Půda si dokáže pamatovat předchozí generaci rostlin. Tato schopnost je ale u druhově bohaté horské louky jen malá, obvykle ji částečně přemažou efekty dalších rostlin, které v půdě právě rostou. K tomuto závěru dospěli vědci Botanického ústavu Akademie věd ČR (AV ČR) při zkoumání vlivu rostlin na složení půdy horských luk. O výsledku výzkumu, které by mohly najít využití při ochraně přírody, AV informovala v tiskové zprávě.
Každá rostlina během svého života ovlivňuje půdní prostředí. Vyčerpává živiny, má vliv na složení půdních mikroorganismů, akumuluje patogeny či naopak prospěšné symbiotické houby. Dosud bylo známo, že tento vztah mezi rostlinami a půdou ovlivňuje soužití rostlin v druhově chudších či velmi dynamických systémech, jako jsou například zemědělské kultury. "Nás zajímalo, jak tento mechanismus funguje v druhově bohatých společenstvech, kde jsou kořeny mnoha druhů rostlin značně propletené i na malé prostorové škále, a je tedy pravděpodobné, že vliv jednotlivých druhů na půdu se bude sčítat," uvedla hlavní autorka studie Eliška Kuťáková. Při výzkumu vědci využili data z téměř dvacetiletého experimentu v Krkonoších. Při něm z pokusných ploch ručně odstraňovali kostřavu červenou, tedy druh trávy, který za normálních okolností tvoří až třetinu celkové biomasy horských luk. Zároveň ve skleníku ověřovali, jaké složky půdy se v reakci na růst kostřavy změní, a zda následný růst jiných druhů rostlin ve stejné půdě může tyto "vzpomínky" na původní kostřavu z půdy vymazat.*
