Poslední květnový den je uzávěrka pro přijímání žádostí o dotace na tzv. agroenvironmentální opatření, která mají zemědělce vést k šetrné péči o životní prostředí. Ti však poukazují na nesmyslnost některých pravidel a mnozí ještě minulý týden váhali, zda na pětiletou smlouvu se státem přistoupit. Slibované tři miliardy korun, které mají jít touto cestou na rozvoj venkova, možná ani nepůjde využít.
Největší kritiku ze strany chovatelů, kteří svá zvířata pasou, sklízí předepsané nízké zatížení půl až jedna velká dobytčí jednotka na hektar, tedy oproti dosavadní praxi velké zpřísnění. Se splněním tohoto kritéria mají mnohdy problém ti zemědělci, kteří skutečně hospodaří a prioritně nesledují jen získání dotací.
„Prostor pro podnikání se nám tímto dále zmenšuje. Peníze za to, že nebudeme vyrábět, jsou možná na první pohled lákavé. Po pěti letech ale můžeme zjistit, že ztrácíme dech a ujíždí nám vlak,“ upozorňuje předseda Okresní agrární komory v Ústí nad Orlicí Oldřich Žďárský. Společnost Živa, kterou řídí, pase dojnice v Orlických horách a nyní řeší, jak při nastavené nízké intenzitě zvířat dosáhnout na dotace na pastvu. „Národní kvótu mléka jako republika neplníme, přitom nám dávají peníze, abychom nevyráběli,“ poukazuje na rozpor.
Se stejným problémem jako chovatelé pasených dojených krav se potýkají majitelé masných stád. „Proč máme mít nižší intenzitu dobytčích jednotek na hektar, než mají třeba v Bavorsku? Tím, že nám nikdo včas neřekl, jaké budou podmínky pro pastvu, způsobili nám odpovědní lidé škodu,“ zlobí se Josef Papáček z Ústeckoorlicka a ptá se, jak může za těchto okolností v Evropě konkurovat. Také ekologický farmář Josef Sklenář z Jihlavska považuje nařízené zatížení do jedné dobytčí jednotky na hektar pastvin za nesmyslné. „Úředníci si měli zajet na farmu, vše spočítat a pak by se takové chyby nemohli dopustit. Jakoby nestačilo, co se už pokazilo u vyjednání prémiových práv na masný skot,“ poznamenal.
Ministerstvo zemědělství si podle Jana Ulricha z odboru Řídící orgán Horizontálního plánu rozvoje venkova uvědomuje, že schválené podmínky nebudou vždy vyhovovat všem. Jak ale zdůrazňuje, je to dobrovolný program, jehož smyslem není podporovat produkci a investice do jejího rozvoje. „Stát tímto platí zemědělcům za určitou službu, kterou mají odvést. Hradí jim ušlý příjem a vícenáklady,“ zdůrazňuje Ulrich s tím, že ne vždy si to zemědělci uvědomují. Nemohou podle něho také srovnávat, jaké limity u intenzity pasených zvířat nebo u hnojení jsou u nás a v Rakousku či Německu. „Tady se hospodaří jinak, měli jsme také jiné výchozí údaje a složitě jsme o jednotlivých kritériích jednali s Bruselem. Museli jsme totiž prokázat, že naše zemědělce nějak omezujeme. To se nám těžko obhajovalo u zatížení na pastvě, i proto jsme zvolili aktuální intenzitu zvířat místo průměrné, která je v unii obvyklá,“ snažil se Ulrich nespokojeným chovatelům z Ústeckoorlicka minulý týden vysvětlit, jak na ministerstvu došli k některým číslům.
Ani v Evropské unii podle něho sedláci nevyužívají agroenvi podpory v široké míře. „Uplatňují se zhruba na čtvrtině území. Jinde nejsou rozšířeny kvůli tomu, že zemědělci nemohou podmínky splnit, nebo ani nechtějí a raději volí cestu produkce a tržeb před dotacemi a extenzitou,“ konstatoval. Ovšem volba intenzivnější výroby má u nás podle Oldřicha Žďárského svá úskalí vzhledem k nízkým kvótám na masný skot a na mléko.
Důvodem, který také odrazuje od vstupu do programu, je pětiletý závazek udržet celou výměru půdy zařazenou do agroenvironmentálního opatření. „Spousta lidí váhá, někteří se už rozhodli, že se přihlásí až na příští rok, aby si mezitím vyřešili vlastnické a nájemní vztahy k pozemkům,“ uvedl předseda liberecké agrární komory Jiří Sameš. Za ideální by považoval, kdyby příjemce dotací vracel jen jejich část spojenou s půdou, o niž přijde. „Válka o pozemky už začala. Nikdo dnes nepodepíše smlouvu s pětiletou výpovědí,“ řekl. Liberecko má podle Sameše také další problém: „Po hlubokém propadu je tu nedostatek dobytka, takže mnozí budou mít problém splnit zatížení alespoň 0,2 dobytčí jednotky na hektar, aby mohli čerpat dotace na sečení luk.“ Předseda komory se obává, že přibude neudržovaných ploch. „Menší hospodáři se do programu nehlásí, protože vyřídit žádost je pro ně velmi náročné. A kdo se nezaváže k údržbě luk, nepodléhá sankcím. Uvidíme, jak se vše projeví na krajině,“ dodává Sameš. Někdo nepožádá o vstup do systému agroenvi i z důvodu časové tísně. Příslušné pokyny schválila vláda až 21. dubna, teprve 30. dubna vyšlo nařízení ve sbírce. Zájemci o program tedy museli skloubit jeho prostudování s vyřizováním podpor na plochu a LFA, seznámit se s operačním programem, to vše navíc při hospodaření.
