Pod tlakem Evropské unie platí u nás od počátku července zákaz zkrmování masokostních mouček z kadáverů a specifického rizikového materiálu. Zemědělské podniky dostaly od asanačních ústavů k tomuto datu nové smlouvy, včetně ceníků, v nichž se cena svozu za jeden kilogram uhynulého zvířete pohybuje kolem osmi až devíti korun. „Stát toho chce čím dál víc. Otázka, kdo to zaplatí, jej však nezajímá. Když chce standardy, ať je zaplatí,“ opakují zemědělci.
Je zákaz odůvodněný?
„Česká republika je jako stát přistupující do Evropské unie vázána smluvními ujednáními. Podle nich musí být naše legislativa zharmonizována s příslušnými předpisy EU být půl roku před vstupem. Tento závazek musíme respektovat, i když konkrétně v případě požadavků na nakládání se zpracovanými živočišnými proteiny je ČR harmonizací příslušných předpisů nezaviněně postavena do velmi obtížné situace vyplývající z dopadů ekonomických, organizačních apod.,“ vysvětluje Juraj Saksún z odboru živočišné výroby MZe ČR. Úředníci četných misí z unie, kteří byli na kontrole v ČR, právě sepisují podzimní hodnotící zprávu. Ta rozhodne, zda náš vstup bude bezproblémový. Vysoká mise DG SANCO hodnotila v červenci pokrok v zavádění předpisů týkajících se bezpečnosti potravin. Při té příležitosti se zástupkyně generálního ředitele tohoto orgánu EU Jaana Husu–Kalio jednoznačně vyjádřila, že v případě nedostatků ČR v této oblasti, vyvodí unie odpovídající opatření na ochranu společného trhu. Stručně řečeno: neumožní přístup českých potravin na společný trh. „Spolu s Polskem jsme poslední z přistupujících zemí, která zkrmování masokostních mouček z kadáverů zakázala,“ připomíná Jiří Zedník, ředitel odboru krmiv Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského.
Budou dotace?
Do dotací pro rok 2003 byl zařazen titul 8.C na částečnou úhradu nákladů spojených s neškodným odstraňováním kadáverů a masokostních mouček a kafilerních tuků z kadáverů. Chovatelé mohou podat žádosti do 30. září 2003. Jejich součástí musí být jak doklady o hmotnosti kadáverů předaných k neškodnému odstranění, tak o tom, že náklady na jejich neškodné odstranění žadatel skutečně vynaložil, tj. zaplatil za tuto službu asanačnímu podniku nejpozději do tohoto data. Očekává se, že se žádosti budou týkat zhruba deseti tisíc tun kadáverů. K dispozici na celý dotační titul osm je kolem 50 milionů korun. Lze předpokládat, že žadatelé dostanou okolo pěti korun za kilogram kadáveru. Jak upozornil Michal Pavlů z ministerstva zemědělství, nejprve se budou vyřizovat žádosti týkající se bodu 8.A, tj. podpory vybraných činností zaměřených proti rozšiřování nebezpečných nákaz hospodářskými zvířaty. Pak přijdou na řadu žádosti o dotace na likvidaci kadáverů. Teprve prostředky, které zůstanou, se použijí na bod 8.B – tj. na částečnou úhradu zemědělského pojištění. „Také v roce 2004 se budeme snažit ponechat dotační podporu v nezměněné podobě,“ potvrzuje Pavlů. Rozdíl bude jen v termínu vyplácení, aby žadatelé nemuseli dlouho čekat na peníze. Při zachování výše vyplacené částky by to znamenalo sáhnout do státního rozpočtu pro 200 milionů korun.
Podepsat či nepodepsat?
Zemědělcům doručily asanační podniky v červenci k podpisu nové znění smluv, včetně nových ceníků. Musí je podepsat? Odpovídá Juraj Saksún: „Veterinární zákon v § 40 odst. 1 písm. c) a § 41 odst. 1 písm. a) dáva chovatelům a osobám zacházejícím se živočišnými produkty povinnost zajistit neškodné odstranění konfiskátu živočišného původu. Asanačnímu podniku ukládá zajistit nepřetržitý příjem hlášení o výskytu konfiskátů živočišného původu a odvoz do 24 hodin po přijetí hlášení. Tato povinnost pro chovatele a asanační podniky je nedílnou součástí správné veterinární péče. Není-li stanoveno jinak, jsou chovatelé povinni předávat konfiskáty živočišného původu osobě, která provádí jejich sběr a svoz. K tomu jí musí poskytovat nezbytnou součinnost a pomoc, zejména při přibližování kadáverů na místa přístupná dopravním prostředkům a při jejich nakládání. Rovněž jí musí za svoz, neškodné odstraňování a další zpracování platit sjednanou cenu. Asanační podniky jsou při výkonu této své činnosti nositeli veřejných práv a povinností, jejichž prostřednictvím stát plní veřejnou správu. Obchodní a závazkové vztahy, včetně placení, nesmějí a nemohou být podmínkou fungování řádné veterinární asanace podle veterinárních právních předpisů. Obsah těchto vztahů a jejich fungování jsou předmětem soukromoprávní úpravy, jež jim určuje a dává pravidla, která mohou v případě jejich narušování chovatelé a asanační podniky využít, nikoliv je vzájemně podmiňovat.“ Pojem sjednaná cena vychází ze zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kde se mimo jiné říká: „Dohoda o ceně vznikne také tím, že kupující zaplatí bezprostředně před převzetím nebo po převzetí zboží (tj. v našem případě službu výkonu asanační činnosti) cenu ve výši požadované prodávajícím.“ Jinými slovy, chovatel nemusí uzavírat s asanačním podnikem smlouvu a svou povinnost zajistit neškodné odstranění kadáveru může řešit případ od případu. „Asanační podnik však bude s největší pravděpodobností požadovat hotovostní platbu, zatímco na základě smlouvy by bylo možné dohodnout bezhotovostní formu platby, což by pro chovatele bylo samozřejmě výhodnější,“ upozorňuje Juraj Saksún.
Kam s ní?
Legislativní předpis pouze určuje, že masokostní moučka z kadáverů a specifického rizikového materiálu nesmí být zkrmována hospodářskými zvířaty. Je možné jí dávat do krmiv pro domácí nebo kožešinová zvířata? Výrobci krmiv pro domácí miláčky však velký zájem o tuto surovinu nemají a kožešinových zvířat je u nás málo. V úvahu přichází i možnost využít ji za určitých podmínek pro hnojení (zákon o hnojivech a další předpisy). Masokostní moučka je i dobrým zdrojem energie. Podmínky pro spalování biologického odpadu jsou však přísné a opět legislativně upravené. V unii se objevuje např. i spalování na farmách (Velká Británie) – opět za splnění přísných podmínek: Masokostní moučku lze také využít na produkci bioplynu. Existuje i možnost zahrabat ji na skládkách odpadů (např. ve Finsku), kompostování nebo hnojení – Belgie, Finsko nebo třeba Francie a Německo. Nejčastější je však také spalování.
Další zákaz na obzoru
Unie prodloužila do poloviny roku 2005 zákaz zkrmovat monogastrům i masokostní moučky z jatečných odpadů. Podle Jiřího Zedníka by začátkem září měla ve Sbírce zákonů vyjít vyhláška, která s platností od prvního listopadu zakáže používat u nás do krmiv všechny zpracované živočišné proteiny, tedy i zmíněné masokostní moučky z jatečných odpadů. Vzhledem k datu účinnosti vyhlášky (přesně půl roku před naším vstupem do Evropské unie) je zřejmé, že zákaz zkrmování všech masokostních mouček už nebylo možné více oddálit.
Jestliže kadávery a specifický rizikový materiál činí ročně asi 50 tisíc tun, pak odpady z jatek představují dalších zhruba 230 tisíc tun. Logicky se pak problém co dál s masokostními moučkami daleko více prohloubí. „Je jasné, že náklady na bezpečné potraviny jsou vyšší, pak by se však logicky měly promítnout do ceny potravin,“ upozorňují ekonomové.
