Členské státy stále více využívají možností, které nabízejí pravidla Evropské unie pro státní podpory a které se týkají projektů na ochranu životního prostředí. Vyplývá to z nejnovější srovnávací tabulky Evropské komise hodnotící státní podpory. Výdaje na státní podporu v oblasti životního prostředí za posledních sedm let značně vzrostly. Částečně má na tom podíl stoupající počet osvobození od ekologických daní či jejich snížení. Tento nárůst je v souladu se snahou Evropské komise vést členské státy k lepšímu využití podpory. Na základě nových pokynů, které byly přijaty v lednu a které nabízejí při poskytování podpory na ochranu životního prostředí větší možnosti, očekává komise zvyšování počtu opatření v oblasti životního prostředí oznamovaných členskými státy. Informoval o tom Martin Stašek ze Zastoupení Evropské komise v České republice.
Komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroesová k tomu dodává: „Je povzbudivé, že členské státy zaměřují svou podporu na opatření v oblasti životního prostředí. Tento trend by měl díky novým pokynům ke státní podpoře na ochranu životního prostředí dále sílit.“
V centru pozornosti aktuální srovnávací tabulky je otázka, nakolik členské státy poskytují státní podporu na ochranu životního prostředí. Během platnosti předchozích pokynů ke státní podpoře na ochranu životního prostředí (2001 – 2007) přijala komise asi 350 rozhodnutí. V drtivé většině případů (98 %) shledala podporu jako slučitelnou se společným trhem. V mnoha případech jsou obavy z ohrožení hospodářské soutěže rozptýleny již při prvním posouzení, takže komise může bez podrobnějšího zkoumání projekt schválit.
Přestože se počet nových opatření podpory na ochranu životního prostředí ve většině členských států od roku 2001 příliš nezměnil, celkové výdaje na tyto účely se od roku 2001 do roku 2006 zdvojnásobily ze sedmi miliard na čtrnáct miliard eur. V relativním vyjádření (podíl na HDP) vzrostla podpora na ochranu životního prostředí o 50 %.
Za touto průměrnou hodnotou se ovšem skrývají značné rozdíly mezi členskými státy. Největšími poskytovateli podpory byly v období 2004 – 2006 Švédsko (0,77 % HDP), Dánsko (0,35 % HDP) a Německo (0,32 %), poté následovaly Rakousko, Nizozemsko a Finsko, jejichž podpora byla také vyšší než průměr EU. Ve Spojeném království činily výdaje na podporu v oblasti životního prostředí polovinu průměru EU-27 a ve všech ostatních členských státech nedosahoval podíl poskytnuté podpory na HDP ani čtvrtiny průměru EU-27.
U každé analýzy výdajů na státní podporu v oblasti životního prostředí je třeba brát v úvahu skutečnost, že velká část podpor (odhadem 53 %) se skládá z osvobození od ekologických daní, z toho mají obvykle prospěch energeticky náročná odvětví zahrnující i velké znečišťovatele. Tato osvobození musela být akceptována, aby bylo možné zavést určitá opatření, která jdou nad rámec minimálních požadavků stanovených směrnicemi EU. Taková podpora přispívá k ochraně životního prostředí nepřímo.
Pokud jde o navracení protiprávní či neslučitelné podpory, je patrné výrazné zlepšení. Na konci roku 2007 zbývalo dořešit 49 rozhodnutí o navracení, přičemž na konci roku 2004 bylo takových nevyřízených rozhodnutí 93 a na konci roku 2006 činil jejich počet 60. Celková výše podpory, kterou bylo třeba na základě rozhodnutí přijatých v období od roku 2000 do roku 2007 vrátit zpět, činí nejméně devět miliard eur, z toho bylo na konci roku 2007 navráceno zhruba sedm miliard eur spolu s dalšími 2,4 miliardy eur úroků.
Pro srovnání: sedm miliard eur je výše pokut v souvislosti s kartely, které komise uložila v období 2003–2007.
Komise zdokonalila vnitřní postupy, aby vyšetřování ve věcech státní podpory probíhalo rychleji. Průměrná délka předběžného posouzení oznámených podpor se snížila ze 6,4 na 5,2 měsíce. Komise v současné době dospěje k závěru v rámci předběžného posouzení státní podpory průměrně do 1,8 měsíce po obdržení úplného oznámení. Nicméně v 80 % případů je původní oznámení neúplné a komise musí požádat o dodatečné informace, což vede k prodloužení průměrné doby trvání předběžného posouzení o více než tři měsíce. Pro další zkrácení celého procesu by proto byl třeba, aby se členské státy zavázaly ke zlepšení kvality a úplnosti informací, které Komisi předkládají.
V roce 2007 mohly členské státy zavést více než 1100 opatření podpory bez předchozího oznámení komisi. Na tato opatření se vztahovalo některé z nařízení, která osvobozují některé kategorie podpory při splnění určitých podmínek od oznamovací povinnosti. V roce 2006 bylo pro srovnání těchto opatření 410. Tato skutečnost je v souladu se závazkem komise zjednodušovat poskytování podpor, o kterých neexistují pochybnosti, prostřednictvím blokových výjimek a soustředit se na kontrolu podpor, které nejvíce narušují hospodářskou soutěž.
V červenci 2008 hodlá komise přijmout nařízení upravující všeobecnou blokovou výjimku, které do jednoho textu sloučí pět stávajících blokových výjimek pro podporu pro malé a střední podniky, podporu na výzkum a rozvoj malých a středních podniků, podporu zaměstnanosti, podporu na vzdělávání a regionální podporu. Nové nařízení by rovněž umožnilo poskytnout výjimku pro další typy podpory: podpora na ochranu životního prostředí, podpora ve formě rizikového kapitálu a podpora na výzkum a rozvoj velkých podniků.
