Pohled na český zemědělský a potravinářský sektor očima farmáře, ředitele zpracovatelského podniku, nebo producenta a distributora průmyslových hnojiv bude pravděpodobně různý. Jak se ale toto odvětví jeví z pozice šéfa firmy, která v sobě všechny tři zmíněné pohledy spojuje? Na to jsme se zeptali Ing. Andreje Babiše, generálního ředitele společnosti Agrofert Holding a.s., největší skupiny v českém zemědělství, které dnes patří zhruba 120 zemědělských, potravinářských či chemických firem.
Jak se tedy díváte na současný stav našeho zemědělství a jeho budoucnost?
Domnívám se, že české zemědělství i přes značné problémy, které muselo překonat, například proces transformace, nedostatek kapitálu, nekalá konkurence levných dovozů apod., je v relativně dobrém stavu, jak z pohledu výrobních výsledků, produktivity práce, tak i hospodaření zemědělských subjektů. Na naše zemědělství dnes působí protichůdné vlivy. Na jedné straně se zlepšuje finanční situace podniků zemědělské prvovýroby, úroveň řízení a jejich technické vybavení, na druhé straně je odvětví vystaveno konkurenci zemí s výrazně nižšími náklady na výrobu agrárních produktů. Tento globální tlak se bude zvyšovat a v dlouhodobém horizontu nás před ním neuchrání ani Evropská unie.
Jsem přesvědčený, že zachování současného rozměru českého zemědělství je v zájmu tohoto státu, všech obyvatel a není to jenom záležitost zemědělců a zpracovatelů. Byl bych nerad, aby se naplnil katastrofický scénář, kdy po celé republice budou louky a golfová hřiště, v supermarketech budeme nakupovat kuřata z Číny, hovězí z Kanady, vepřové z Holandska a motoristé budou tankovat biolíh vyrobený v Brazílii.
K tomu je ale třeba, aby byl náš agrární sektor dostatečně konkurenceschopný, jak toho dosáhnout?
Pro udržení konkurenceschopnosti a další rozvoj zemědělství bude dle mého názoru nezbytné splnit tři následující podmínky. Za prvé zlepšit celkovou úroveň podniků zemědělské prvovýroby, a to jak po stránce řízení, investic do vybavení, či produktivity práce, tak i zavedením moderních pěstebních a chovatelských postupů. Pokud se většina podniků dostane na úroveň lídrů v oboru, namátkou zmíním podniky jako Agropodnik Znojmo, ZD Mašovice, ZD Višňová, Agropodnik Hodonín, ZD Blížkovice, ZEMSPOL Deštná, ZD Rostěnice, Agrodružstvo Jevišovice, ZD Morkovice, ZD Rovina Hulín, AGRO Meřín a mnoho dalších, není třeba mít obavy o budoucnost zemědělské prvovýroby
Druhou nezbytnou podmínkou je užší propojení prvovýroby se zpracovateli, které přinese stabilitu do obchodních vztahů a také potřebný kapitál pro podniky prvovýroby. Právě stabilita je důležitá proto, aby dočasné výkyvy, například krátkodobě vyšší ceny v zahraničí, neměnily směřování trhu, aby byly nastavené dlouhodobé vztahy.
Nepomohla by silná odbytová družstva, podobně jako v některých zemích v západní Evropě
Rozumím tomu, že prvovýroba, či Agrární komora ČR má představu uspořádání vertikály v odvětví podobnou, jako je tomu například ve Francii či v Dánsku. Nemohu samozřejmě vyloučit, že k něčemu takovému může v nějakém časovém horizontu dojít i u nás. Nemyslím si však, že by k tomu mělo docházet například tím způsobem, že se na zelené louce začnou stavět nové skladovací kapacity a že prvovýroba bude ignorovat stávající potravinářská uskupení. Skupina Agrofert se snaží budovat dlouhodobé korektní vztahy s prvovýrobou, mimo jiné je největší zemědělskou bankou, a má zájem úžeji se propojovat s podniky prvovýroby. Děláme maximum ve snaze přiblížit se prvovýrobě a jsme samozřejmě ochotni a schopni o jejím propojení se zpracovatelským průmyslem jednat a také to děláme. Například jsme zemědělcům prodali krůtí porážku Adex a de facto jsme po dohodě s nimi nevstupovali do masokombinátu Martinov. S prvovýrobci jsme jednali i o společném lihovaru v Pardubicích. Zkrátka jsme pro spravedlivé rozdělení té vertikály.
Je to ale také otázka společné zemědělské politiky unie, které jde zcela jiným směrem, než by si naši zemědělci představovali. Směřuje k zemědělství bez dotací a k uvolňování trhu. Současný systém bude se vší pravděpodobností jednoho dne odbourán, a v něm pak budou tyto vertikály fungovat ještě silněji, protože ostatních alternativ pro prvovýrobce, jako je dnes intervenční nákup či podpora exportu, bude podstatně méně.
Chápu, že čeští zemědělci vidí ty ohromné výhody, které mají jejich kolegové v původních členských zemích. Považuji to za nespravedlivé a s jejich rozhořčením souhlasím. Bohužel máme smůlu v tom, že jsme do unie vstoupili v době, kdy ona sama vidí, že je tento systém neudržitelný. Snaha, aby se naše prvovýroba dostala na úroveň těch profitů a výhod, které mají oni, je tak zřejmě marná. Jako jeden členský stát asi sotva situaci a směřování společné zemědělské politiky unie změníme. Jsem však přesvědčený, že pokud by nefungovaly žádné podpory ani dotace, tak by čeští zemědělci byly určitě jedni z nejúspěšnějších v Evropě.
Zmiňoval jste tři podmínky pro udržení konkurenceschopnosti našeho zemědělství, jaká je ta třetí?
Tou je podpora státu jak v oblasti nepotravinářského užití rostlinné produkce - MEŘO nebo biolíh - tak i v různých marketingových kampaních podporujících spotřebu českých potravin a rovněž při dumpingovém dovozu potravin, mnohdy pochybného původu a kvality. Zde je podle mne největším problémem nedostatečné využívání netarifních opatření, která by mohla nežádoucí dovozy omezit. Je to ale více o lidech, kteří tato opatření uplatňují či spíše neuplatňují, než o opatřeních samotných.
V České republice existuje velký potenciál pro využití biomasy. Agrofert Holding, vzhledem ke své vertikále, je logickým obhájcem a propagátorem tohoto směru jak v oblasti biopaliv, tak v oblasti výroby bioplynu a elektrické energie z biomasy. Je to cesta, kterou se již dnes naše společnost ubírá. Připravujeme jednotku na zpracování zhruba 260 až 400 tisíc tun řepky. Zvažujeme řešení řepkových šrotů a obilních výpalků právě následnou formou spalování/splyňování, čímž by u nás došlo k výraznému příspěvku k produkci energie z biomasy. Kromě toho sledujeme i technologický pokrok v oblasti tzv.druhé generace biopaliv - BTL (biomass to liquid) - a v momentě, kdy se dořeší technologické problémy a bude možné realizaci obdobného projektu spustit na komerční bázi, zvážíme i tuto možnost.
Upřímně řečeno i my máme pocit, že vůči našim konkurentům ve starých členských zemích unie nejde o férovou konkurenci. Například ve východním Německu staví německá firma zařízení na zpracování 570 tisíc tun řepky a 200 tisíc tun MEŘO a na tuto investici dostala od státu 31 milionů eur nevratné dotace. Zatímco my, když připravujeme tento projekt, nevratnou dotaci samozřejmě nedostaneme. Takže podmínky u nás a ve starých členských zemích jsou nesrovnatelné. A stejné je to i s biolihem, kdy je například v Německu stavba lihovarů také silně dotována, zatímco u nás stále ještě není legislativa kolem lihového programu jasná.
Jsem ale přesvědčen, že my všichni kteří se pohybujeme v zemědělství, od ministerstva zemědělství a dalších státních orgánů přes zpracovatelé až k prvovýrobcům, jsme na jedné lodi a máme společný zájem. Z tohoto pohledu bych rád zvýraznil roli agrární komory, která je vhodným místem pro formulování zájmu o potřeb zemědělských subjektů a Agrofert se hodlá i nadále aktivně podílet na její práci. Pokud chce být agrární komora úspěšná, měla by aktivně zastupovat nejen zájmy prvovýroby, ale celé vertikály, tedy i potravinářů.
Tím hlavním, co bude v příštích letech určovat chod našeho i evropského zemědělství, je reforma společné zemědělské politiky Evropské unie, jaké očekáváte její dopady?
Současný stav reformy společné zemědělské politiky unie tak, jak byla přijata na zasedání v Luxemburgu v červnu 2003, není konečný a je jenom mezikrokem k výrazně liberálnější představě pro evropské zemědělství. Je však zřejmé, že její realizace stejně jako aplikace jejích podmínek na nové členské země je pro nás v podstatě diskriminační. Unie neumí vzít "sociální jistoty" farmářům a podnikům ve starých členských zemích, a snaží se to vykompenzovat zvýšenou přísností a omezeními v nových členských zemích.
Evropská unie v rámci světového zemědělství ztratila a stále ztrácí tržní podíly v sektoru obilí, masa, cukru, což je výsledkem reformních kroků, protože evropské zemědělství je bez dotací těžko konkurenceschopné na světových trzích. Tento trend se pravděpodobně nezmění ani v budoucnu, naopak, očekává se další ústup unie ze sektoru zemědělství.
Implementace reformy společné zemědělské politiky, tj zavedení jednotné platby na farmu a snížení podpory v sektoru obilí a zároveň zvýšení podílu set a side, budou mít za následek snížení ploch pro pěstování obilí. Neočekává se výrazné zvyšování výnosů, ani výrazný nárůst poptávky v oblasti živočišní produkce.
Od roku 2010 mají v důsledku závazků vůči WTO skončit vývozní dotace a zároveň podle prognóz poroste poptávka po obilí na světových trzích, zejména ze strany jihovýchodní Asie.
Kurz amerického dolaru vůči euru, který se mění a očekává se poměr 1,15 USD /EUR, by mohl znamenat nárůst konkurenceschopnosti evropské produkce. Naproti tomu posilování lokálních měn v nových členských státech vůči euru, bude mít zřejmě za následek nižší konkurenceschopnost lokální produkce, a tím i snížení motivace k výrobě a stagnaci objemu výroby. Výrazný růst poptávky v sektoru obilovin bude také důsledkem unijní politiky biopaliv.
Jaký bude mít tento vývoj podle vás vliv na naše zemědělství?
Naše zemědělství má ze vstupu do unie výrazně nižší benefity než staré členské země, na druhou stranu je to sektor, který si navzdory tomu velice polepšil. Je možné očekávat změnu směrem k výrazněji tržnímu chování zemědělce. K tomu nakonec směřuje i reforma společné zemědělské politiky. Navíc, vzhledem k možnostem jednotného trhu má prvovýrobce možnost i přeshraničního obchodu. Zemědělství v České republice by mělo být dlouhodobě konkurenceschopné, ale ne ve všech komoditách. Výhodou a zároveň nevýhodou je vnitrozemská poloha, kdy všechny dovozy ze zemí, které nás budou reálně ohrožovat, se prodraží na dopravě.
Zásadní dopady budou a dnes již jsou na potravinářský průmysl. Zpřísnění standardů ve výrobě nebylo kompenzováno dotačními tituly, jak tomu bylo v starých členských zemích, což u mnoha podniků vedlo k likvidaci. V podstatě se omezila vnitřní konkurence a uvolnil se tím prostor dotované konkurenci ze starých členských zemí.
Po změně dotačního systému od roku.2009 budou mít naši zemědělci možnost širší volby ohledně své produkce, na druhou stranu dokud nevymizí dotace, tak bude pravděpodobně výhodnější orientace na dotované komodity. Evropská unie nás bude tlačit a již také tlačí do zásadní změny v sektoru, a to snižováním zornění a zatravňováním, což vyplývá z představy unie o České republice, jako o "vodohospodáři Evropy". Výsledek bude velice záviset na našich vyjednavačích.
Zemědělci budou v dalších letech pravděpodobně disponovat vyššími finančními zdroji, což je učiní nezávislejšími na zelených úvěrech či na velkokapacitních silech. V této souvislosti je nutno podotknout, že unie nás bude nutit ke zpřísňování norem na přebírku obilí do intervenčního nákupu, což už udělala a normy pro nás stále zpřísňuje, s cílem tyto intervenční nákupy minimalizovat. Vzhledem k požadavkům na cross compliance, jejichž splnění bude podmínkou získání jakékoliv dotace, se náklady zemědělců spojené s přejímáním a aplikováním standardů zvýší, což může být problém zejména pro menší farmy. Spolu s tím určitě vzroste role poradců a případně silnějších partnerů.
Může Agrofert nabídnout zemědělcům v této oblasti pomoc?
Agrofert vzhledem ke svému postavení na trhu a potenciálu, uvažuje o změně celkové strategie vůči agrárnímu sektoru a mimo jiné se chce zaměřit na komplexní poradenskou činnost pro zemědělce. Zatím se v rámci poradenství soustřeďujeme na plány hnojení či drobné poradenství k využívání pesticidů. Administrativa kolem dotací a podpor je skutečně značně komplikovaná a zemědělci na ni nejsou dostatečně připraveni. Možná i to je důvod, proč na dotace v plné míře mnohé subjekty, zvláště ty menší, nedosáhnou. My bychom do budoucna chtěli v této oblasti rozvíjet poradenství, které by se týkalo právě administrativy - od podnikatelského záměru, přes pomoc s dotacemi a plněním norem - a které by usnadnilo příjemcům získávání podpor. Myslím že už od příštího roku budeme schopni takové „administrativní“ poradenství poskytovat. Jde nám o to, aby byl Agrofert prvovýrobci vnímán více jako partner.
Jaké jsou dnes hlavní priority vaší společnosti?
Především je to stabilizace našich potravinářských závodů, zejména masokombinátů. Snažíme se stabilizovat uzavřené výrobní vertikály, které jsme v rámci českého zemědělsko-potravinářského sektoru začali jako jedni z prvních budovat. Na rozdíl od většiny našich konkurentů v masném průmyslu, kteří nakupují maso ze zahraničí, jsme strategicky vsadili na porážky českých zvířat. Naším cílem je být největší porážkovou skupinou v České republice. To znamená, že perspektivně bychom chtěli porážet až 14 tisíc kusů prasat týdně.
Dovolím si tvrdit, že kdyby nebylo Agrofertu, tak by Kostelecké uzeniny i Masna Studená byly dávno v konkursu. Chtěl bych ale korigovat spekulace kolem případného prodeje našich masokombinátů. Dnes máme tři. Maso Planá patří po všech stránkách k těm nejlepším u nás. Problémy Kosteleckých uzenin i masokombinátu ve Studené řešíme. V Kosteleckých uzeninách budeme navyšovat základní jmění o 100 milionů korun a firma už dnes platí dodavatelům v době splatnosti. O strategii Masny Studená rozhodneme do konce září. Jako skupina si za masokombináty stojíme, takže pro zemědělce není žádným rizikem do těchto podniků dodávat. Na 26. června organizujeme setkání představitelů všech společností s dodavateli, kde jim chceme podat podrobnější informace o strategii těchto masokombinátů, naznačit celkový výhled a stabilizovat vzájemné obchodní vztahy.
Bude se Agrofert podílet také výrobě biolihu?
O výrobě lihu jako takové zatím neuvažujeme. Přikláníme se k myšlence stát se strategickým partnerem podniku, který bude schopný lihovar technologicky zvládnout a ekonomicky provozovat. Chceme být tedy spíše partnerem na vstupu a výstupu, než samotným výrobcem.
Hlavní perspektivu naší skupiny, co se týká zpracování obilí, vidíme totiž v expanzi do mlýnů a pekáren, jak u nás, tak i na Slovenku, kde jsme nedávno podepsali kapitálový vstup do skupiny, která nám umožní podíl na slovenské trhu v pekařské produkci 20 procent a v mlýnech 25 procent. V České republice máme projekt pekárny na zelené louce v Jesenici, který by, předpokládám, mohl být spuštěný nejpozději do Vánoc příštího roku, a současně chceme Čechách kapitálově vstoupit do několika dalších pekáren.
Chystáte kromě toho letos ještě nějaké další akvizice?
V současné době jednáme o výraznější akvizici v Německu. Máme zájem o společnost, která je svojí strukturou i zaměřením podobná Agrofertu. Nově se chceme angažovat také v distribuci zemědělských strojů v České republice. Je to dáno částečně tím, že jsme kapitálově vstoupili do ZZN Polabí a ZENA Mladá Boleslav, které jsou významnými distributory zemědělských strojů, takže uvažujeme o rozšíření portfolia. Zatím jsou ve hře všechny varianty - vybudovat distribuční síť, respektive nabídnout importérům nějakou distributorskou pozici, nebo se sami dostat do pozice importéra. To ještě není dořešeno, nicméně v průběhu letošního roku bychom měli mít jasno.
Agrofert Holding je skupina, která neustále roste, takže současně pracujeme na její restrukturalizaci. Chceme vytvořit nějakou ucelenou strategii v biopalivech, strategii odpadů z živočišné výroby a z jatek ve vztahu k bioplynu a ještě nějakou, řekněme, energetickou strategii pro naše malé a střední podniky, která by měla směřovat k maximální soběstačnosti. V tom jsme ale zatím na počátku.