Stále častěji se vyskytují v odborné agrární veřejnosti názory, jak je možné, aby v renomovaných soutěžích vyhrával ten co neprovozuje živočišnou výrobu a vlastně narušuje stabilitu celé zemědělské soustavy, dnes jsou totiž naléhavá všechna opatření vedoucí k harmonizaci mezi rostlinnou a živočišnou výrobou.. Uvedl to Jaroslav Šubrt z Národní výběrová komise a Hodnotitelská komise soutěže Manažer roku 2013. „K zamyšlení mě vede i stanovisko šéfa významné organizace, který prohlásil soutěž postavenou jen na některých ekonomických parametrech za soutěž neprospívající českému zemědělství, i když ještě před pár lety sebevědomě tvrdil, že je to každého svobodné rozhodnutí,“ sdělil.
Jak tedy hodnotíte tyto podniky?
Jsou podniky, které mají výborné ekonomické výsledky, ale nemají z mnoha důvodů dlouhodobou stabilitu, bylo by zajímavé provést analýzu za poslední roky. To, jak dopadlo české zemědělství pod vedením amatérů, je, na rozdíl od laické veřejnosti, která byla dlouho krmena iluzí, že vše dovezeme za nízké ceny, odborné veřejnosti známo. Riziko vývoje českého zemědělství vynikne zejména v souvislosti s blížící se globální krizí, otázka není, zda-li přijde, ale kdy a v jaké síle. Jde například o klimatické změny, snižování využitelné zemědělské půdy, problémy se sladkou vodou, růst světové populace a tak dále. K tomu navíc ceny zemědělských produktů na mezinárodních trzích nepředvídatelně porostou, jsou již dnes silně volatilní, budou způsobovat paniku a tedy spekulace, přičemž růstová dynamika agrární produkce se, bohužel, zpomalí. Jsou vlády moudré a nemoudré. Ty moudré vědí, že příčiny krize jsou vnitřní, vnější událost je jen umocní. Na základě reakcí na příspěvek v týdeníku Zemědělec č. 17 / 2014 některých šéfů významných podniků se vracíme ke vztahu inteligence emoční a rozumové, který má nesporně, vedle jiných komponent, význam pro stabilitu podniku. V hodnocení špičkových manažerů ze zemědělství v soutěži Manažer roku se pohybuji 21 let, navštívil jsem asi 100 špičkových podniků, kde jsem prováděl zevrubné hodnocení, tajkzvaný audit všech zásadních činností podniku, kam se řadí řízení, personalistika, obchod, finance, produkce, kvalita a styk s veřejností. Pokud je podnik takto strukturován a dobře řízen je vlastně nezničitelný. Lze též říci, že úspěšné podniky mají v čele zejména člověka s vysokou emoční inteligencí. Dá se tedy s poměrně vysokou mírou pravděpodobnosti dovodit, že vysoká emoční inteligence /EQ/ šéfa podniku bude, vedle jiných předpokladů, zakládat perspektivu.Vysoká rozumová inteligence /IQ/ totiž dobře předpovídá úspěch ve škole, není však dobrým prediktorem úspěšného fungování v každodenním a tedy i v pracovním životě. Nejenže kognitivní inteligence (IQ) již dnes nestačí, protože přispívá k faktorům určujícím úspěch v životě pouhými 20%, což ponechává dalších 80% ostatním vlivům, kam patří zejména EQ. Dnes je již zcela zřetelné, že čím dál více se v práci vynikajících manažerů ukazuje, že pro úspěšné zvládání složitých situací v pracovním životě je důležitější inteligence emoční. Znám manažera s vysokou IQ a nízkou EQ, který 13 let vedl významnou stavovskou organizaci, která existuje dodnes, znamená to jediné, že má místo na slunci ať ji řídí kdokoli. Přitom vysoká emoční inteligence umožňuje i maximální využití IQ. Emoční inteligence hodnotí lidské vlastnosti, které souvisejí s city a emocemi, které předurčují schopnost fungovat v mezilidských vztazích. Ti s nízkou mírou postrádají potřebný nadhled, špatně odhadují a vnímají emoce druhých, mají mimořádně nízkou míru problémovým situacím nejen předcházet, ale když nastanou tak je i řešit. V podstatě ideální je rovnováha mezi rozumem a emocemi /lidé s vysokým IQ a vysokým EQ/, nicméně se čím dál jasněji ukazuje, že ještě lepší stav je když EQ přesahuje IQ, ne naopak jako v předešlém případě. Z vysoké EQ vedoucích manažerů profituje nesporně celá firma, projevuje se totiž menším množstvím konfliktů uvnitř firmy, zvýšením loajality, důvěry, má vliv na soudržnost týmů atd. Na rozdíl od rozumové inteligence, která je do značné míry vrozená, tedy ovlivnitelná jen málo, můžeme s emoční inteligencí mnohé udělat. Klasik tvrdí, že ji máme v sobě, je tedy připravená k použití. Potřebujeme se ji jen naučit aktivizovat. Je třeba vědět, že informační společnost není totéž co společnost vědění, i když se oba pojmy dnes používají zcela neprávem jako synonyma.
Jaké metody práce s lidmi se používají?
Při otázce, jaké metody v práci s lidmi nejčastěji používají, lze říci, že ti nejúspěšnější si definují samoučící se organizaci, vědí, že lidský faktor /kapitál/ je 90% úspěchu firmy, znají předpoklady vzestupu firmy, které jsou podnik od podniku sice jiné, ale co je konstantní je práce s pracovním kolektivem. Ten rozdělují na 20% výkonných pracovníků, kteří dělají 80% výsledků, tři pětiny průměrných pracovníků, zbytek pak tvoří výrobci problémů a 2,5 % pracovníků tzv. intrikářů, kteří tvoří závadové, tzv. toxické osobnosti, které využívají jen formální autoritu, např. pro svou lidskou nezralost atd. Již vědí, že tyto typy je třeba nekompromisně eliminovat, jinak firma nenastartuje expanzi, případně postupem času ji rozloží atd. Zajímavé je, že ti nejúspěšnější nepovažují termín lidské zdroje za vhodný a mluví o nezastupitelnosti lidského faktoru. Vědí, že řízení není správa věcí, ale rozvíjení lidí, vědí, že uznání povzbuzuje k lepší práci, proto také při delegování úkolů přikládají emoční inteligenci svých podřízených, která je mnohdy důležitější v řízení lidí, než samotná rozumová inteligence.Co je zajímavé, je to, že takřka u všech manažerů při bližším seznámení lze prokázat, že se učí z minulosti. Při nutnosti učinit rozhodnutí začínají od zamýšleného konce – definují tedy konečný výsledek a pak vypracovávají kroky potřebné k jeho dosažení. Manažeři v soutěži mají v zásadě vysoké EQ a jsou si vědomi, že každé rozhodnutí má nějaký důsledek a oni velice pečlivě váží, jaký by mohl být a jak jej kdo zvládne. Tomu se říká „promýšlet rozhodnutí“. Nastává tedy posun u těch nejlepších manažerů při používání řady personálních technik, to jejich zlaté pravidlo zní „správné lidi na správná místa“. Krize po určité době je naučila např. daleko lépe rozpoznávat u středního managementu toxické pracovníky, kteří rozkládají kolektiv a brání stabilizaci a vzestupu firmy. Proto zkušený manažer s vysokou emoční inteligencí dělá na začátku to co nezkušený na konci, ti méně úspěšní dělají správné věci až když jim nic jiného nezbývá. Jeden podnikový personalista říká, že by se z rozpoznávání závadových osob, ke kterému se člověk, bohužel, dobere až po delší době, mělo i maturovat. Takovýto závadový člověk chce, aby se vše vyvíjelo v jeho prospěch, využívá jen formální autoritu, chce mít nad spolupracovníky převahu, přebírá od nich dobré nápady a vydává je za své, neváhá používat destruktivní metody, díky kterým vyvolává u podřízených pocity, že nevyhovují profesně ani lidsky. Takto to už ale dlouho fungovat nebude.
A otázka školství?
Co je v této souvislosti zajímavé, je to, kdy manažeři upozorňují, že se dnes začínají projevovat jevy příznačné pro úpadek společnosti, kam lze například zařadit klesání úrovně vzdělanosti na školách všech stupňů.Vedle toho řada významných osobností považuje za nejhorší, co se mohlo stát za posledních 15 let, devastaci učňovského školství a naprostou devalvaci VŠ diplomu. Manažeři, například nejlepší manažer odvětví zemědělství za rok 2013 Ing. Stanislav Jaša, předseda ZD Budišov, konstatují, že to, o co jde dnes, je otázka kompetence, nehodnotit co víme, kolik máme informací, ale co s tím dokážeme udělat, jak to převedeme do života.I v oblasti vzdělávání lze dodnes cítit přístup vyznavačů trhu, kdy jejich mantra byla, že trh vše vyřeší, tedy i kvalitu školství. Řada renomovaných zahraničních studií dokládá, že za zhruba polovinou hospodářského růstu země je kvalitní vzdělání, je proto třeba se neustále konfrontovat s těmi nejlepšími a ne prioritně sledovat jen zisk. Navíc to o co dnes jde jsou kompetence, moderní svět uznává jen to co umíte udělat, ne to co víte. Jde o to jak je škola vede, aby co se naučí dokázali přenést do života. Navíc se ukazuje, že již nebude stačit být odborník, ale dávat lidi dohromady, mít vysokou EQ, která se dá významně kultivovat.
