Namísto suché trávy rozkvetlé louky s početnými trsy silně ohroženého hořce křížatého. Tak se po sotva šesti měsících proměnila step v bývalém vojenském prostoru ve středočeských Milovicích, kde se letos od ledna pase první stádo divokých koní.
Hořec křížatý patří k nejvzácnějším rostlinám milovické stepi a jeho místní populace je jednou z největších u nás. Záchrana tohoto mizejícího druhu je jedním z hlavních cílů projektu návratu divokých koní, na které pracuje společnost Česká krajina s vědci mnoha organizací.
„Nejvíce hořců se objevilo v aklimatizační ohradě, kde koně během zimy trávili první týdny svého pobytu v České republice. Dokonale přitom spásli hrubé porosty loňské trávy, pcháčů, kopřiv a ostružin, takzvanou stařinu. Právě spasení stařiny otevřelo prostor pro vzácné hořce, které ve vysokých travinách nemají šanci,“ řekl Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích, který koordinuje vědecký výzkum v lokalitě.
Výskyt hořců je v aklimatizační ohradě výrazně vyšší než v částech stepi, kde se divocí koně nepasou. Díky divokým koním se příroda obnovuje výrazně rychleji, než autoři projektu předpokládali. „Nečekali jsme, že se pozitivní změna pastvy divokých koní projeví již po několika měsících. První výsledky projektu výrazně předčily naše očekávání,“ vyjádřil svoji spokojenost ředitel společnosti Česká krajina Dalibor Dostál.
Překvapivé není jenom to, jak rychle dokázali divocí koně pozitivní změnu nastartovat, ale také to, v jaké lokalitě umožnili návrat vzácných hořců. „Aklimatizační ohrada se nachází v okrajové, nejméně hodnotné části celé lokality. Je fascinující, že koně dokázali k nepoznání změnit zarostlé rumiště, z kterého je po necelém půlroce zahrádka plná květů,“ konstatoval Miloslav Jirků.
Na rozdíl od domácích zvířat divocí koně spásají především traviny, včetně agresivní třtiny křovištní, a nepožírají vzácné hořce, stejně jako většinu ostatních kvetoucích rostlin. Díky tomu v místní stepi znatelně přibývá nejen hořců, ale i dalších kvetoucích bylin, takž dříve jednotvárné vysoké trávníky se před očima mění v květnaté louky. Pastva zároveň výrazně tlumí zarůstání stepi křovinami a náletovými dřevinami.
Kromě květin se na pastvině objevil také tamní nejvzácnější motýl, modrásek hořcový Rebelův a na mnoha hořcích již nakladl vajíčka. Hořec křížatý jeho jedinou živnou rostlinou, bez níž se nedokáže rozmnožovat.
Larvy modráska se nejdříve několik týdnů živí hořcem, poté však spadnou na zem, kde čekají, až je najdou mravenci a odnesou je do mraveniště. Tam housenky jeden až dva roky na mravencích parazitují. Dospělosti se přesto může dožít jen 10 až 20 procent motýlů. Modrásek, který vyleze z kukly uvnitř mraveniště, však na rozdíl od doby, kdy byl larva, neumí mravence ošálit, takže jej hned po vykuklení čeká závod o život. Pokud nenajde rychle cestu z mraveniště, skončí v kusadlech mravenců. Kvůli své vazbě na stále vzácnější hořec křížatý a nezarostlá stanoviště je modrásek hořcový Rebelův v české přírodě vymírající, kriticky ohrožený motýl.*
