Estonsko se rozkládá na 45 227 km2, z toho 4130 km2 představuje 1521 ostrovů. Z celkové rozlohy země zaujímá 43 200 km2 volná půda. Na více než polovině této půdy rostou lesy, zhruba třetina je půda zemědělská. Na zbytku jsou bažiny, rašeliniště a močály. Orné půdy je celkem 1,12 milionu ha. Z této výměry je podle estonského ministerstva zemědělství 800 tisíc ha třeba na pokrytí soběstačnosti v zásobování obyvatelstva. Půda do milionu ha se obdělává pro udržování zemědělského rázu krajiny, asi 120 tisíc ha se převádí na trvalé traví porosty nebo zalesňuje. Dalších 270 tisíc ha jsou trvalé přírodní travní porosty.
Půda
Pozemková reforma začala v roce 1991, ale k prvním restitucím půdy došlo prakticky až v roce 1993. Privatizační proces zesílil po roce 1996 a privatizace volné zemědělské a lesní půdy začala v roce 1999. Podle estonského agrocenzu z poloviny roku 2001 měly farmy celkem 1 705 136 ha, z nichž zemědělská půda činila 875 799 ha. Zbytek připadl na lesní půdu (32,1 procenta), ostatní půdu (16,1 procenta) a zemi pod vnitrozemskými plochami vody (0,4 procenta). Hlavní podíl z ostatní půdy představovala nepoužívaná zemědělská půda — celkem 172 421 ha. Kolem 82 procent z celkového počtu hospodářství mělo ve vlastnictví 1 460 935 ha půdy, z níž 75,9 procenta bylo v majetku farem fyzických osob a 24,1 procenta vlastnily právnické osoby.
Zvláště v některých oblastech Estonska se půda stále více přestává obdělávat. Opuštěná zemědělská půda degraduje, zarůstá plevelem. V některých částech země, zejména v jihovýchodním Estonsku, zarůstá velká část půdy stromy a křovinami.
Asi 640 tisíc ha půdy je meliorováno. Podíl meliorované půdy je vyšší zejména v pobřežních oblastech a v okolí hlavních řek a jezer. Systém drenáží byl z největší části vybudován v semdesátých a osmdesátých letech minulého století.
Postavení zemědělství
Sovětská agrární politika byla charakterizována velkou mírou zásahů, příjmy zemědělských výrobců byly relativně vysoké. Bylo možné investovat do investičního majetku i venkovské infrastruktury. Podstatná část venkovké sociální infrastruktury — kulturní centra, školy, silnice apod. se finacovala ze zemědělských příjmů. Na počátku devadesátých let zemědělská produkce, která byla vysoce podporována v sovětské éře, zůstala prakticky bez dotací a ceny se začaly tvořit volně. Estonsko otevřelo své trhy a zavedlo liberální tržní politiku, zatímco hlavní obchodoní partneři pokračovali v subvencování svého exportu. Estonské zemědělské výrobky se po dlouhou dobu nedostaly na trh Evropské unie. Sovětské trhy Estonsko ztratilo (asi polovina dřívější výroby byla orientována na ně), ruské trhy se téměř úplně zavřely pro estonské zemědělské výrobky ve druhé polovině roku 1998. I to bylo důvodem, proč zemědělská výroba rok od roku klesala. Vyjádřeno v průměrných mezinárodních cenách roku 1989 až 1991 překročil index zemědělské výroby v období 1997 až 2001 v Estonsku jen o málo 40 procent. Pohyboval se mezi 41,1 a 44,3 procenta, zatímco v evropské patnáctce dosáhl ve stejném období 102 až 105 procent.
V prvních letech po obnovení nezávislosti Estonska, v období 1991 až 1994, hrubý domácí produkt země (HDP) prudce klesal kvůli přechodu ekonomiky na nový systém. Estonsko prošlo měnovu reformou. Podniky se privatizovaly a další ekonomické reformy proběhly během krátkého období a vytvořily stabilní ekonomický rámec.
V letech 1997 až 2002 vzrostl HDP země asi o 70 procent. (Výjimkou byl rok 1999, kdy kvůli krizi v Rusku HDP naopak pokleslo.) Ve stejném období vzrostla hodnota přidaná zemědělstvím pouze o 6,4 procenta, což bylo desetkrát méně než byl průměr estonské ekonomiky. Přidaná hodnota v lesnictví vzrostla o 47,7 procenta. Zeměděská produkce postupně klesala. Výroba v lesnickém sektoru se snížila během 2000 až 2001, ale od roku 2002 opět vzrostla.
Negativní reálný růst přidané hodnoty v zemědělství měl vliv na podíl zemědělství a myslivosti na HDP. Zatímco v roce 1997 se zemědělství a myslivost podílely na HDP 4,9 procenta, v roce 2002 to již bylo jen 3,1 procenta. Podíl lesního hospodářství je relativně stálý a pohybuje se kolem dvou procent (2,4 procenta v roce 1997, 2,6 procenta v roce 1999 a 2,1 procenta v roce 2002)..
Lidské zdroje
V roce 2002 žilo v Estonsku 1,361 milionu obyvatel. Po získání nezávislosti se počet obyvatel snížil jednak migrací, jednak i v důsledku snížení porodnosti.
Zemědělství a sektory, které dodávají pro ně potřebné vstupy, byly po dlouhou dobu důležitým zdrojem obživy venkovského obyvatelstva. V důsledku ekonomických změn, jež proběhly v devadesátých letech minulého století, se snížil počet lidí pracujících v zemědělství. Navíc se práce v zemědělství stala pro mladé a vzdělané lidi málo atraktivní. Ve srovnání s městkými aglomeracemi je venkov řídce osídlen, populace, která na něm žije, má vyšší věkový průměr a nízkou kupní sílu. Zatímco v celé zemi je hustota obyvatel 31,1 obyvatele na km2, na venkově je to pouze 10,4 obyvatele na km2. Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie je to velmi nízká hustota osídlení.
V zemědělství pracovalo v roce 2002 asi 30 tisíc lidí, což bylo o téměř 12 tisíc méně než v roce 1997. Naopak počet pracovníků v lesním hospodářství se ve srovnání s rokem 1997 zvýšil, a to ze zhruba osmi tisíc na necelých devět tisíc.
Struktura farem
Podle agrocenzu z roku 2001 bylo v Estonsku 68 987 farem, které hospodařily na 875 799 hektarech zemědělské půdy. Z nich 67 984 bylo ve vlastnictví fyzických osob, 927 patřilo právnickým osobám a 76 podniků bylo státních. V průměru měla estonská farma 12,7 hektarů zemědělské půdy. V Estonsku je relativně velký počet velmi malých hospodářství s méně než dvěma hektary. Naproti tomu existuje více než tisíc farem s rozlohou zemědělské půdy vyšší než 100 ha. Kolem tří čtvrtin zemědělců obdělává pouze svou vlastní půdu. V celkovém měřítku je však takovéto půdy — obdělávané pouze majiteli — jen 32 procent. Na druhou stranu, 16 procent zemědělců hospodaří pouze na pronajaté půdě — to se týká 29 procent zemědělské půdy.
Rostlinná výroba
Podle agrocenzu z roku 2001 se v Estonsku na 31 procentech z 875 799 ha celkové rozlohy zemědělské půdy se pěstují obilniny, na 30 procentech jsou trvalé travní porosty, na 26 procentech jsou krmné plodiny, osm procent slouží pro další využití, jako je pěstování ovoce, ovocné školky, zahrady apod., a čtyři procenta jsou ponechána ladem.
Nejdůležitější obilninou je v Estonsku ječmen, který se pěstuje asi na 50 procentech zemědělské půdy osévané obilninami, dále je to oves (20 procent) a po deseti procentech představují plochy oseté ozimou a jarní pšenicí a žitem. Krmné plodiny tvoří z 95 procent trvalé travní porosty.
Výnosy obilnin jsou poměrně nízké. Průměrný výnos obilnin dosáhl 2,12 t/ha v roce 2000, 2,03 t/ha v roce 2001, u ozimé pšenice to bylo 2,37 t/ha a 2,25 t/ha, u ječmene 2,11 t/ha a 2,01 t/ha. Jarní řepka dávala v roce 2000 v průměru 1,34 t/ha, o rok později 1,50 t/ha. Výnosy brambor se v letech 2000 až 2002 pohybovaly v průměru mezi 15,28 a 16,31 t/ha.
Podle statistiků se v Estonsku pěstuje na více než 3000 ha zelenina. Jde zejména o zelí (téměř polovina produkce zeleniny z volných ploch), mrkev, červenou řepu, tuřín a cibuli. Polní pěstování zeleniny doplňuje skleníková produkce — převážně okurky, rajčata, salát, jarní cibulka, pažitka a kopr.
Na asi 18 400 ha se pěstuje ovoce — z toho 13 000 ha pokrývají ovocné sady, zbytek jsou plantáže drobného ovoce.
Živočišná výroba
Kvůli přírodním podmínkám a dlouhodobé tradici je prioritou estonského zemědělství chov dobytka. Skot se chová hlavně pro mléko. Důležitými sektory živočišné produkce je také chov prasat, ovcí a drůbeže. Živočišná produkce (představuje téměř 58 procent zemědělské výroby) po několik let klesala. Počet chovaných hospodářských zvířat se snížil mezi roky 1997 a 2003, s výjimkou prasat a koní. Podle estonského agrocenzu chovalo v roce 2001 hospodářská zvířata 35 388 farem, tj. 51 procent z celkového počtu zemědělských subjektů. Skot chovalo 20 281 zemědělských subjektů, z nich 17 775 mělo dojnice. Počet dojnic klesal — jen v roce 2002 o 14 procent. Od chovu opouštělo zejména mnoho malých producentů: Důvodem byl buď nedostatek peněz na potřebné investice, nebo nákupní politika mlékáren, které preferovaly dodávky z velkých mléčných farem. Své vykonaly i nízké nákupní ceny mléka. Striktní požadavky na kvalitu nakupovavaného syrového mléka zavedené v roce 2002 byly důvodem, proč se někteří farmáři rozhodli přejít na chov skotu na maso.
Produkce mléka po několik let klesala a v roce 2002 dosáhla 620 700 tun. (Estonsko dostalo při vyjednávání o vstupu do EU kvótu 624 483 tun mléka.) Dodávky do mlékáren v roce 2003 činily 485 100 tun mléka. Dojivost začala růst v polovině devadesátých let. Roční průměrná dojivost testovaných zvířat v roce 2002 činila 5152 kg na dojnici, přičemž nejlepší zvířata dávala za rok více než 10 000 kg mléka.
Druhým důležitým sektorem živočišné výroby je chov prasat. Vepřové představuje více než polovinu veškeré produkce masa. Podle statistiků se v Estonsku v roce 2003 vyrobilo 24 800 tun vepřového a 9300 tun hovězího masa.
Pouze 2786 farem s chovem dojnic z celkového počtu 17 775 má své dojnice zapsány v Registračním centru zvířat. Všechny větší farmy, které chovají více než 50 dojnic, jsou v tomto centru zaregistrovány. Většina z usedlostí, které drží jednu nebo dvě dojnice, zde zaregistrovány nejsou.
Podle sčítání v roce 2001 chovalo 12 136 hospodářství prasata, tj. 34 procent ze všech farem, které mají živočišnou výrobu. V Estonsku bylo ve stejném roce více než dva a čtvrt milionu kusů drůbeže (její chov v následujícím roce poklesl — viz tab. 4). Hlavně šlo o nosnice (44 procent), kuřecí brojlery (27 procent) a zbytek byly husy, kachny, krůty a ostatní drůbež.
Ekologické zemědělství
Ačkoliv zájem o ekologické produkty v uplynulých letech rostl, je produkce takto hospodařících subjektů malá na to, aby uspokojila stoupající poptávku. Dotace na podporu ekologického zemědělství zavedlo Estonsko od roku 2000. Od té doby plocha tímto způsobem obdělávané půdy rychle rostla. V roce 2002 bylo schváleno 583 organických farem, které obdělávaly celkem asi 30 550 ha (včetně půdy v přechodném období). V roce 2003 bylo již těchto schválených subjektů 764 a podporu organického zemědělství stát vyplácel pro 38 588 ha. Tato podpora činila například 19 až 22 EUR/ha travních porostů, 45 EUR/ha pro pole, na nichž se pěstovalo obilí, luštěniny, brambory či krmné plodiny a 128 EUR/ha pro volné plochy s ekologicky pěstovanou zeleninou, léčivými nebo aromatickými plodinami, s ekologickými ovocnými sady či plantážemi drobného ovoce.
