Prognózy o globálním oteplování Země jsme ještě donedávna považovali za něco, co se nás netýká, čím se zabývá někdo dostatečně nevytížený řešením jiných, mnohem aktuálnějších a důležitějších problémů. Po několika teplých a suchých letech, které se výrazně dotkly zvláště našeho zemědělství, už tak bezstarostní nejsme. Teplo je člověku pravděpodobně spíše příjemné, co ale nedostatek vody?
Projíždíte-li krajinou jižní Moravy (Břeclavskem či Znojemskem), možná si ani neuvědomíte, že lesní pásy předělující velké lány polí jsou úmyslně vysázené větrolamy.
„Hlavním cílem výsadby větrolamů bylo omezit riziko větrné eroze a udržet v krajině tolik potřebnou vláhu. Tyto primární funkce větrolamy po čase nesporně splňovaly. Protideflačním účinkem, zvýšenou tvorbou rosy, zachycením sněhu, snížením neproduktivního výparu a vyrovnáním teplotních rozdílů příznivě ovlivňují mikroklima v konkrétní krajině. Později význam větrolamů ještě vzrostl souběhem dalších funkcí, jež skládají konečný efekt působení porostu větrolamu v daném území.“ Takto uvádí svůj článek RNDr. Pavel Trnka, CSc., z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, publikovaný v odborném měsíčníku Úroda č. 11/2000.
Autor v článku dále upozorňuje, že myšlenka na výsadbu větrolamů není výsledkem budovatelského nadšení stalinské éry, s nímž je často spojována, ale vznikla u nás nezávisle, záhy po druhé světové válce. Vždyť v roce 1947 postihlo naši zemi katastrofální sucho, které výrazně uspíšilo potřebu výsadby ochranných lesních pásů.
Jaké funkce větrolamy nyní plní? Především poskytují ochranu proti větrné erozi do vzdálenosti deseti až dvacetinásobku své výšky v závislosti na orientaci vůči převládajícímu směru větru. Autor v článku zdůrazňuje, že polopropustný větrolam snižuje rychlost větru dostatečně účinně, chrání větší plochu a minimalizuje turbulence.
Neméně důležitá je jeho ekologická funkce. Přestože z botanického hlediska nepředstavují větrolamy většinou nijak hodnotné porosty, neroste v nich dost velký počet druhů, který by zaručoval stabilitu, mohou v zemědělsky intenzivně využívané krajině uvedenou funkci plnit. Ve větrolamu žijí četné živočišné druhy, půdní organismy, podílející se na tvorbě humusu, žížaly a další.
V závěru článku doktor Trnka upozorňuje na skutečnost, že v současné době je osud větrolamů především v rukou zemědělců, že udržované a plně funkční větrolamy jsou bezesporu přínosem nejen pro hospodaření na přilehlých pozemcích, ale i pro venkovskou krajinu a její trvalou zeleň.
