výsadbách nízkých tvarů třešní jsou zatravněná meziřadí a bezplevelné pásy v řadách stromů. Travní porost v meziřadích zlepšuje nosnost povrchu půdy a možnost využití mechanizačních prostředků v kterémkoliv ročním období. Zatravnění je rovněž spolehlivou ochranou před vodní a větrnou erozí. Zvyšuje přirozenou úrodnost půdy a snižuje vyplavování nitrátů. Snižuje rovněž zaplevelení příkmenných pásů.
Pokud pěstujeme třešně v sušších oblastech bez závlahy, je lépe první dva roky po výsadbě udržovat v meziřadích černý úhor pomocí kultivace a teprve potom meziřadí zatravnit. Šířka zatravněného pásu by měla být taková, aby jej bylo možno pokosit jedním přejezdem mulčovače. V zatravněném meziřadí na začátku vegetačního klidu sežneme trávu na co nejmenší výšku. V letech gradace hrabošů je nutno aplikovat rodenticidy. Použít lze přípravek Stutox nebo Lanirat Micro. Aplikaci provádíme v zatravněných meziřadích ohniskově přímo vkládáním granulí do děr nebo pomocí aplikátoru neseného za traktorem. Pomocí aplikátoru jsou granule, které obsahují účinnou látku, vkládány do mělké rýhy a zahrnuty. Přípravek nesmí zůstat na povrchu půdy nebo v odkryté rýze, proto je nutná aplikace při pomalé pojezdové rychlosti traktoru. Potřebu chemické ochrany před hrabošem polním určujeme zjištěním počtu užívaných nor. Náhodně se vytyčí pět šachovnicově uspořádaných parcelek, každá o výměře 100 m2. Na každé parcele se spočítají a zahrnou veškeré východy z nor hrabošů. Za 24 hodin se na stejných parcelkách spočítají a zaznamenají znovu otevřené východy. Jejich zjištěné počty se ze všech parcelek sečtou a násobí 20. Tak se stanoví počet jedinců na výměře 1 ha sadu. Kontroly provádíme během října a listopadu, práh škodlivosti v tomto období činí 50 užívaných nor.
V době vegetačního klidu můžeme připravit pro kalouse ušatého a poštolku obecnou hnízdní podložky a budky. Vhodné je umístění podsedů (berliček) pro káně lesní, poštolku obecnou a sovy. Ty umístíme v březnu do blízkosti sadu nebo přímo do sadu. Predátoři nám tak mohou významně pomoci při ochraně sadu před hlodavci.
Třešně na slabě rostoucích podnožích jsou citlivější na herbicidní přípravky. Před založením výsadby je nutné již během vegetace likvidovat vytrvalé plevele přípravky na bázi glyfosátu, na pozemek vysejeme zelené hnojení, které před výsadbou zaoráme. Po výsadbě eliminujeme v prvních dvou letech výskyt plevelů v řadách stromů mulčováním nebo během vegetace okopávkou. Víceleté plevele, jako jsou svlačec rolní, pcháč oset a některé další vytrvalé plevele, prorůstají snadno i silnou vrstvou mulčovacího materiálu. Proto musí být výsadba před použitím nástylky dobře odplevelena. Používáme herbicidy, které se v půdě rychle rozkládají a nezanechávají rezidua a jsou uvedeny v Přehledu registrovaných přípravků na ochranu rostlin pro daný rok. Přípravek musí být vždy používán v souladu s údaji uvedenými na jeho etiketě a v přehledu.
Přípravky na bázi glyfosátu můžeme používat jen za předpokladu, že nebude tímto postřikem zasažen kmínek nebo větve stromů. V rámci ochrany před zaplevelením příkmenných pásů můžeme stromy vysazovat také do pásů černé geotextilie, která je propustná pro vodu. Tam, kde máme k dispozici drcenou borovou nebo smrkovou kůru, piliny, hnůj, můžeme je rovněž využít k nastlání příkmenných pásů. Jestliže budeme aplikovat chlévský hnůj, nebudeme ho dávat přímo až ke kmeni stromu. Mulčování můžeme provádět v době vegetačního klidu i u starších výsadeb. Jestliže byl pozemek před výsadbou dobře odplevelen, omezí mulč růst plevelů až o 80 %. Kůra nebo i piliny velmi dobře chrání půdu před vysycháním, zlepšují půdní strukturu a neposkytují úkryt hrabošům. V sadech bez závlahy mulčování pozitivně ovlivnilo újem stromů po výsadbě, jejich růst ve srovnání s kontrolou (tabulka 1). V plodné výsadbě, v roce s velkým srážkovým deficitem v době dozrávání plodů, byla průměrná hmotnost plodů až o 1 g vyšší oproti plodům z výsadby nemulčované (tabulka 2). K pokrytí příkmenných pásů o celkové šíři 1,2 m o výšce nástylky 15 cm je potřeba 60 m3 mulčovacího materiálu na 1 ha výsadby. Nepoužijeme-li k mulčování hnůj, musíme během vegetace zajistit stromům zvýšení dávky dusíku asi o 50 %.
Pokud nepoužíváme herbicidy, provádíme ke konci vegetačního období nebo na počátku období vegetačního klidu kultivaci příkmenných pásů.
Hnojení výsadby
Nízké tvary třešní na slabě rostoucích podnožích mají vyšší nároky na výživu. Před založením výsadby je žádoucí pozemek vyhnojit základními živinami podle výsledků rozborů půdy. Největší nároky na živiny mají třešně v prvních letech po výsadbě, kdy dochází k intenzivnímu růstu stromů a k tvorbě základní kubatury plodonosného dřeva. Další důležitou fází pro výživu třešní je období plné plodnosti.
Základní informace pro vyhnojení pozemku před výsadbou nám poskytnou výsledky rozborů půdy, jejichž součástí je stanovení půdní kyselosti pH. Hodnota pH je jedním nejdůležitějších faktorů, který ovlivňuje příjem živin z půdy a celkovou mikrobiální činnost půdy. Před založením výsadby odebíráme pro půdní rozbory vzorek ze všech vrstev půdy až do hloubky 0,5 m.
Na základě zjištěného pH se určuje potřeba vápnění a dávky vápenatých hnojiv. Jestliže je pH půdy vysoké, musíme místo vápnění užít kyselá hnojiva (síran amonný, síran draselný). Optimální hodnoty kyselosti v půdě podle půdního typu se pohybují u třešní v rozmezí hodnot pH od 5,6 až po 7. Na kyselých půdách (pH do 5,5) vzrůstá obsah aktivních iontů hliníku a manganu, které působí toxicky na kořeny.
Rozborem půdy podle Mehlicha III se stanovuje obsah přístupných hlavních živin: fosfor, draslík a hořčík. Na obsah fosforu v půdě mají třešně nižší nároky. Fosforem hnojíme pouze před založením výsadby. Fosforečná hnojiva zaoráváme před výsadbou společně se statkovými hnojivy.
Draselnými hnojivy před založením výsadby hnojíme podle výsledků rozborů. Dávku na spodní hranici v rámci doporučených rozmezí používáme v případech, kdy nám rozbory ukazují na nízký obsah hořčíku. Horní hranice doporučených dávek naopak můžeme použít tam, kde je hořčík na dobré úrovni.
Jestliže je v půdě nízký obsah hořčíku, používáme k vápnění Kieserit anebo dolomitický vápenec nebo dolomity obsahující hořčík.
Hnojení hnojem před založením výsadby zlepšuje půdní strukturu, zlepšuje zásobení živinami. Na 1 ha se doporučuje 30 až 40 tun hnoje a následně zelené hnojení (hořčice, vikev, hrách, fazol).
Pokud je pozemek před založením výsadby na potřebnou úroveň vyhnojen draselnými, fosforečnými, vápenatými a hořečnatými hnojivy, postačí v prvních třech letech hnojit pouze dusíkatými hnojivy. Plné hnojení uplatňujeme teprve od čtvrtého roku po výsadbě a to v dávkách odvozených od výsledků rozborů půdy a listů. Půdní vzorky odebíráme již pouze z ornice a podorničí vždy po 3 až 4 letech v pásech pod korunami stromů.
V prvním roce po výsadbě dáváme dávku 20 kg čistého N/ha, v dalším roce 30 kg čistého N/ha a na začátku vstupu do plodnosti zvyšujeme dávku na 60 kg čistého N/ha. V dalších letech v době plodnosti hnojíme podle výše sklizně a výsledků listových rozborů, dávky dusíku zvyšujeme až na 80 kg/ha.
Hnojení dusíkatými hnojivy se provádí na jaře, většinou ve dvou aplikačních dávkách. První dávku hnojiva dáváme ihned po rašení stromů, druhou po odkvětu. Během vegetace doplňujeme hnojení především foliárně o mikroprvky.
Ing. Jitka Blažková
Ing. Miroslav LánskýVýzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský
Holovousy, s. r. o.
