Mléčná farma v horách, kde jsou krávy od jara do pozdního podzimu na pastvě, by měla mléko podle ekonomů vyrábět nejefektivněji. Zvlášť když se červenostrakaté dojnice mohou chlubit užitkovostí 7500 litrů. „Nestěžujeme si, ale že bychom po vstupu do Evropské unie měli dostávat pohádkové dotace, není tak úplně pravda,“ tvrdí Irena Vodseďálková z Příchovic na Jablonecku.
V místním sdružení soukromě hospodařících rolníků je jednatelkou a zootechničkou. Jinými slovy má na starost papírování a šlechtitelský chov. Práce se zvířaty ji ale baví mnohem víc.
„Evropská unie je pro nás zatím jen práce, neskutečné množství administrativy a nové legislativy, kterou běžný sedlák sám ani nemůže obsáhnout,“ shrnuje farmářka své dosavadní pocity spojené s přípravou na vstup do evropského společenství. V zahraničí poznala řadu chovů, kterými se dotyčný stát spíše chlubil, ale zdaleka nemusely být na takové úrovni, jaká se podle ní chce po našich zemědělcích. „Sedláci v Německu nebo Rakousku mají určitě lepší ekonomické podmínky, přesto my musíme přísné předpisy splňovat hned,“ srovnává.
Z Příchovic do Příšovic
Mléčná farma v Příchovicích leží skoro 800 metrů nad mořem na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš. Vznikla v roce 1991 po rozpadu družstva Zlatá Olešnice na pět bývalých středisek. „Začínalo nás devět ve volném sdružení fyzických osob, které zprivatizovalo část družstva. Dnes nás je osm, z poloviny se lidé vyměnili,“ představuje podnik Irena Vodseďálková.
Ze stáda starých nemocných krav s mastitidou, ale podle zootechničky s vynikající genetikou, je dnes uznaný šlechtitelský chov. Mají 91 výkonných dojnic a celkem 155 kusů skotu. Mléko jedině v kvalitě Q odchází z Příchovic do Příšovic. „Nebýt této mlékárny, ani my už tady dávno nejsme,“ pochvaluje si spolehlivého odběratele.
Sdružení zemědělců v horské vsi hospodaří na 213 hektarech zemědělské půdy, z toho deset je zoraných. Pěstují na nich obilí kvůli slámě na stlaní.
Kdo přišel na nesmyslná pravidla?
„V horách se nikdy nemělo ustupovat od pastvy. My paseme od začátku května do po poloviny listopadu. Pozemky máme perfektně udržované, o to víc zaráží, že nedosáhneme na dotace na pastvu. A zdaleka nejsme sami. Co vím, nebudou o ně moci žádat ani jiné farmy na Jablonecku,“ nechápe chovatelka.
„V podmínkách pro příspěvek na pastvu v Horizontálním plánu rozvoje venkova je požadavek zatížení 0,5 až 1 VDJ. Navíc se pastviny , která z jara nespasem nesmí sekat a tím nám pastva stárne a ztrácí na hodnotě. To nikdy nemůžeme splnit a přijdeme tak o velké peníze,“ kritizuje pravidla. Když všude po Evropě viděla pasoucí se dobytek, ani ji nenapadlo se ptát, jaký tam mají požadavek na intenzitu. „Když mám 90 dojnic, měly by spásat 45 až 90 hektarů. Jenže aby pozemek skutečně kvalitně vypásly bez dosekávání, zvládnou tak 20 hektarů. Na jaře, kdy tráva rychle roste, se bez sečení neobejdeme. Chce to cit, aby se s krajinou dalo žít,“ dobře ví Irena Vodseďálková.
Jaké čekají dotace
Vloni, stejně jako předloni, dostala příchovická farma na dotacích kolem 800 tisíc korun. Letos zatím přišly peníze na VDJ, přesně 102 tisíce korun. Jednotná platba na plochu z bruselských zdrojů by měla dát zhruba 380 tisíc korun. (O tom jsme sice nemluvili, na hektar vychází sazba 1777 korun, tak jsem to doplnila). Na necelý milion korun vychází vyrovnávací příspěvek na LFA, když všechny pozemky jsou v nejvyšší horské kategorii. S těmito penězi však mohou počítat někdy ke konci roku, pokud mohou věřit slibům resortního ministerstva. Ač mají pravidelný příjem za mléko, a tím velkou výhodu oproti chovatelům masného skotu, chtějí pro jistotu využít překlenovací úvěr s podporou Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu. „Na Jablonecku o něj v České spořitelně žádají jen čtyři zemědělci, pouze jeden měl do Velikonoc půjčku vyřízenou. Spousta lidí do půjček ani nejde, už předem to vzdávají z důvodů administrativní složitosti.“
Soutěž o státní půdu přijde draho
Největší nejistota je pro podnik v horách spojená s půdou. Asi polovina pozemků je státních, druhou půlku si pronajímá od vlastníků, kteří jsou většinou odjinud, z města. „Chtěli bychom nějakou půdu s využitím podpory PGRLF koupit, ale nemáme šanci. Majitelé ji nechtějí prodávat, čekají, že ceny budou v Evropské unii stoupat. Nepřistoupí ani na pětiletou výpověď,“ mrzí farmářku.
Státní půdu začalo příchovické sdružení kupovat loni na podzim, kdy Pozemkový fond zařadil některé parcely do nabídky. V zákoně je sice zakotvené 70procentní předkupní právo, v praktickém životě to ale s jeho naplněním není tak jednoduché. Zdaleka se podle Ireny Vodseďálkové nedá tvrdit, že zemědělci mají vždy přednostní právo na nákup 70 procent pozemků s hranicí do 500 hektarů. Smůla je, jdou-li do nabídky dvě parcely, na obě nárok pak neuplatní.
„Dnes nevíme, na jakou půdu dosáhneme a o kolik hektarů přijdeme. Při prodeji soutěžíme se zájemci, kteří v zastoupení nakupují pozemky, kolikrát ani nevědí, co vůbec koupili. Dál nám ji sice nechávají obdělávat, ale co je to za jistotu? Bitva o privatizovanou půdu, kterou máme dlouhodobě pronajatou, je drahá. My do ní ale musíme jít, abychom nepřišli o pozemky, které jsou pro chod farmy nezbytné. Na všechnu půdu ale peníze samozřejmě mít nebudeme,“ dělá si starosti jednatelka, která ví o zákulisí souboje o státní půdu své.
Krávy potřebují volnost
Vedle investic do půdy v Příchovicích chystají i stavbu nového kravína. Ze starého vazného chléva je chovatelka doslova nešťastná. Krávy, které téměř sedm měsíců v roce volně pohybují po pastvině, najednou stojí na jednom místě. „Nohy trpí, zvířata jsou špinavá a nic s tím nenaděláte. Po dva roky jsem je stříhala, ale je to velká dřina, když to musíte po třech týdnech opakovat.“
Odlehčená stavba s dobře větratelnými prostory, kde budou mít krávy ten nejvyšší komfort, je zatím jen na papíře. „Potřebujeme dořešit stlaní. Rošty nechceme, protože nohy na nich trpí, ale v horách zase nemáme slámu. Budeme ji tedy muset kupovat. Problémy máme na svažitých pozemcích také s uložením hnoje. Za rok ho zase není tolik, když většinu času jsou zvířata venku. Pídíme se po netradičním využití hnoje, třeba jako granulované hnojivo pod jahody. Je to hit, mluvili o něm v televizním Receptáři, přitom nikde není k sehnání,“ říká Irena Vodseďálková.
Teď se hlavně těší na první květnové dny. Ani ne kvůli Evropské unii, ale proto, že krávy vypustí po zimě konečně na pastvu.
