Biopaliva jsou horkým bramborem, který si v posledních letech přehazují naši úředníci i ministři. Problém jim nedělají závazky, kolik a kdy budeme přimíchávat do pohonných hmot, ale to jak a zda vůbec výrobu biopaliv podpořit.
Zatímco na investice pro výrobu metylesteru řepkového oleje (MEŘO) uvolnil stát v první polovině devadesátých let asi 750 milionů korun, produkce biolihu se rozjíždí bez jakékoliv finanční i legislativní pomoci. Setuza sice vyrábí MEŘO na plné obrátky, ale veškerá produkce kvůli nevyjasněné podpoře směřuje do Německa. I když by biolíh mohl pomoci vyřešit přebytky obilí — podle prezidenta Agrární komory ČR (AK) Jana Veleby odhadem 0,5 až 0,75 milionu tun ročně — a také cukrovky, hrozí, že nakonec jej budeme dovážet. Otázka biopaliv byla klíčovým námětem jednání komory s rodící se vládní koalicí. "Pokud se bude dál odkládat, budeme nuceni k nějaké změně strategie," prohlásil Veleba. Kolem biopaliv se točila také diskuse kulatého stolu, kterou na toto téma uspořádala AK. Jan Duspěva, obchodní ředitel společnosti Čepro vidí při jejich zavádění čtyři hlavní bloky problémů. Je to otázka podpory, legislativy, technické připravenosti producentů biopaliv i pohonných hmot a také marketing. K tomu se vynořil ještě jeden problém: má se začít přimíchávat opravdu od prvního ledna příštího roku, nebo se snažit tento termín odsunout?
Podpora
"Biosložky jsou výrazně dražší než fosilní paliva, a to i přesto, že cena ropy roste. Proto žádáme kompenzace," prohlásil Ivan Ottis, generální ředitel společnosti Paramo, a dodal: "Je nám v podstatě jedno, jak to bude kompenzováno, ale nejvíce by se nám líbilo, kdyby podporu dostali zemědělci." Dotace pro zemědělce na tunu vyrobené suroviny by preferoval i tajemník AK Jan Záhorka. V době reformy společné zemědělské politiky, která dotace odpojila od produkce, to však není schůdná cesta. Další možností je vratka spotřební daně, která se používá v některých zemích Evropské unie. Unie se však od tohoto způsobu podpory odvrací, protože v některých státech byla příliš štědrá. Podle Otise by byla plná vratka spotřební daně zapotřebí při cenách benzínu platných v roce 2004. Dnes, kdy je benzín dražší, by se mohla snížit na polovinu. Řešením jsou také dotace výrobcům. Nemohly by se (stejně jako vratka) omezit jen na tuzemské výrobce. Poslední variantou je, že výroba a aplikace biopaliv poběží zcela bez podpory. Podle Otise by tato možnost byla pro výrobce pohonných hmot přijatelná, zdražila by ovšem paliva s biosložkou pro konečného spotřebitele. Ponechat výrobu biopaliv bez jakýchkoliv podpor by však bylo možné jen tehdy, pokud by stejně postupovaly i všechny státy EU. Nepodporovat výrobu biopaliv považuje Oldřich Reinbergr, generální ředitel TTD Dobrovice, za diskriminační nesmysl: "Ostatní země své výrobce podporují a výroba bez podpory by proto byla českou cestou, která by snížila kokurenceschopnost našich producentů," varoval s tím, že je nutné snížit riziko investorů, kteří rozjíždějí výrobu biolihu. Právě finanční možnosti státního rozpočtu považuje Reinbergr ze jedno z možných omezení výroby biopaliv. Podpora by přitom podle něj mohla být jen dočasná, do doby než se zvýší ceny ropy. S tím, že podpora je alespoň na přechodnou dobu nutná, souhlasí i Martin Kubů z Agrofertu. Upozornil však na dlouhodobý trend, který v unii vede ke snižování až zrušení dotací. Jako nejvhodnější se mu jeví podpora výrobců biopaliv. Ale musí být neselektivní, tak aby se zajistila volná soutěž. Nebude hrát roli, kde se biopalivo vyrobilo. V zahraničí dostávali producenti biopaliv i masivní investiční podpory: "Pojďme se bavit o tom, zda neexistuje alespoň částečný prostor pro podporu investic v ČR," navrhl.
Technické aspekty
Technicky jsou podle Duspěvy všechny společnosti na vysoké úrovni. Problém je jinde. "Biosložky jsou chemicky jiné látky a chovají se odlišně, často nepředvídatelně," upozornil Otis. Jejich použití způsobuje potíže. Podíl 5,75 procenta pro přimíchávání biosložek do pohonných hmot, který pro rok 2010 stanovila EU, je podle něj příliš vysoká a jde nad hranici, kterou povoluje současná norma. "Do dnešního dne přetrvávají i další nezodpovězené otázky, například jak se bude bioetanol denaturovat," poznamenal Otakar Moťka, generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ethanol Enegy, a. s. Jeho společnost rozjíždí počátkem září lihovar ve Vrdech. "Zůstává ale otázka kam s vyrobeným biolihem. Zásobníky mají samozřejmě omezenou kapacitu. Nemůžeme vyrábět do nekonečna na sklad." S biopalivy by měli počítat i výrobci automobilů a zemědělské i jiné techniky: "V Brazílii se dnes už jezdí na čistý líh, některé světové automobilky vyrábějí motory, které se dokáží flexibilně přizpůsobit palivu," upozornil Reinbergr.
Legislativa
Legislativně je třeba u výrobu biolihu vyřešit mnohé. Třeba zrovna daňovou otázku, možnosti podpory apod. Do konce roku mnoho času nezbývá.
Marketing
"Pro úspěch biopaliv je především třeba motivovat spotřebitele, aby o ně měli zájem. Nebo je nutné jít německou cestou s plošným povinným přimícháváním," uvedl Kubů s tím, že například ve Švédsku má státní správa povinnost kupovat určitý podíl aut, která jezdí na biopaliva. Řidiči, kteří používají biopaliva, mají slevu na dálniční známku. Je to potřebné, aby si veřejnost na biopaliva zvykla.
Kdy začít
Od počátku příštího roku se u nás musí paliva povinně přimíchávat. Podle Otise však nejde o přimíchávání plošné, ale pouze do některých pohonných hmot. Ottis se obává, že vláda podmínky pro výrobu biopaliv do konce roku nevyřeší, a proto by uvítal odsun data pro povinné přimíchávání. Dobrovolné přimíchávání může podle něj probíhat již nyní. "Pokud bude cena lihu přijatelná, můžeme se do toho pustit," prohlásil. Lihovar ve Vrdech se rozjede počátkem září, o měsíc později začne vyrábět biolíh i společnost TTD. Obě firmy chtějí do konce roku vyrobit po 200 000 hektolitrech. Skladovat však mohou jen omezené množství. I to je důvodem, proč nesouhlasí s možností odložení povinného přimíchávání. "Mělo by se s tím začít, třeba i s nějakými problémy," usoudil Moťka.
