Výroba piva jede v obnoveném pivovaru v Lobči na Mělnicku naplno, ročně zde uvaří kolem 2000 hektolitrů piva, což je maximální kapacita pivovaru. Opravy a investice do technologií dosud stály zhruba 20 milionů korun, většina pochází z grantů a dotací. "Pro nás je ale tou největší hodnotou, že jsme zachránili tuto památku, to se penězi vyčíslit nedá," řekl majitel pivovaru Pavel Prouza.
Pivovar je v provozu tři měsíce. Opravy areálu pokračují, příští rok by měla skončit rekonstrukce sládkova domu, kam se má nastěhovat rodina majitele. Pokračují také práce na budovách v zadním traktu pivovaru. Ten letos začal fungovat po více než 70 letech. Časem by v podkrovních prostorách zadního traktu mohlo být ubytování pro turisty, v plánu je i obnova interiéru pivovarské věže, kde by měla být expozice o záchraně pivovaru. "Nevnímám naši práci jako podnikatelský projekt, ale jako kulturní práci," uvedl Prouza, který je architektem. Zda dosud neopravené renesanční jádro budovy, kde bývala sladovna, nechá proměnit v restauraci, není jisté. Záležet bude podle něj například na penězích i poptávce. Dalším projektem, který by bývalému parostrojnímu pivovaru vdechl podle Prouzy život, je plánované zapůjčení parního stroje z roku 1911 jako exponátu, který však leží rozebraný v Praze. Nešlo by tedy o původní, který už pravděpodobně neexistuje. Opět ale záleží na tom, zda se podaří na renovaci parního stroje získat peníze. "Myslím si, že to potrvá ještě několik let, náklady odhadujeme na několik set tisíc korun," dodal Prouza.
Zchátralý pivovar koupili manželé Prouzovi před osmi lety. Opravena je značná část hlavní budovy, pivo točí v bývalé varně, v patře je k vidění pracovna sládka a jsou tu dva sály, které slouží pro výstavy a workshopy. Návštěvníci zde najdou i původní exponáty spojené s pivovarem Lobeč. Pivo zde vaří podle vlastních receptur, jedenáctku, ležák a dva druhy z kvasinek svrchního kvašení - Ale, a tmavý Stout. Využívají ječmen od farmářů ze mšenského regionu a žatecký chmel. Voda používaná na vaření piva pochází z kokořínského jímacího území Stříbrník.
První záznamy o vaření piva v Lobči pocházejí z konce 16. století, ale pivo se tam možná vařilo už dříve. Původní gotická tvrz se na pivovar změnila v 17. století. Podmínky byly ideální, voda z vlastní studny, prostory s ideální vlhkostí pro klíčení ječmene i blízký rybník, z něhož se v zimě braly ledové kry, které v budově sloužící jako lednice vydržely dva roky.
Modernizace se pivovar dočkal na konci 19. století, kdy byl do výroby zapojen parostroj. Na přestavbu dohlížel majitel panství, politik a cestovatel Rudolf Cicvárek. Na začátku dvacátého století činil roční výstav pivovaru až 10 000 hektolitrů piva.
Pivo se v Lobči přestalo vařit v roce 1943. Budovy pak sloužily například jako sklady. Po listopadu 1989 utrpěl areál nejvíce, bývalý majitel zboural několik budov včetně bednářské dílny. Současní majitelé ho koupili v roce 2007, v roce 2009 byl pivovar zařazen mezi kulturní památky. Letos byl pivovar nominován na cenu Národního památkového ústavu (NPÚ) Patrimonium pro futuro, která má upozornit na pozitivní příklady a příběhy v oblasti památkové péče.*
