Klesající počet žáků, financování školních statků i nové nároky, které na odborné vzdělávání bude klást náš vstup do Evropské unie – to je jen několik z mnoha problémů, s nimiž se dnes potýkají zemědělské střední odborné školy a učiliště.
„Ať se nám to líbí, nebo ne, je nás moc, škol i statků,“ definoval jeden ze základních problémů ředitel Střední zahradnické školy v Mělníce Jan Macura na semináři Odborné vzdělávání a členství v EU, který uplynulý týden uspořádala Agrární komora ČR.
Předimenzování našeho odborného zemědělského školství, si je vědom i Jiří Navrátil, předseda komise pro školství a vzdělávání AK. Jak uvedl, zmíněná komise sleduje dva cíle: prosadit určitou síť školních zařízení a doplnit ji centry odborného vzdělávání. „Vypracovali jsme tzv. síť pro vzdělávání, v níž je 46 škol, s nimiž spolupracuje MZe a které zabezpečují rekvalifikační kurzy, a dále asi 100 školských zařízení, o nichž si myslíme, že jsou životaschopná a že by měla dál existovat,“ vysvětlil Navrátil s tím, že tento seznam předali krajům, na nichž právě nyní probíhají jednání o tom, které školy zůstanou zachovány. V jeho komisi jsou, jak uvedl, zástupci stěžejních škol, ministerstva zemědělství a ministerstva školství mládeže a tělovýchovy. K návrhu seznamu škol se vyjadřovaly i okresní agrární komory. Síť škol, která poskytne farmářům základní odborné znalostí¨i, by mělo doplnit tři až pět center odborného vzdělávání vybavených špičkovou zemědělskou technikou. Absolvent kursu v těchto centrech získá certifikát, jímž bude moci prokázat svoji odbornou způsobilost a kvalifikaci. Centra by zároveň měla sloužit pro celoživotní vzdělávání dospělých.
Školní statky se potýkají s finančními problémy. Jako příspěvkové organizace dostávají sice nějaké prostředky z krajů, ty však zdaleka nestačí. Nemovitosti jsou majetkem krajů, takže se v účetnictví statku nepromítají odpisy. Na dotace MZe jako příspěvkové organizace jiného resortu nemají nárok. Podle Jaroslavy Píchové z MZe existuje podpůrný program, z něhož však mohou čerpat peníze na úhradu ztrát vzniklých při výuce jen zemědělské závody a provozy, které zabezpečují praxi žáků a učňů, ale se školami nesouvisejí. Odpověď na otázku, jak dál vychovávat odborné zemědělské pracovníky, hledá podle Waltra Schiebela, prorektora vídenské zemědělské univerzity, i sama EU: „Máme vzdělávat pro zemědělství, které máme u nás doma, nebo pro zemědělství unie? To však pokulhává za světovými trendy – máme se tedy ve vzdělávání orientovat podle nich?“ Vzdělávací programy by se, jak uvedl, měly zabývat spíše metodami, ne fakty. „Obyvatel unie se musí naučit rozhodovat a získávat informace, aby se dovedl rozhodnout správně,“ konstatoval s tím, že vzdělávací programy nemají dost peněz ani v EU. Školy získávají peníze dovzděláváním lidí z praxe.
