Tvary, suroviny a počet druhů jsou nejčastěji dochovanými tradicemi při pečení vánočního cukroví. Mezi návštěvníky expozic muzea v Turnově ale roste i zájem o tradiční recepty. Sdělila to ředitelka muzea Vladimíra Jakouběová.
"Zejména při akcích na Dlaskově statku se snažíme nejen předat návštěvníkům recept, ale i je naučit některé zapomenuté druhy pečiva péct," uvedla Jakouběová. Cukroví, které my dnes považujeme za tradiční, se podle ní rozšířilo ve městech a na vesnicích na konci 19. století. "A to v souvislosti s prvními kuchařkami, které byly vydávány ve velkých nákladech ve druhé polovině 19. století," uvedla ředitelka muzea. Mezi tradiční cukroví na přelomu 19. a 20. století patřily i medvědí pracky, sádlové rohlíčky či zemčátka, oříškové hubinky nebo černé suchárky. "Možná, že dnes málokterá hospodyně tyto druhy cukroví peče," řekla Jakouběová. Například medvědí packy se dělaly z těsta, které se vypracovávalo z mandlí nebo ořechů, hladké mouky, cukru moučky, másla, citrónové kůry, skořice a vanilkového cukru. Těstem se poté plnily vymazané formičky.
Cukroví se tehdy obvykle připravovalo ve druhém adventním týdnu. "Pekly se nejprve ty druhy, které se musely rozležet - zázvorky, medvědí pracky, cukroví z bílého máku, mandlová srdíčka či preclíčky. Cukrovinky z těsta kynutého - například lomnické kroužky, se pekly až po svátku svaté Lucie. Musely zůstat čerstvé a křupavé," uvedla Jakouběová, v jejíž rodině se některé tradiční druhy pečou už skoro sto let. Druhů cukroví muselo být na Vánoce dvanáct, což se v některých rodinách dodržuje dodnes.*
