Není to poprvé ani naposled, co průzkum v některé z východoevropských členských zemí EU potvrdil rozdíly ve složení potravin a dalších produktů, které se prodávají na tamním trhu, oproti těm zakoupeným v západoevropských obchodech. Přes všechna slova o jiných chuťových preferencích východoevropanů či o jejich zálibě v nízkých cenách jde samozřejmě o peníze, tedy o ušetřené peníze výrobců i obchodníků. Snaha změnit jejich chování, jakkoli vedena dobrými úmysly, je tak předem odsouzena k nezdaru.
Pro Evropskou komisi by technicky jistě nebyl problém vydat nařízení, které by takové chování výrobců omezilo, ale při současné náladě v unii to zřejmě nebude politicky průchodné. A myslím, že tomu nepomůže ani poslední průzkum kvality podobně vypadajících potravin, který za značného zájmu médií představil minulý týden ministr zemědělství.
Přesto ale téměř půl milionu korun, které poslední průzkum stál, nebyly vyhozené peníze. Stačilo si pustit televizi či otevřít noviny. Novináři nešetřili pohoršením ani silnými slovy. Východní Evropa se rázem stala odpadkovým košem Evropy západní, a na hlavy nadnárodních producentů potravin i obchodních řetězců se snesla drtivá kritika. Pravda, trochu neoprávněně, protože odlišné složení podobných potravin je, jak ukládá zákon, deklarováno na jejich obalech, ale o to vlastně nešlo.
Částka, kterou by za podobnou „reklamní“ kampaň zaplatil běžný zadavatel, by byla mnohem vyšší než náklady na zmíněný průzkum, a i když jeho výsledky praktiky výrobců nezmění, skvrna na mezinárodních značkách potravin v hlavách spotřebitelů jistě zůstane. Což velmi dobře zapadá do letité snahy Ministerstva zemědělství přesvědčit zákazníky, že je výhodnější a bezpečnější nakupovat české potraviny. Konec konců je známo, že negativní kampaně bývají nejúčinnější.
