Státní veterinární správa sec ztotožňuje s názorem organizací zabývajících se ochranou zvířat, že je zcela zbytečné a člověka nedůstojné chovat zvířata v nevhodných podmínkách, či je dokonce týrat.
Josef Holejšovský, ústřední ředitel Státní veterinární služby ČR, který již dříve jednal se zástupci Společnosti pro zvířata nebo s Animal S. O. S., se minulý týden opět sešel s Marcelou Lund, ředitelkou Nadace na ochranu zvířat. Shodli se na tom, že je žádoucí a vhodné koordinovat snahy vedoucí ke zlepšení života hospodářských zvířat i zvířat chovaných v zájmových chovech. Josef Holejšovský ocenil informace, které od ochranářských organizací dostává, například videodokumentaci o drastických transportech jatečných zvířat v zemích EU, což vedlo k tomu, že SVS od 1.11. zpřísnila podmínky tranzitu zvířat přes naše území. Ocenil též úsilí, které nadace věnuje podmínkám chovu kožešinových zvířat. Připomněl, že různé evropské země mají pro tyto chovy útlumové programy, které spočívají v podstatném zlepšení podmínek chovu. Důsledkem však bude pochopitelné zdražení kožek. O kožešinových zvířatech hovořil Josef Holejšovský minulý týden ve Finsku s ředitelkou tamější veterinární správy. Potvrdila, že chovy kožešinových zvířat zde zrušit není možné, neboť na nich stojí ekonomika venkova. Podobná situace je i v ostatních skandinávských zemích.
Nadace na ochranu zvířat též vydala základní knihu o welfare, obsáhlou práci od profesora Johna Webstera, pod názvem Welfare, životní pohoda zvířat aneb střízlivé kázání o ráji. Celkem 230 výtisků této knihy věnovala pro potřeby okresních veterinárních správ.
Josef Holejšovský řekl, že úkolem SVS ČR je dozírat na dodržování veterinárního zákona a zákona na ochranu zvířat proti týrání. Kromě naplňování zákonů je podle něj třeba apelovat na etiku, kterou ovšem není možné v zákoně popsat, k té lze „pouze“ vychovávat. Inspektoři veterinárních správ musejí umět rozlišit, kdy jde o obvyklé a zákonem odpovídající podmínky chovu a kdy již jde o týrání.
Marcela Lund i Josef Holejšovský se shodují v tom, že aktivity Nadace na ochranu zvířat i všech ostatních ochranářských organizací musejí být brány vážně. Jejich přínos je nesporný, neboť přinášejí nový pohled na chovy zvířat a mají mnohdy k dispozici informace, ke kterým se orgány veterinárního dozoru mohou dostat jen velice obtížně. Snahy ochranářů jsou shodné v mnoha bodech, nejvíce zřejmě ve snaze zamezit zbytečné krutosti v chovech zvířat. Především je nutné mít na paměti, že zvířata jsou živí tvorové, a ne stroje na produkci mléka či továrny na maso.
