Polští producenti potravin i politici jsou velmi citliví na negativní informace v českých médiích o kvalitě jejich potravin. Veškerá, byť prokázaná a často závažná pochybení, obvykle bagatelizují a zprávy o nich označují za konkurenční boj tuzemských producentů potravin a nekalou kampaň, která má levnější polské zboží u tuzemských spotřebitelů zdiskreditovat. To se děje již několik let a stejně tak dlouho odpovědní úředníci a politici jednají o tom, jak tuto situaci v podmínkách volného evropského obchodu řešit. Poslední takové jednání proběhlo minulý týden, a to dokonce na úrovni nejvyšší, premiérské. Po něm pak předseda české vlády spolu s premiérkou vlády polské ubezpečili občany, že se dohodli na tom, že naše dozorové a kontrolní orgány by měly komunikovat s těmi polskými.
Jednání o tom, že se bude dále jednat, má možná v politickém světě svoji váhu, pro bezpečnost spotřebitelů či pro ochranu tuzemského trhu před dovozem nekvalitních a nebezpečných potravin je však zcela bezvýznamné, stejně jako všechna předchozí prohlášení bývalých i současných politiků.
Účinnost dosavadní spolupráce dozorových orgánů obou zemí, o níž byla veřejnost v minulosti již několikrát ubezpečena, pak těsně před návštěvou polské premiérky představila Státní veterinární správa oznámením, že na základě vlastních zjištění nechala stáhnout z trhu zásilku více než deseti tun mraženého kuřecího masa z Polska kvůli výskytu bakterií salmonely. Očividně je tedy na místě spoléhat především na vlastní síly a vlastní systém kontroly potravin, který se strukturou a možná i kvalitou od toho polského výrazně liší. Pokud by však přece jen mělo v budoucnu dojít k vzájemné spolupráci, musela stát na oboustranné otevřenosti a objektivitě. Ale obojí tady dnes bohužel chybí.*
