Ministerstvo zemědělství připravilo mnohými očekávaný dlouhodobý plán státní agrární politiky. Nevládní agrární organizace jeho vznik většinou vítají. Při podrobnějším zkoumání má podle nich svá „ale“. Neztotožňují se se všemi záměry, část z nich jim připadá protichůdná. Podle některých názorů řada nejasností tkví již v základech, na nichž se potom strategie stavěla.
Například Agrární komora ocenila avizovanou motivaci zemědělců k nákupu nových stád, zřizování ovocných sadů či ploch zeleniny. Upozornila však, že tento krok nestačí. Musí na něj navazovat odbyt produkce, abychom se ještě ve větší míře nestali jen levným výrobcem suroviny pro zahraniční zpracování. Ministerstvo se navíc avizováním dalších podpůrných opatření chytá tak trochu do vlastních pastí, protože hodlá rozpracovat mnoho úkolů, aniž by své starší závazky dokázalo uzavřít. Trochu diskutabilní je podle názoru komory i zřízení demonstračních farem. Její představitelé se domnívají, že pokrok jde v dnešní době ve všech sektorech tak dopředu, že nelze zavádět všechny technické a technologické novinky jen na několika vybraných místech. Mnohem raději než zřizování demonstračních farem by viděli výrazně užší provázanost praxe na střední školy a univerzity. Tuto úlohu kdysi účinně plnily především školní statky, kterých výrazně ubylo. Pokud se tedy hovoří o demonstračních farmách, právě ty by se mohly účinně zhostit této funkce. Je vidět, že zemědělské organizace sice chválí existenci určité vize, ale zřejmě ještě budou třeba další diskuse, na jejichž základě by se tento materiál přehodnocoval a dopracovával podle aktuálních podmínek.
