Nepřízeň počasí v době žní letos postihla celou republiku a nepochybně se negativně odrazí i v ekonomice zemědělských podniků. Zemědělce na Zlínsku však netrápí jen aktuální situace kolem sklizně, ale také řada dalších problémů, které jim komplikují život dlouhodobě. Především o nich jsme hovořili s předsedou Regionální agrární komory Zlínského kraje Petrem Slovákem.
Jaký bude letošní rok pro zemědělce ve Zlínském kraji?
Zlínský kraj zahrnuje čtyři okresy a zatím co v okrese Uherské Hradiště bylo v polovině srpna sklizeno více než 80 procent ozimů, v okresech Zlín a Kroměříž to bylo něco málo přes polovinu a v okrese Vsetín žně, dá se říci, teprve začaly, neboť tu bylo sklizeno zhruba deset procent ozimých pšenic. Plochy pšenice potravinářské sklizené do období deště vykazovaly sice o deset až 12 procent nižší výnosy než vloni, ale kvalita zrna měla potravinářské parametry, což ostatně potvrdily i největší výkupní organizace v kraji. Rovněž řepka sklizená v tomto období byla vyzrálá, nepoškozená, s nízkou vlhkostí a vyšší olejnatostí. Její výnosy se pohybovaly na úrovni průměrných výnosů v loňském roce. Letošní žně ale na území celé České republiky přerušil dlouhodobý déšť, což mělo velký vliv na kvalitu a množství zbylé části produkce určené ke sklizni, a tudíž i zásadní negativní dopad na ekonomiku jednotlivých zemědělských subjektů. Déšť rovněž způsobil ztráty pěstitelům slunečnice i pěstitelům trav a jetelovin na semeno. Kvalita i výnosy produkce tedy prudce klesly a pokud přičteme zaorávky z důvodu vyzimování a povodní na jaře, pak vyhlídky zemědělců ve Zlínském kraji nejsou v letošním roce nijak valné.
Co v poslední době nejvíc komplikuje zemědělcům v regionu život?
Pokud pominu to, co komplikuje život zemědělcům v celé republice a o čem se již mnohokrát psalo, tedy dominantní postavení obchodních řetězců v rámci výroby a prodeje potravin a za druhé stále větší závislost zemědělství na dotacích, tak v současné době zemědělce asi nejvíce trápí již zmiňované počasí, rostoucí cena nafty a u producentů mléka odvod sankce za překročení přidělené mléčné kvóty.
Cena nafty a dalších výrobků z ropy vzrůstá v období, kdy zemědělci spotřebovávají asi 30 až 40 procent roční tržby, navíc lze při tomto nárůstu očekávat i růst cen hnojiv a cen spojených s přípravou, přičemž tento nárůst mohou jen těžko zemědělci zakomponovat do zvýšení cen své produkce, neboť jim vyšší náklady nikdo neuhradí. V souvislosti s těmito náklady uvedu krátký příklad. V roce 1995 se prodávalo obilí za cenu 380,- Kč/q, což při produkci 50 q na hektar představovalo tržbu 19 tisíc korun z hektaru. V letošním roce dostáváme 280,- Kč/q, což představuje tržbu 14 tisíc korun z hektaru. Ano, dostáváme dotaci, ale ta činí u orné půdy 4880,- Kč a je složena z dotace na SAPS, top-up a osiva. Z toho je patrné, že i při získání dotace není naše tržba za hektar taková, jako v roce 1995. A já se nyní ptám, jaká byla cena pečiva a masa v těch letech a nyní? Kdo má vliv na zdražování? Jaké byly ceny vstupů nafty, hnojiv, chemie, mezd v roce 1995 a jaké jsou nyní? To jsou otázky, kterými by se měla zabývat vláda nebo jiné instituce, než jsou zemědělské, aby už jedenkrát řekl někdo jiný než zemědělci lidem pravdu.
Producentům mléka je v současnosti srážena sankce za překročení přidělené mléčné kvóty. Pokud po chovatelích, kteří nevyjednali tak špatné podmínky pro vstup do EU, politici požadují, aby naplnili a překročili přidělenou státní kvótu, abychom si jako stát mohli zažádat o přidělení rezervy z EU, měli by se tito politici zasadit alespoň o to, aby za zemědělce sankce zaplatil stát. Pokud se tak nestalo, mohla být sankce sražena až později - například v období výplat dotací a ne v období žní a podzimních prací tedy v době nejvyšších nákladů.
V neposlední řadě zemědělce ještě znervozňuje již dvouměsíční bezvládí a dosud nejasná situace na naší politické scéně. Řada zemědělských zákonů má být v nejbližší době upravována a má být posouzena Bruselem, a protože stále není známa podoba nové vlády, je nejasný i osud zemědělských zákonů.
Jaká je situace zemědělců na Zlínsku po vstupu naší země do Evropské unie?
Vstup do Evropské unie přinesl zemědělcům především otevření trhu, změnu dotačních pravidel a nové právní normy, které je třeba plnit v souvislosti s provozováním zemědělské výroby. Pokud se týká dotačních pravidel, pak zemědělce především trápí vyjednaná výše přímých plateb, která v období vstupu do EU byla na čtvrtinové úrovni dotací starých členských států unie. Česká republika sice má možnost dorovnání až do výše dalších 30 procent, ale tato částka v plné výši nebyla doposud nikdy vyplacena a i kdyby byla, je stále nižší než v zemích bývalé EU 15 a nezaručuje rovné konkurenční prostředí. Přesto lze ale konstatovat, že vstupem do EU proudí do zemědělství více dotačních prostředků. Ale jak už jsem se zmínil, s čerpáním finančních prostředků souvisí i dodržování většího množství právních norem. Zde je potřeba prověřit, zda opravdu plnění všech po nás požadovaných právních předpisů musí plnit i ostatní členské státy, a zda není možné některé právní normy sjednotit. Zde uvádím například rozdíl u přepočtu VDJ u top-up, LFA a agroenvironmentální opatření, kdy může dojít lehce k záměně použitého přepočtového koeficientu a k následnému zamítnutí dotace. Další problém, který vznikl se vstupem do unie je cena půdy a výše pachtovného. I když nelze úplně jednoznačně říci, že pravidlo požadavku na platbu vyššího pachtovného platí všude stejně, musím konstatovat, že vlastníci pozemků se stále více zajímají o výši dotací a následně požadují i vyšší platbu nájmu. Na druhou stranu se ještě více otevřel trh s půdou, což zemědělcům umožňuje při využití dostupných dotací získání půdy do svého vlastnictví.
Projevilo se u vás otevření evropského trhu s agrárními komoditami pozitivně nebo vás naopak dusí vyšší zahraniční konkurence?
Naši zemědělci se se svou produkcí ať už na našem nebo zahraničním trhu uplatní jen zřídka přímo. Pokud odečteme potřebu produkce pro zajištění krmivové základny, pak zemědělci produkují dva typy výrobků - jeden pro potravinářský průmysl a druhý pro nepotravinářské využití. Pokud se týká toho prvního, pak víme, že český potravinářský trh ve vztahu ke spotřebiteli ovládají obchodní řetězce. Tyto řetězce se pak rozhodují od koho a za jakých podmínek budou nakupovat. Takže pokud zpracovatelé naší zemědělské prvovýroby uspějí v umístění svých výrobků v síti obchodních řetězců u nás nebo i v zahraničí, má náš zemědělec šanci na uplatnění své výroby. Otázkou pak zůstává cena za jakou zpracovatel od zemědělců komodity vykoupí, aby je následně mohl uplatnit v konkurenci obchodních řetězců. Zemědělcům v zemích EU 15 případnou ztrátu na výrobě dorovnávají vyšší dotace.
V současné době například padá cena mléka. Tento produkt bude pro mnoho zemědělců bez dotací ztrátovým. Pokud bychom, ale měli dotace na litr mléka ve stejné výši jako naši západní sousedé, pak jsme konkurenceschopní. Takto je to stále nerovný boj. V této souvislosti se domnívám, že pokud pravidlo pro uplatnění naší výroby v obchodních řetězcích nebude alespoň částečně regulovat svými právními normami stát, bude produkce některých zemědělských komodit klesat.
Druhá část zemědělské produkce slouží pro nepotravinářské využití. V tomto případě se musí především představitelé státu dohodnout na podpoře biopaliv, ať už je to podpora výroby bioetanolu nebo uplatnění MEŘO. Také je třeba daleko více podpořit energetiku při spalování biomasy nebo stavebnictví při využívání výrobků z biomasy. Podpora by neměla být pouze pro zemědělce, ale i pro konečné spotřebitele, kteří tyto produkty využívají. Zavedení takových programů povede ke snížení nadvýroby, zvýšení poptávky a následně ke zvýšení cen. Otázkou opět zůstává, zda produkci pro nezemědělské využití dokáží na trhu uplatnit sami zemědělci, nebo zda to půjde ještě přes další odbytové organizace, a jaký výnos pak zemědělcům zůstane. V programu spalování biomasy by řešením byla například podpora domácností na nákup kotlů na spalování biomasy, což by umožnilo přímý prodej od zemědělců a odbourání všech distribučních mezičlánků.
Obecně lze konstatovat, že otevření evropského trhu s komoditami se projevilo u nás asi přibližně stejně jako v ostatních krajích. Odběratelé mají snahu nakupovat co nejlevněji, takže při možnosti výběru se na našem trhu uplatní mnohdy levnější dovoz. Otázkou je pak kvalita těchto dovozů. Naši zemědělci produkují konkurenceschopné, kvalitní výrobky, ale své postavení na trhu ztrácíme díky nerovným dotacím. Zde je právě největší prostor pro nevládní agrární organizace, které zemědělce zastupují.
V jakých oblastech dochází nejčastěji na Zlínsku k diverzifikaci příjmů zemědělců?
Zlínský kraj a především nejbližší okolí Zlína je již z dřívějška známo tím, že zemědělské podniky provozovaly značné množství nezemědělských tzv. průmyslových přidružených výrob. V období transformace se značná část těchto výrob zprivatizovala a osamostatnila, ale přesto lze říci, že především podniky, které se nachází na rozhraní oblasti úrodné a LFA doposud provozují a rozvíjejí další nezemědělské výroby, aby si zajistily dostatečné příjmy na své fungování. Tyto výroby jsou zaměřeny potravinářsky, na lehký a těžký průmysl, takže se zde setkáváme s podniky, které vlastní své pekárny, jatky, výrobny krmiv, ale také produkují výrobky z plastu, železa, opravují součástky pro automobilový průmysl a podobně.
Jaké vidíte šance a perspektivy pro zemědělce či zemědělské podniky a pro rozvoj venkova v regionu v dalších letech?
Šance pro rozvoj zemědělství v našem kraji jistě jsou. Protože náš kraj zahrnuje jak úrodnou Hanou a Slovácko, tak méně úrodné Valašsko, museli i zemědělci své výrobní zaměření v předchozích letech přehodnotit tak, aby co nejlépe využili svých přírodních podmínek a s tím souvisejících podpor ať už od státu nebo Evropské unie. Domnívám se, že ve Zlínském kraji zemědělci brzy pochopili, že tradiční polní plodiny je třeba přenechat té úrodnější části kraje a naopak, že ve vyšších oblastech je půdu nejlépe využít k pastvě zvířat. K tomuto navíc pomáhají i podpůrné programy na chov ovcí ze strany Krajského úřadu ve Zlíně. Snížení podílu orné půdy v horších oblastech přispělo kladně k uplatnění zemědělské produkce z úrodnějších částí.
Jako další šanci uplatnění zemědělců na trhu vidím v možnosti dalšího zpracování biomasy v rámci energetického programu. Takové podniky, které zpracovávají biomasu na granule na topení již v našem kraji existují a pokud odběratelé nabídnou solidní ceny, další podniky se jistě přidají. Právě ve výrobě paliva z biomasy vidím velkou perspektivu našeho zemědělství.
