Zemědělci jsou zatím k zavádění agrolesnických systémů spíše skeptičtí a ostražití, víc než na ekologické a krajinotvorné přínosy hledí především na ekonomiku hospodaření ve srovnání se současným konvenčním hospodařením. Vyplývá z to ze sociologického výzkumu, jehož výsledky představil Lukáš Kala z Oddělení vegetační ekologie AV ČR na konferenci o agrolestnictví v Žabčicích na Brněnsku.
Konferenci uspořádala Mendelova univerzita v Brně, která již agrolesnictví vyučuje, zahajuje výzkumné projekty a podporuje jej. Jde o systém, kdy se do zemědělské krajiny, ať už na pastviny či na ornou půdu, vysazují stromy buď v pásech nebo roztroušeně. Díky tomu je krajina ekologicky stabilnější, zvyšuje se biodiverzita a půda zachytí větší objem vody, je odolnější proti erozi. Na ministerstvu zemědělství v současnosti funguje pracovní skupina, která se snaží definovat podmínky, při jejichž splnění by měl zemědělec nárok na dotaci. Právě ta má být motivací k sázení stromů.
Podle Kaly se zemědělci často brání tomu, aby byli chápáni jako správci krajiny, uvádějí, že jejich hlavním úkolem je vydělat peníze a zabezpečit rodiny. "Proto stále opakovali, že agrolesnictví chápou jako ekonomickou aktivitu, a ne že zajišťuje pestřejší krajinu a aby získali image, že se o krajinu starají," popsal pohled zemědělců Kala.
Proto se akademici snaží argumentovat tím, že jde o vysoce ekonomickou aktivitu. "Což už se potvrzuje a i v podmínkách českého zemědělství se předpokládá zvýšení efektivity," řekl Kala.
Z výzkumu také podle něj vyplynulo, že zemědělci žijí ve stereotypech, které by bylo potřeba "nabourat". "Nevěří tomu, že by se mohla zvýšit produkce. Věří sice pozitivním ekologickým dopadům, že to pomůže pastvinám, ale ne obilí," řekl Kala.*
