3.1.6 Len přadný
Od roku 1995 prožívá lnářství a konopářství v EU za podpory Komise EU pro len a konopí velký rozvoj. Osevní plochy vzrostly od roku 1994 ze 78,9 tis. ha na současných 266 tis. ha. Lnářství se rozšířilo do dalších pěstitelsky netradičních zemí, zejména do Španělska.
Pro textilní zpracování lnu na látky a oděvy nachází v EU užití pouze 30 % produkce lnu přadného. Ostatní produkce se používá k výrobě přírodních recyklovatelných surovin, k výrobě speciálních papírů a lněných roun užívaných k výplním a izolacím v automobilovém průmyslu a stavebnictví. Lněné pazdeří má uplatnění ve výrobě dřevopazdeřových desek.
Česká republika má v pěstování lnu přadného dlouholetou tradici. Pro jeho pěstování jsou využívány bramborářské a podhorské oblasti. Přechodný celosvětový pokles zájmu o lněné produkty mezi roky 1992–95 spolu s omezením dotování prvovýroby způsobily, že lnářství v České republice téměř zaniklo (pokles osevních ploch v období 1990–97 z 21 tis. ha na 2,2 tis. ha). Prudké snižování pěstitelských ploch lnu přadného se zastavilo až v roce 1997 po vyhlášení každoročně uplatňovaného dotačního titulu MZe 1.F Podpora nepotravinářského využití půdního fondu - pěstování lnu.
V marketingovém roce 1998/99 s podporou tohoto dotačního titulu bylo ze 3,7 tis. ha sklizeno 11,2 tis. t rosených lněných stonků při hektarovém výnosu 3,01 t. V tomto marketingovém roce bylo dovezeno 0,5 tis. t rosených stonků (převážně ze SRN). Ve stejném roce bylo na Slovensko vyvezeno 0,1 tis. t lněných stonků (0,9 % produkce).
V tírnách České republiky bylo v marketingovém roce 1998/99 zpracováno 11,6 tis. t rosených lněných stonků a vyrobeno 3,1 tis. t lněných vláken. Pěstitelům lnu přadného bylo v marketingovém roce 1998/99 na základě dotačního titulu 1.F vyplaceno 14,9 mil. Kč. Výše podpory dosáhla 4 000 Kč/ha sklizených rosených lněných stonků.
Za podpory 31,8 mil. Kč (tj. 6 000 Kč/ha) dotačního titulu 1.F bylo v marketingovém roce 1999/00 sklizeno 5,3 tis. ha. Celková produkce rosených lněných stonků při hektarovém výnosu 3,22 t překročila 17 tis. t. Předpokládá se, že bude dovezeno 0,2 tis. t rosených lněných stonků a stejné množství bude vyvezeno. V důsledku příznivého podzimu byla kvalita sklizených rosených stonků velmi dobrá. Podle rozborů obsahuje rosený stonek 12,4 % dlouhého vlákna v průměrné jakosti 105 TEX (hmotnost 1000 m příze v gramech). Obsah koudele je odhadován na 14,5 %. Z celkového množství rosených lněných stonků bude vyrobeno přibližně 4,6 tis. t lněných vláken.
Pro pěstování je len přadný velmi rizikovou plodinou. Ceny zemědělských výrobců rosených stonků se stanovují podle procentického obsahu dlouhých vláken a koudelí a jejich jakosti vyjádřené v TEX. Jakost vláken je silně závislá na vývoji počasí jak v období růstu tak rosení.
V České republice dosahují v marketingovém roce 1999/00 průměrné ceny zemědělských výrobců rosených lněných stonků 4 100 Kč/t a dosahují přibližně 55 % (7 500 Kč/t) výše cen na evropské lnářské burze v belgickém Kontrijku.
3.1.7 Ovoce
Světová produkce ovoce celkem v roce 1999 dosáhla podle odhadu FAO 444,7 mil. t, tj. o 2,9 % více než v předcházejícím roce, produkce ovoce mírného pásma dosáhla podle odhadu 166,6 mil. t, tj. o 5,6 % více než v roce 1998.
V EU je celková produkce ovoce v roce 1999 odhadována na 59,1 mil. t, tj. zvýšení o 8,4 % proti předcházejícímu roku, z toho činila produkce ovoce mírného pásma 47,2 mil. t, tj. o 9 % více než v roce 1998.
ČR se podílela v roce 1999 na světové produkci ovoce mírného pásma 0,2 % a v porovnání s produkcí EU představuje 0,8 %.
V roce 1999 bylo v ČR celkem 49,3 tis. ha ovocných sadů, tj. o 261 ha (0,5 %) méně než v roce 1998. U všech ovocných druhů byla v roce 1999 velká násada květních pupenů a následné bohaté kvetení. Jarní mrazíky lokálně částečně poškodily květy třešní a rybízu. Nedostatek vláhy až do poloviny června způsobil nadprůměrný propad plůdků v rámci červnového opadu. Zdravotní stav porostů byl převážně dobrý. U jádrovin byl zaznamenán větší výskyt živočišných škůdců, především mšic, pilatky švestkové a obaleče. U jabloní byl větší výskyt padlí jabloňového, strupovitost byla minimální a také poškození kroupami bylo pouze lokální. Velký byl výskyt amerického padlí angreštového, lokálně významný byl výskyt moniliového úžehu květů meruněk a višní.
Celkem bylo sklizeno 400,5 tis. t ovoce. Sklizeň byla proti roku 1998 nižší o 12,8 tis. t, tj. o 3,1 %. Byla hodnocena jako průměrná z hlediska kvantity a jako uspokojivá z hlediska kvality. V porovnání s rokem 1998 se zvýšila produkce meruněk o 84,1 %, ořechů vlašských o 15,2 %, rybízů o 14,6 %, višní o 12,9 %, jahod o 10,2 % a třešní o 4,2 %. Naopak nižší byla sklizeň švestek a slív o 11,8 %, hrušek o 6,7 %, malin o 5,5 %, angreštu o 5,1 %.
Produkce tržního ovoce je v ČR zajišťována především v intenzivních ovocných sadech. Od roku 1995 se jejich výměra mírně zvyšuje díky zavedení podpůrného programu na obnovu sadů. V letech 1995-99 bylo vysázeno s dotační podporou MZe celkem 2,6 tis. ha ovocných sadů. V roce 1999 zaujímaly intenzivní ovocné sady v ČR plochu 19,2 tis. ha, z toho plocha plodných sadů činila 17,2 tis. ha. Na celkové výměře ovocných sadů se intenzivní sady podílely 38,9 %. Sklidilo se v nich 174,5 tis. t, tj. 43,6 % celkové produkce ovoce. V porovnání s rokem 1998 byla úroda v intenzivních sadech v ČR vyšší o 19,3 %.
V roce 1999 byla sklizeň meruněk, slív, třešní, višní a rybízu nejlepší za posledních pět let. Vyšší produkce v intenzivních sadech byla ovlivněna především zvýšením průměrných hektarových výnosů u převážné většiny druhů ovoce (zejména meruněk – o 121,2 %). Průměrné hektarové výnosy v ČR jsou však stále na velmi nízké úrovni a dosahují pouze 25 % výnosu stejného druhu ovoce v zemích EU. Nízká intenzita je způsobena zejména tím, že 33 % sadů je přestárlých a 10% podíl mladých intenzivních sadů je nedostatečný.
Pro zpracovatelský průmysl bylo v ČR v roce 1999 vykoupeno celkem 73,6 tis. t ovoce. V porovnání s rokem 1998 byl výkup ovoce vyšší o 30,5 %. Celková produkce konzervárenských ovocných výrobků se v roce 1999 zvýšila o 44 % a dosáhla 24,5 tis. t. K největšímu nárůstu výroby došlo u proslazeného ovoce a kompotů.
Dovoz čerstvého ovoce mírného pásma do ČR v roce 1999 dosáhl 114,5 tis. t v hodnotě 1 933,9 mil. Kč. V porovnání s rokem 1998 vzrostl dovoz v množstevním vyjádření o 30 %, ve finančním vyjádření o 25,8 %. V roce 1999 se vyvezlo z ČR pouze 64,3 tis. t čerstvého ovoce mírného pásma v hodnotě 460,8 mil. Kč. V porovnání s rokem 1998 se snížil vývoz v množstevním vyjádření o 12,8 %, hodnota vyvezeného množství byla naopak o 21,3 % vyšší. Tento nárůst byl ovlivněn výrazným zvýšením průměrné jednotkové hodnoty vyvážených moštových jablek. Hodnotová bilance zahraničního obchodu ovoce mírného pásma zůstává nadále vysoce pasivní a v roce 1999 se deficit zvýšil na 1 473,1 mil. Kč, tj. o 27,2 % proti roku 1998.
Ceny zemědělských výrobců ovoce byly v roce 1999 v průměru vyšší o 8,5 % než v roce 1998. Nejvíce vzrostla CZV padaných jablek, černého rybízu a jahod. Mírně se zvýšila CZV česaných jablek. Průměrné CZV ostatních druhů ovoce se v roce 1999 snížily, což bylo ovlivněno vyšší sklizní. Spotřebitelské ceny u statisticky sledovaných druhů ovoce se v roce 1999 snížily v průměru o 5,2 % v porovnání s předchozím rokem.
Marketingové organizace producentů ovoce v ČR se začaly rozvíjet v roce 1998 a současná organizovanost prvovýrobců je asi 40%. Za dobu svého působení se jim podařilo proniknout do řady sítí supermarketů a jejich význam stále roste. V současné době existují tři tyto organizace. Největší celorepublikové družstvo se sídlem v Praze reprezentuje více než 30 % celkové tržní produkce ovoce v ČR. Hlavním programem tohoto družstva je prodej a skladování jablek, které tvoří hlavní podíl obratu. Organizace disponuje 75 % skladovacích kapacit využívaných ke skladování ovoce v ČR. Další dvě družstva působí v oblasti jižní Moravy a jejich význam je vzhledem k velikosti lokální. Hlavním programem těchto družstev je prodej meruněk a broskví. Významný je i prodej jablek.
Jablka
Světová produkce jablek v marketingovém roce 1999/00 dosáhla podle odhadu FAO 60,2 mil. t, tj. o 5,4 % více než v roce předchozím. V EU je celková produkce jablek odhadována na 10,5 mil. t, tj. o 9,4 % více než v marketingovém roce 1998/99.
ČR se na světové produkci jablek podílí 0,4 %, což představuje 2,5 % produkce EU.
Jablka jsou v ČR z hlediska produkce a obchodu nejvýznamnějším ovocným druhem. V roce 1999 se podílela na celkové produkci ovoce 65,9 %, tj. 264,1 tis. t. Celková sklizeň jablek byla v porovnání s rokem 1998 nižší o 19 tis. t, tj. o 6,7 %.
V roce 1999 zaujímaly jabloně plochu 10,1 tis. ha intenzivních sadů, tj. 52,6 % z celkové výměry intenzivních sadů. Plocha plodných intenzivních jabloňových sadů činila 8,9 tis. ha a sklidilo se v nich 142,6 tis. t jablek. Na celkové tržní produkci ovoce v ČR se jablka podílela 81,7 %. V porovnání s rokem 1998 byla sklizeň jablek z intenzivních sadů vyšší o 22,2 tis. t, tj. o 18,4 %. Kvalita jablek byla dobrá. Dosažený průměrný výnos 15,97 t/ha byl v porovnání s rokem 1998 vyšší o 16,1 %. Výnos u jabloní však nadále zůstává na zhruba 50 % standardu zemí EU.
Pro zpracovatelský průmysl bylo v roce 1999 vykoupeno 67,9 tis. t průmyslových jablek, (tj. 92,3 % z celkového výkupu ovoce). Zvýšení poptávky a následné výrazné zvýšení ceny při výkupu jablek na zpracování bylo způsobeno nízkou zásobou koncentrátu z minulých let a také nízkou sklizní jablek z neintenzivních sadů a zahrad, kde jsou produkovány ročně dvě třetiny jablek pro zpracování. Podle odhadů byla jejich sklizeň nižší o 25 %. V roce 1999 se zvýšil v porovnání s předcházejícím rokem výkup i ostatních druhů ovoce pro zpracování, s výjimkou švestek.
Průměrná CZV konzumních jablek se v roce 1999 v porovnání s předchozím rokem zvýšila o 5,6 %. Výrazně se zvýšila průměrná CZV moštových jablek o 119,1 % (z 1 423 Kč/t na 3 118 Kč/t).
3.1.8 Zelenina
Podle předběžných odhadů FAO byla celková světová produkce zeleniny v roce 1999 628,7 mil. t, tj. o 2 % více než v roce 1998. Země EU se na této světové produkci podílely ve stejné výši jako v roce minulém, tj. 8,8 %. Předpokládá se, že produkce zeleniny dosáhla v zemích EU objemu 55,3 mil. t.
Na světové produkci se Česká republika podílela 0,1 %. Ve vztahu k produkci zemí EU tvoří objem tuzemské výroby zeleniny 1 %.
Celková roční spotřeba zeleniny a zeleninových výrobků v přepočtu na čerstvou zeleninu v roce 1998 dosáhla 82,2 kg/obyv./rok. Podle odhadů VÚZE vzrostla v roce 1999 na 84 kg/obyv./rok. Tento vzestupný trend (v roce 1989 činila spotřeba 68,7 kg/obyv./rok) je z hlediska racionální výživy příznivý, přesto spotřeba zeleniny stále nedosahuje úrovně vyspělých zemí.
V České republice se v roce 1999 sklidilo celkem 572,5 tis. t zeleniny, tj. o 3,5 % více než v roce 1998. Sklizňová plocha zeleniny se v roce 1999 proti roku 1998 zvýšila jen nepatrně (o 0,6 %) a činila 34,7 tis. ha. Hektarové výnosy stouply v roce 1999 u většiny druhů zeleniny. Výrazné zvýšení bylo zaznamenáno zejména u okurek nakládaček - o 18,7 % na 12,27 t/ha a rajčat - o 16,8 % na 17,65 t/ha. Ze sledovaných druhů zeleniny se snížil hektarový výnos pouze u hrachových lusků, kapusty a květáku.
Největší část sklizňové plochy v České republice připadla cibuli, mrkvi a hlávkovému zelí. Plocha, na které byla cibule v roce 1999 pěstována, se proti roku předchozímu zvýšila o 5,6 % na 6,0 tis. ha. Zvýšením hektarového výnosu, který dosáhl 16,47 t/ha, tj. o 6,5 % více než v roce 1998, vzrostla produkce cibule o 12,4 % na 99,1 tis. t. I přes tento pozitivní vývoj je výnos cibule v ČR proti průměrným výnosům zemí EU zhruba třetinový. U mrkve došlo v roce 1999 ke snížení plochy proti minulému roku o 2,5 % na 3,6 tis. ha, produkce se však o 3,0 % zvýšila a dosáhla objemu 78,7 tis. t. Hektarový výnos, který vzrostl proti roku 1998 o 5,6 % na 21,84 t/ha, je v porovnání s průměrnými výnosy zemí EU cca poloviční. Hlávkové zelí se v roce 1999 pěstovalo na menší ploše než v roce 1998. Ze sklizňové plochy 3,8 tis. ha, tj. o 3,0 % nižší než v roce předchozím, se sklidilo 132,7 tis. t hlávkového zelí. Tato produkce byla proti roku 1998 nižší o 2,9 %. Výnos činil 35,10 t/ha a zůstal na úrovni roku 1998.
Podle odhadu Zelinářské unie Čech a Moravy byla zelenina pro tržní účely pěstována na ploše 19,8 tis. ha. Tržní produkce dosáhla objemu 399,2 tis. t. I když intenzita pěstované zeleniny se proti roku 1998 zvýšila asi o 6 %, zaostávání za zeměmi EU je odhadováno na 35 až 40 %.
Celkově lze rok 1999 z hlediska sklizně a odbytu zeleniny hodnotit jako průměrný. Odbyt čerstvé zeleniny byl po převážnou část roku plynulý a poptávka po kvalitním zboží převyšovala nabídku. Zhoršila se odbytová situace u zeleniny pěstované pro průmyslové zpracování v důsledku nestability zpracovatelských podniků (omezování výroby, uzavírání provozoven atd.). Stále nízká intenzita výroby zeleniny v České republice a její nedostatečná kvalita tvoří závažnou překážku v konkurenceschopnosti se zeměmi EU.
Množství dovezené zeleniny do České republiky se od roku 1993 neustále zvyšuje. Celkový dovoz dosáhl v roce 1999 objemu 285,8 tis. t, tj. o 3,1 % více než v roce minulém. Finanční hodnota dovezené čerstvé zeleniny ve výši 3 502,3 mil. Kč se proti roku 1998 snížila o 1,4 %. Rostoucí dovozy plodové zeleniny, které se stále více koncentrují do zimních měsíců, příznivě ovlivňují zásobování tuzemského trhu touto zeleninou po celý rok.
Z cibulové zeleniny je domácí trh nejvíce ohrožován levnými dodávkami dovozové cibule. V roce 1999 se množství dovezené cibule do ČR prudce snížilo, dovoz činil 12,2 tis. t, tj. o 56,9 % méně než v roce 1998. Průměrná jednotková hodnota dovážené cibule, která poklesla o 50,5 % na 4,80 Kč/kg, byla nižší než průměrná cena zemědělských výrobců v ČR v roce 1999.
U kořenové zeleniny tvoří hlavní položku dovozu mrkev. Objemy dovozu se proti roku 1998 snížily o 10,1 % na 14,2 tis. t. Průměrná jednotková hodnota dovezené mrkve v roce 1999 vzrostla proti předchozímu roku o 30,6 % na 9,40 Kč/kg. Vzhledem k problémům domácích pěstitelů celoročně zásobovat tuzemský trh kvalitní mrkví a karotkou, přetrvává požadavek na dovoz jakostní mrkve ze zahraničí.
U košťálové zeleniny došlo v roce 1999 k omezení dodávek hlávkového zelí. Objem dovozu se snížil o 26,1 % proti roku 1998 a činil 8,6 tis. t. Průměrná jednotková hodnota stoupla o 25,6 % na 5,40 Kč/kg.
Vývoz čerstvé zeleniny v roce 1999 vzrostl. Vyvezeno bylo 6,8 tis. t zeleniny, tj. o 74,4 % více než v předchozím roce. Celková hodnota vyvezené zeleniny dosáhla 70,8 mil. Kč, tj. o 41,3 % více než v roce 1998. I přes tento vývoj ve vývozu čerstvé zeleniny byl podíl vývozu k uskutečněnému dovozu i v roce 1999 minimální a činil 2,4 % z hlediska množstevního a 2,0 % ve finančním vyjádření.
Rostoucí objemy dovážené zeleniny mají dopad na stále se zvyšující pasivní bilanci zahraničního obchodu s čerstvou zeleninou. Záporné saldo dosáhlo v roce 1999 výše 279,0 tis. t v celkové hodnotě 3 431,5 mil. Kč. Tuto vysoce pasivní bilanci dále zhoršuje zahraniční obchod se zeleninou zpracovanou a se zeleninovými výrobky. Při dovozu 46,8 tis. t zpracované zeleniny v hodnotě 1 017,5 mil. Kč a vývozu 14,3 tis. t v hodnotě 338,9 mil. Kč (bez ovocných a zeleninových šťáv) dosahuje pasivní bilance zpracované zeleniny a zeleninových výrobků výše 32,5 tis. t v celkové hodnotě 678,6 mil. Kč. Při přepočtu na zeleninu čerstvou dosáhla celková záporná bilance zahraničního obchodu se zeleninou v roce 1999 výše 348,3 tis. t, ve finančním vyjádření 4 110,1 mil. Kč.
V roce 1999 v České republice poklesly ceny zemědělských výrobců zeleniny proti roku 1998 v průměru o 13,6 %. U většiny hlavních druhů zeleniny však bylo snížení podstatně vyšší. Nejvíce klesla průměrná CZV u cibule (o 39,3 % na 5 180 Kč/t), salátových okurek (o 26,4 % na 15 807 Kč/t), hlávkové kapusty (o 14,3 % na 5 205 Kč/t) a póru (o 12,2 % na 12 825 Kč/t). Z dalších významných druhů se mírně zvýšila CZV u mrkve (o 7,9 % na 5 994 Kč/t). U hlávkového zelí bílého zůstala průměrná CZV na úrovni roku 1998 (3 523 Kč/t), u hlávkového zelí červeného klesla (o 5,3 % na 4 522 Kč/t). V porovnání s předchozím rokem došlo v roce 1999 i ke snížení průměrné roční spotřebitelské ceny zeleniny, a to o 9,3 %.
3.2 Živočišná výroba
3.2.1 Skot - mléko, maso
Mléko
Světová produkce kravského mléka se podle údajů USDA každoročně pozvolna zvyšuje. Ve vybraných 33 zemích, které se na světové produkci podílejí 80 %, se v roce 1999 očekává produkce 384,9 mil. t, tj. nárůst ve srovnání se skutečností roku 1998 o 0,3 %. Spolu s tím se odhaduje pokles stavů dojených krav o 1,2 % na 128,6 mil. ks. Výraznější zvýšení produkce mléka se předpokládá zejména v zemích Severní a Jižní Ameriky. V ostatních zemích včetně EU je předpokládána stagnace objemu produkce, příp. její mírné snížení. Zvýšená produkce mléka udržovala světové ceny mléka na nízké úrovni roku 1998. To bylo provázeno ve většině produkčních zemí výraznější podporou výrobcům mléka.
V ČR pokračoval v roce 1999 pokles stavu dojených krav při zvyšování jejich průměrné užitkovosti. Průměrné stavy krav s tržní produkcí mléka se snížily z 561,6 tis. ks v roce 1998 na 544,9 tis. ks v roce 1999, tj. o 3 %. Pokles průměrných stavů krav byl v průběhu roku rovnoměrný. Průměrná užitkovost vzrostla z 4 837 l (rok 1998) na 5 022 l/dojnici/rok v roce 1999, tj. o 3,8 %. Ve srovnání s očekávanou průměrnou užitkovostí EU za rok 1999 představuje dosažená průměrná užitkovost v ČR více než 90 % úrovně EU. Na rychlejší zvyšování užitkovosti má vliv postupná specializace podniků na výrobu mléka. V roce 1999 pokračovala podpora chovu dojených krav s užitkovostí nad 4 500 l mléka (podle ukončených normovaných laktací dojnic v kontrole užitkovosti). Výrobní náklady v převážné většině zemědělských podniků přesahovaly realizační ceny mléka, především z důvodů poklesu ceny zemědělských výrobců. V roce 1999 bylo v ČR vyrobeno 2 736,2 mil. l mléka.
V meziročním srovnání ukazatel tržnosti mléka stagnoval (90,9 % v roce 1998 a 91 % v roce 1999). Tržní produkce byla ve srovnání s rokem 1998 vyšší o 0,8 % a dosáhla 2 490 mil. l mléka. Pokles světové ceny, který se promítl do nižších cen mlékárenských výrobků, byl při dané úrovni ochrany trhu i jednou z příčin nárůstu dovozů do ČR. Celkem bylo v roce 1999 do ČR dovezeno po přepočtu 160,4 mil. l mléka, tj. ve srovnání s rokem 1998 nárůst o 51 %. Vyšší nabídka mléka a zvýšený dovoz znamenaly vyšší tlak na dotaci vývozu bilančních přebytků mléka. Vývoz bilančních přebytků mléka byl realizován prostřednictvím SFTR. V roce 1999 bylo vyvezeno celkem 706,8 mil. l mléka, tj. o 29,5 mil. l více než v roce 1998. Při daných cenových relacích se vývoz přebytků mohl v převážné míře realizovat pouze s použitím vývozních subvencí.
Průměrná cena 1 l nakupovaného mléka pro jeho další zpracování se snížila ze 7,88 Kč v roce 1998 na 7,12 Kč v roce 1999, tj. o 9,6 %. Hlavní příčinou tohoto nepříznivého vývoje byl v prvé řadě hluboký propad cen rozhodujících druhů mlékárenských výrobků na mezinárodních trzích a zvyšující se převaha nabídky nad stabilizovanou poptávkou včetně rostoucího dovozu. To vyvolávalo vyšší nároky na vývozní subvence, na které neměl SFTR dostatek zdrojů. Ke zvýšení produkce a nabídky mléka na trhu přispěla i dotace na zvyšování užitkovosti krav. V roce 1999 tato dotace představovala v přepočtu na 1 l mléka dodaného pro jeho další zpracování 0,32 Kč. Snížení CZV mléka bylo promítnuto do prodejních cen zpracovatelského průmyslu a otevřelo prostor pro zvýšenou poptávku. To ovšem nestačilo eliminovat zvýšenou nabídku.
minulých letech byla založena celá řada odbytových organizací na bázi družstev, která působila převážně v 1 až 2 okresech. Tato družstva zastupovala své členy při jednání s pracovníky mlékárenského průmyslu. Tyto organizace se slučují a mění na marketingové organizace, které nakupují celou tržní produkci svých členů a prodávají ji zpracovatelům. Podíl a vliv těchto organizací na trhu postupně vzrůstá. Obchodní odbytové organizace postupně začínají mimo vlastního obchodování rozvíjet i další činnosti (např. průzkum trhu, poradenství) pro své členy.
Jatečný skot
Světová produkce hovězího masa se v roce 1999 zvýšila v porovnání s rokem 1998 o 0,9 % a dosáhla 58,7 mil. t ž. hm. Poptávka po hovězím mase se v roce 1999 zvýšila a světový export ve srovnání s rokem 1998 vzrostl téměř o 6 %. Důsledkem toho byl pokles světových zásob a oživení cen hovězího masa. Podle odhadu USDA např. v USA vzrostla cena v roce 1999 meziročně o 13 % a v Austrálii o 17 %. V EU došlo ke zmírnění poklesu stavů skotu a spolu s tím i ke zmírnění snižování produkce hovězího masa.
Poptávka po hovězím mase se v ČR v letech 1998 a 1999 nadále snižovala. Důsledkem tohoto trendu je i nadále pokračující pokles stavů skotu a výroby jatečného skotu. Stavy skotu se v průběhu roku 1999 snížily (podle soupisu ČSÚ) o 83,8 tis. ks, tj. o 5 %. Současně se meziročně snížila výroba jatečného skotu o téměř 4 % a dosáhla 237,4 tis. t. ž. hm. Očekávaný pokles produkce v důsledku poklesu stavů skotu byl částečně eliminován zvýšením porážkové hmotnosti skotu. I při snížení míry ochrany trhu došlo v roce 1999 k poklesu dovozu živého skotu a hovězího masa ze 17,8 tis. t ž. hm. v roce 1998 na 12,3 tis. t ž. hm. v roce 1999. Pokles stavů skotu se projevil i snížením vývozu živých zvířat a hovězího masa z 20,8 tis. t ž. hm. na 16,5 tis. t ž. hm., který byl realizován i nadále převážně v telatech a zástavovém skotu.
I přes podpory státu zůstává výroba jatečného skotu v ČR ztrátová. Příčinami ekonomické nevýhodnosti výroby jatečného skotu jsou nízké realizační ceny a relativně vysoké náklady ve výkrmu jatečného skotu. Snížení cen jatečného skotu bylo důsledkem změny poměru nabídky a poptávky. Výše nákladů na výkrm skotu je mj. ovlivňována nízkými přírůstky a výkrmem skotu do poměrně vysoké porážkové hmotnosti.
V roce 1999 pokračovala podpora rozvoje chovu krav bez tržní produkce mléka. Na tento účel bylo vynaloženo 426 mil. Kč. Počet krav bez tržní produkce mléka se v průběhu roku 1999 zvýšil z 59 tis. ks na 67 tis. ks. Ve struktuře genofondu uvedeného systému chovu nadále převládá chov masných typů českého strakatého skotu a kříženek s masnými plemeny. Z celkového stavu 67 tis. ks krav bez tržní produkce mléka bylo v závěru roku 1999 chováno 15,1 tis. ks krav masných plemen, tj. přibližně 22,5 %.
Pokles poptávky po hovězím mase byl v roce 1999 s určitým zpožděním provázen snižováním CZV a posléze i nabídky jatečného skotu na trhu. Ve srovnání s rokem 1998 poklesla cena jatečného skotu o 6 % na 32,06 Kč/kg ž. hm. Cenová konkurenceschopnost jatečných býků měla v důsledku oživení na zahraničních trzích stoupající tendenci.
3.2.2 Prasata
Jatečná prasata
Odvětví chovu prasat již delší dobu provází celosvětová cenová krize. Ceny jatečných prasat na světových trzích poklesly v roce 1999 proti roku 1998 přibližně o 38 %.
Světová produkce vepřového masa se zvýšila v roce 1999 ve srovnání s rokem 1998 o 2 % a dosáhla 89,1 mil. t ž. hm. Produkce jatečných prasat v EU se v roce 1999 meziročně zvýšila o 2 %, tj. o zhruba 450 tis. t ž. hm. Světový export vepřového masa se zvýšil v porovnání s rokem 1998 o 7 %. Poptávka po vepřovém mase ve vyspělých průmyslových zemích se však prakticky nezvyšuje. To vyvolává v celosvětovém měřítku nadprodukci vepřového masa, zostřování konkurence mezi exportéry na světových trzích a následné snižování světových cen.
Ekonomika výroby jatečných prasat v ČR není uspokojivá. Hlavní příčinou je výše jednotkových nákladů, která je ovlivňována zejména nízkým počtem odchovaných selat na prasnici za rok v porovnání s chovatelsky vyspělými zeměmi.
Spotřeba vepřového masa na obyvatele v ČR zůstává na poměrně vysoké úrovni, i když v roce 1999 došlo k jejímu poklesu na úroveň průměrné spotřeby v EU, která je odhadována na 44 – 45 kg.
Neuspokojivá rentabilita výroby jatečných prasat a pokles domácí poptávky se projevily ve snaze výrobců snížit nabídku jatečných prasat na trhu, a tak přispět k oživení cen zemědělských výrobců. Podle soupisu ČSÚ došlo od 1. 3. 1999 do 1. 3. 2000 k poklesu stavů prasat celkem o 313 tis. ks (o 7,8 %) a snížení stavu prasnic o 19,8 tis. ks (o 6,3 %).
Ve srovnání s rokem 1998 došlo k poklesu výroby jatečných prasat o 31,1 tis. t ž. hm., tj. o 4,6 %. Celkem bylo v roce 1999 vyrobeno 638,8 tis. t ž. hm. jatečných prasat. Do ČR bylo dovezeno 23,5 tis. t vepřového masa v přepočtu na živou hmotnost, což představuje v porovnání s rokem 1998 snížení o 30,3 %. Současně však došlo k poklesu vývozu vepřového masa z 37,9 tis. t na 13,2 tis. t v přepočtu na živou hmotnost.
V roce 1999 poklesly průměrné ceny jatečných prasat celkem o 10,5 % z 34,06 Kč/kg ž. hm. (v roce 1998) na 30,48 Kč/kg ž. hm. Vývoj CZV v průběhu roku lze charakterizovat rychlým propadem v průběhu prvního čtvrtletí z 30 Kč/kg ž. hm. na 24 Kč/kg ž. hm. Od července docházelo k postupnému oživení cen. Nízká úroveň CZV se promítla do snížení cen průmyslových výrobců a spotřebitelských cen, ale k podstatnějšímu růstu spotřebitelské poptávky nedošlo.
Na trhu jatečných prasat v ČR působí dvě odbytové organizace, které se postupně změnily na organizace marketingového typu. Podíl těchto odbytových organizací na trhu jatečných prasat činil v roce 1999 asi 35 %. Postupně dochází k rozšiřování služeb, které poskytují svým členům (průzkum trhu, poradenství atd.).
3.2.3 Drůbež – maso, vejce
Jatečná drůbež
V důsledku stále rostoucí poptávky ve spojení s poměrně příznivými cenami se nadále zvyšuje světová produkce i spotřeba drůbežího masa. Ceny drůbeže na zahraničních trzích ve srovnání s předchozím rokem mírně poklesly a podle zdrojů OECD se udržují pod úrovní 1 USD/kg ž. hm. Světová produkce drůbeže se ve srovnání s rokem 1998 zvýšila o 3,9 % a dosáhla úrovně 63,7 mil. t. Růst výroby pokračuje i v EU, kde se meziročně zvýšila produkce drůbežího masa o 1,6 %.
V souladu s evropskými a světovými trendy dochází ke zvyšování výroby a spotřeby drůbežího masa i v ČR. Růstem domácí spotřeby dochází do určité míry k substituci spotřeby hovězího a částečně i vepřového masa. Postupně dochází i ke změně stravovacích zvyklostí spotřebitelů, kteří jsou stále výrazněji ovlivňováni nejen reklamou, ale i příznivými cenovými relacemi s ostatními druhy mas. Spotřeba drůbežího masa (zejména kuřecího) je citlivá zvláště na relaci cen drůbežího masa k tučnějším druhům vepřového masa.
Výroba jatečné drůbeže se zvýšila ve srovnání s rokem 1998 o 13,3 % a dosáhla objemu 273 tis. t ž.hm. Objem samozásobení a drobných prodejů je odhadován na 20 tis. t ročně v přepočtu na živou hmotnost. Příznivé ceny drůbežího masa se projevily na zvýšené poptávce o 34,6 tis. t (tj. o 13,6 %), která byla kryta nárůstem produkce o 32,1 tis. t a částečně i zvýšeným dovozem o 3 tis. t (růst o 18,6 %). V přepočtu na živou hmotnost bylo do ČR dovezeno 19,1 tis.t. drůbežího masa a živé drůbeže, tj. 7 % z domácí produkce a 6,8 % z domácí spotřeby.
Vývoj cen drůbežího masa (zejména kuřecího) byl v roce 1999 ovlivněn vývojem cen ostatních druhů mas, zejména vepřového masa. Snahou o udržení cenové konkurenceschopnosti na domácím trhu byl vývoj CZV do značné míry limitován cenami dováženého drůbežího masa. Průměrné ceny zemědělských výrobců jatečných kuřat se v roce 1999 snížily z 27,63 Kč/kg ž. hm. na 22,76 Kč/kg ž. hm., tj. o 17,6 %.
Vejce
V důsledku růstu poptávky a příznivých cen pro spotřebitele se světová produkce slepičích vajec neustále zvyšuje. Od roku 1990 do roku 1999 se zvýšila světová produkce vajec z 45,2 mil. t na odhadovaných 48 mil. t, tj. v přepočtu z 809 mld. ks na 843,6 mld. ks vajec . Stavy slepic se pohybovaly kolem 4 650 mil. ks. V EU se produkce vajec udržuje v posledních čtyřech letech na 5,2 mil. t, tj. 93,5 mld. ks.
V ČR dosáhla v roce 1999 celková produkce vajec 3 307 mil. ks. Ve srovnání s rokem 1998 došlo k poklesu o 308 mil. ks vajec v důsledku snížení počtu slepic ve druhém pololetí 1999 jako reakci na nepříznivý vývoj cen zemědělských výrobců. Ve srovnání s rokem 1998 došlo v roce 1999 ke snížení průměrné snášky na slepici z 281 ks na 277 ks vajec.
Trend poklesu cen zemědělských výrobců slepičích vajec z druhého pololetí 1998 pokračoval i v roce 1999. Od ledna do července 1999 se cena tříděných vajec snižovala z 1,72 Kč/ks na 1,28 Kč/ks. Pokles cen vajec byl odrazem relativně vysoké nabídky a snižující se poptávky na trhu. K oživení cen zemědělských výrobců vajec došlo od října 1999 v důsledku redukce stavů slepic a tím nižší nabídky.
3.3 Cenový vývoj na agrárním trhu
Ceny zemědělských výrobců v ČR se až do roku 1998 postupně zvyšovaly a tím se zároveň přibližovaly cenám v EU. V roce 1999 došlo k razantnímu zlomu. Zatímco v EU dochází k pozvolnému, programovému snižování cen zemědělských výrobců, vyrovnávanému z větší části kompenzačními platbami, v České republice se v průběhu roku 1999 snížily CZV téměř o 12 %.
3.3.1 Vývoj souhrnných cenových indexů
Dynamický rozvoj mezinárodních maloobchodních potravinových řetězců spolu s propadem cen na zahraničních trzích ovlivnil podstatně cenový vývoj v ČR v roce 1999.
Ten byl ve srovnání s rokem 1998 charakteristický poklesem cen na všech úrovních. V roce 1999 došlo:
po dlouhotrvajícím růstu spotřebitelských cen potravin a nápojů k jejich meziročnímu poklesu o 4,8 %. spotřebitelské ceny potravin a nápojů přispěly k výraznému snížení průměrné míry inflace v roce 1999 (2,1 %);
k poklesu cen průmyslových výrobců potravin a nápojů o 3,4 % ve srovnání s rokem 1998, poprvé v reformním období po liberalizaci cen;
k mimořádně razantnímu poklesu indexu cen zemědělských výrobců (-11,7 %), který je důsledkem poklesu CZV všech hlavních zemědělských výrobků s výjimkou ovoce;
v pořadí již druhému a nejvýraznějšímu poklesu cen vstupů do zemědělství za sebou (-1,8 % v roce 1998, -6,4 % v roce 1999). Přesto se „cenové nůžky“ mezi cenami vstupů do zemědělství a CZV znovu rozevřely.
Hlavní příčinou znovuotevření „cenových nůžek“ však není na rozdíl od minulých let růst cen vstupů do zemědělství, ale výrazný pokles cen zemědělských výrobců.
3.3.2 Vývoj cen zemědělských výrobců
V roce 1999 pokračoval nepříznivý vývoj cen většiny rostlinných výrobků. K němu se přidal, na rozdíl od minulých let, i podstatný pokles cen živočišných výrobků.
Významným faktorem ovlivňujícím pokračující snižování převážné většiny cen rostlinných produktů (s výjimkou ovoce) byl pokles cen na světových a evropských trzích. Projevil se především u obilí a výrobků z něho (pšenice, sladu), u řepkového semene, brambor aj. Obtížnost vývozu agrárních přebytků bez exportních subvencí a dovoz relativně levných zemědělských surovin snižoval cenu rostlinných produktů na domácím trhu.
Hluboký propad cen mlékárenských výrobků na zahraničních trzích a stagnování cen masa v EU (především vepřového, ale i hovězího a drůbežího) na relativně nízké úrovni způsobilo nebývalý cenový propad na tuzemském trhu u všech živočišných produktů. Částečně k tomu přispěla i snaha maloobchodních řetězců prosadit se na trhu nízkými cenami.
3.3.3 Vývoj cenových indexů ve výrobkových vertikálách
Úroveň cen průmyslových výrobců potravin je stále více ovlivňována rozšiřováním (mezinárodních) maloobchodních řetězců (supermarketů, hypermarketů), které se jako odběratelé mohou stavět do monopsonní, resp. oligopsonní pozice ve vztahu k dodavatelům (tj. do pozice jediného, resp. několika málo odběratelů, kteří si mohou „diktovat“ nákupní ceny). Tím vytvářejí silný tlak na snižování cen průmyslových výrobců a následně cen zemědělských výrobců.
Rok 1999 byl pro výše uvedenou situaci typický. Významně se posílilo postavení mezinárodních společností, především růstem koncentrace a zvyšováním podílu na trhu. Maloobchodní tržby velkých řetězců se v roce 1999 zvýšily proti roku 1998 o 52 %. Zatímco v roce 1998 představoval podíl tržeb v 10 největších mezinárodních společnostech asi 37 %, v roce 1999 ovládly tyto společnosti přes polovinu domácího trhu (kap. A7).
Ostrý konkurenční boj a již zmíněný propad světových cen vyústil v meziroční pokles (1999/98) dosažených spotřebitelských cen, cen průmyslových výrobců a cen zemědělských výrobců většiny sledovaných výrobků rostlinného i živočišného původu. Výjimkou byly průmyslové a spotřebitelské ceny cukru a ceny zemědělských výrobců průmyslových brambor, které měly v důsledku zásahu státu výjimečné postavení na agrárním trhu.
3.3.4 Podíl ceny zemědělské suroviny na cenách finálních výrobků
Podíly cen zemědělských výrobců na spotřebitelské ceně u vybraných reprezentantů potravinářských výrobků shrnuje následující tabulka.
V roce 1999 (na rozdíl od roku 1998) došlo k růstu podílu cen zemědělských výrobců na spotřebitelské ceně zejména u výrobků živočišného původu, nejvýrazněji u vepřového masa a konzumního mléka. Tento vývoj byl ovlivněn:
poklesem obou sledovaných typů cen při výraznějším poklesu spotřebitelských cen (vejce, kapr, cibule, kuře, pozdní brambory, mléko konzumní, máslo, eidam);
poklesem spotřebitelských cen při současném růstu cen zemědělských výrobců (vepřové maso);
zvýšením obou typů cen s tím, že výrazněji rostly ceny zemědělských výrobců (ztužené tuky).
Ve většině případů bylo zvýšení podílu cen zemědělských výrobců na spotřebitelské ceně způsobeno poměrně výrazným poklesem spotřebitelských cen.
Naopak u necelé poloviny sledovaných reprezentantů došlo v roce 1999 ke snížení podílu cen zemědělských výrobců na spotřebitelské ceně. K nejvyššímu snížení došlo u jablek, bílého stolního vína a hovězího masa, mírnější snížení bylo zaznamenáno u tvarohu, kachny, cukru, raných brambor a pšeničné mouky.
Snížení podílu cen zemědělských výrobců na spotřebitelských cenách v roce 1999 bylo ovlivněno:
poklesem obou typů těchto cen při vyšším poklesu cen zemědělských výrobců (hovězí maso, rané brambory, pšeničná mouka, kachna, tvaroh konzumní);
růstem spotřebitelských cen při současném poklesu cen zemědělských výrobců (bílé víno stolní, jablka);
růstem obou typů těchto cen při vyšším nárůstu cen spotřebitelských (cukr).
3.3.5 Vývoj spotřebitelských cen
Úhrnná hladina cen spotřebního zboží a služeb v roce 1999 vzrostla proti roku 1998 o 2,1 %. Zatímco v roce 1998 byl zaznamenán nejvyšší cenový nárůst za posledních pět let (o 10,7 %), v roce 1999 bylo meziroční zvýšení spotřebitelských cen nejnižší od liberalizace cen započaté v roce 1991. Významnými faktory, které přispěly k tomuto vývoji spotřebitelských cen, byly především nižší rozsah administrativních deregulačních opatření, konkurenční soupeření maloobchodních řetězců a pokles cen zemědělských komodit na světovém i domácím trhu.
Zpomalilo se tempo růstu cen všech hlavních výdajových skupin. Nejrychleji – stejně jako v předcházejících dvou letech – rostly ceny výdajů spojených s bydlením (zejména nájemného), i když dynamika růstu se ve srovnání s rokem 1998 snížila přibližně o 21 procentních bodů. Pomaleji, v porovnání s celkovým průměrným růstem spotřebitelských cen, se zvyšovaly ceny odívání a zařízení a provozu domácnosti.
K nízké míře inflace přispěl především cenový vývoj skupiny potraviny, nápoje, tabák. Poprvé od roku 1989 se spotřebitelská cena této skupiny snížila, v porovnání s rokem 1998 klesla o 3,4 %. Index spotřebitelských cen samotných potravin v roce 1999 činil 94,4, tj. o 7,7 procentních bodů méně než představoval úhrnný cenový růst. Ceny nápojů zaznamenaly mírné zvýšení.
V roce 1999 došlo k podstatnému snížení cenové úrovně většiny potravinových skupin. Zatímco brambory a bramborové výrobky patřily v roce 1998 mezi komodity s nejvyšší dynamikou cenového růstu, v roce 1999 se jejich spotřebitelská cena vlivem příznivé sklizně a následně nabídky na trhu snížila (proti roku 1998) o 12 %. Výrazný meziroční pokles cen zaznamenaly maso a masné výrobky. Po růstu v roce 1998 se razantně snížila (přibližně o jednu pětinu) cena drůbeže, přitom nejrychleji klesaly ceny kuřat (zhruba o jednu čtvrtinu). Příčinu cenového poklesu lze spatřovat v současné době v převaze nabídky drůbežího masa na trhu. Spotřebitelská cena hovězího výsekového masa v důsledku vyrovnané nabídky a poptávky víceméně stagnovala na úrovni předcházejícího roku, cena vepřového výsekového masa pokračovala v trendu nastoupeném v závěru roku 1998 a snížila se o více než 15 %.
Odlišná vývojová tendence než v roce 1998 se projevila u cen potravinové skupiny mléko, mléčné výrobky, vejce. Vlivem markantního snížení cenové úrovně konzumního mléka (zhruba o 11 %), vajec (přibližně o 18 %) a mírného poklesu cen sýrů a ostatních mléčných výrobků došlo ke snížení průměrné hladiny cen této agregované komodity o 6,3 %. Po stabilizovaném vývoji v předcházejícím roce vykazovaly pohyb cen směrem dolů mlýnsko-pekárenské výrobky, přitom - podobně jako v roce 1998 - nejvýraznější snížení cen nastalo u mouky (téměř o 12 %), chleba a běžného pečiva (zhruba o 8 %). Uvnitř skupiny oleje a tuky zaznamenaly citelný pokles cen živočišné tuky (máslo téměř o 15 %, sádlo o více než 6 %), zatímco cena tuků rostlinného původu buď vzrostla (margaríny), nebo stagnovala (jedlé oleje).
Příznivým jevem v roce 1999 bylo podstatné snížení cenové hladiny zeleniny a zeleninových výrobků a ovoce a ovocných výrobků. Shodně jako v roce 1998 se rychlejším tempem snižovaly ceny čerstvého ovoce mírného pásma než ceny jižního ovoce, ceny ovocných výrobků po výrazném růstu v uplynulých letech zaznamenaly nepatrný přírůstek.
Přibližně na úrovni roku 1998 zůstaly ceny ryb a rybích výrobků a jen velmi mírně (o 0,5 %) vzrostla průměrná cena skupiny cukr, cukrovinky a ostatní potraviny. V rámci této skupiny opět význačně stouply ceny cukru a cukrovinek, naopak u kávy a čaje došlo po vysokém růstu v roce 1998 ke snížení, resp. ke stagnaci spotřebitelské ceny.
3.4 Agrární zahraniční obchod
3.4.1 Obecná charakteristika základních tendencí v agrárním zahraničním obchodě
Na mezinárodním agrárním trhu přetrvávala také v roce 1999 nepříznivá konjunkturální situace. Nadprůměrné až rekordní sklizně u většiny globálně významných plodin v marketingovém roce 1998/99, doznívání vlivu měnových a finančních krizí v zemích jihovýchodní Asie a v Rusku promítající se v silné redukci poptávky, ale také devalvace brazilské měny, otevírající této agrární zemi značné možnosti vývozní expanze, působily na další zvýšení disproporcí mezi nabídkou a poptávkou na mezinárodním agrárním trhu, vyúsťující do poklesu cen většiny obchodovaných komodit. Zejména ceny nezpracovaných zemědělských surovin a produktů s nízkým stupněm přidané hodnoty, které tvoří rozhodující podíl českého agrárního vývozu, byly velmi nízké (kap. A3.1 a A3.2).
Tyto konjunkturální faktory ovlivňovaly v roce 1999 nepříznivě český agrární vývoz, který se meziročně zvýšil pouze o 253 mil. Kč, tj. o 0,8 %. Paralelní vyšší vzrůst hodnoty dovozu o 2 042 mil. Kč (tj. o 3,7 %) přispěl k prohloubení záporného salda bilance agrárního zahraničního obchodu o 1 789 mil. Kč, tj. o 8,1 %. Rozdílná dynamika růstu vývozu a dovozu se promítla ve zhoršení jejich vzájemných proporcí a stupeň krytí dovozu vývozem se opět zhoršil o 1,7 procentního bodu na 58,7 %.
Vzhledem k tomu, že celkový český zahraniční obchod vzrůstá dlouhodobě rychleji než jeho agrární výseč, klesá význam zemědělských a potravinářských komodit v tomto obchodu. Za posledních 5 let se celkový obrat zahraničního obchodu ČR v indexním vyjádření zvýšil na 155 bodů, tentýž ukazatel agrárního zahraničního obchodu dosáhl pouze 110 bodů. Tento trend pokračoval i v roce 1999. Zatímco se obrat celkového zahraničního obchodu ČR meziročně zvýšil o 8,3 %, vzrostl v jeho agrárním segmentu pouze o 2,6 %. Důsledkem bylo snížení podílu agrárního obchodu na celkovém zahraničním obchodu ČR na 4,8 %. Adekvátně se snížil podíl agrárního vývozu a dovozu na celkovém vývozu a dovozu. Současně se však zvýšil podíl pasivního salda agrárního zahraničního obchodu na celkovém schodku zahraničně-obchodní platební bilance z 28,1 % na 34,2 %.
Výše pasiva bilance agrárního zahraničního obchodu je významně ovlivňována vysokým podílem dovozu produktů tropického a subtropického pásma a produktů moře, resp. nekompetitivních komodit. Zhruba polovinu agrárního dovozu představují produkty jiných podnebních pásem, zatímco jejich podíl na paralelním vývozu je logicky neporovnatelně nižší, v roce 1999 pouze 3,5 %.
3.4.2 Teritoriální skladba agrárního zahraničního obchodu
Také v roce 1999 byly státy EU rozhodujícím obchodním partnerem českého agrárního sektoru. Jejich podíl na celkovém obratu agrárního zahraničního obchodu se proti roku 1998 zvýšil o 1,2 % a dosáhl 45,6 %. Nominálně se hodnota zobchodovaného agrárního zboží mezi ČR a EU v roce 1999 zvýšila o 2 143 mil. Kč na 41 892 mil. Kč, tedy o 5,4 % proti roku 1998.
Pozitivní je zejména skutečnost, že zvýšení obratu bylo dosaženo přírůstkem vývozu. Ten meziročně vzrostl o 2 684 mil. Kč, resp. o 25,7 %. Paralelně došlo ke snížení hodnoty dovozu o 541 mil. Kč, neboli o 1,8 %. Důsledkem těchto změn bylo žádoucí zlepšení vztahu vývozu a dovozu v této teritoriální relaci. Stupeň krytí agrárního dovozu z EU vývozem se zvýšil ze 35,6 % v roce 1998 na 45,6 % v roce 1999. Tradičně vysoké pasivní saldo se podařilo snížit o 3 225 mil. Kč, tedy o 17,1 %.
Výsledky zahraničního obchodu s agrárními produkty se zeměmi CEFTA se naopak v roce 1999 zřetelně zhoršily. Objem obchodu sice vzrostl o 922 mil. Kč, resp. o 3,7 %, ale tento přírůstek obratu byl dosažen převážně díky zvýšení hodnoty dovozu. Zatímco vývoz do zemí CEFTA meziročně vzrostl pouze o 348 mil. Kč, tedy o 2,6 %, byl dovoz vyšší o 1 270 mil. Kč, neboli o 11 %. Uvedené změny se promítly do odpovídající dílčí zahraničně-obchodní platební bilance poklesem aktiva o 1 617 mil. Kč, neboli o 79,5 %. Současně se zhoršily proporce vývozu a dovozu. Stupeň krytí dovozu vývozem do členských států CEFTA se snížil ze 117,6 % na 103,2 %.
Obrat zahraničního obchodu s agrárním zbožím se Slovenskem, které je ze zemí CEFTA naším nejvýznamnějším obchodním partnerem, se v roce 1999 meziročně snížil o 976 mil. Kč, tedy o 6,6 %. Také v této teritoriální relaci byly dosažené parametry agrárního segmentu zahraničního obchodu v porovnání s rokem 1998 horší. Podíl Slovenska na celkovém obratu agrárního zahraničního obchodu ČR se snížil ze 16,5 % na 15,0 % v roce 1999. Hodnota našeho aktivního zahraničního obchodu se Slovenskem poklesla o 1 121 mil. Kč, resp. o 12,3 %, hodnota pasivního obchodu paralelně vzrostla o 145 mil. Kč, neboli o 2,6 %. Aktivum odpovídající platební bilance se snížilo o 1 265 mil. Kč, tedy o 35,9 % a stupeň krytí dovozu vývozem meziročně poklesl ze 162,7 % na 139,2 %
Třetí nejvýznamnější skupinou zemí pro agrární obchod ČR jsou rozvojové země (RZ), participující v roce 1999 na jeho obratu 14,8 %. Obrat obchodu s RZ se v roce 1999 sice zvýšil o 873 mil. Kč, tj. o 6,9 %, a dosáhl hodnoty 13 615 mil. Kč, ale tento přírůstek byl výhradně důsledkem zvýšení hodnoty dovozu. Zatímco vývoz agrárních komodit do RZ v roce 1999 poklesl o 50 mil. Kč, resp. o 2,2 %, dovoz vzrostl o 922 mil. Kč, tj. o 8,8 %. Schodek odpovídající teritoriální platební bilance se tudíž zvýšil o 972 mil. Kč na 9 165 mil. Kč, tzn. o 11,9 %. Stupeň krytí dovozu agrárního zboží z RZ korespondujícím vývozem se následkem těchto změn zredukoval z 21,7 % na pouhých 19,5 %.
Finanční krize, která postihla Rusko ve druhé polovině roku 1998 a následné snížení likvidity ruských dovozních firem, projevující se ještě v roce 1999, se promítlo také výrazně v agrární výseči našeho zahraničního obchodu. Obrat obchodu se státy SNS, mezi nimiž je Rusko dominantním obchodním partnerem agrárního sektoru ČR, se meziročně snížil o 1 760 mil. Kč, tzn. o 39,6 %. Podíl SNS na celkovém českém agrárním zahraničním obchodu paralelně poklesl z 5 % na 2,9 %. Vývoz v této destinaci se snížil o 1 720 mil. Kč, neboli o 40,9 % a dovoz o 40 mil. Kč, resp. o 17,2 %.
3.4.3 Komoditní skladba agrárního zahraničního obchodu
Dominance mléka a mlékárenských výrobků, olejnatých semen a nápojů a lihovin v agrárním vývozu ČR se ani v roce 1999 neoslabila. Dlouhodobá priorita mlékárenských výrobků v českém agrárním vývozu je výrazně ovlivňována subvencováním jejich vývozu. Také v roce 1999 byl vývoz mlékárenských výrobků podpořen rozpočtovými prostředky ve výši 1 154 mil. Kč. Subvencemi ve výši 41 mil. Kč byl podpořen rovněž vývoz bramborového škrobu a částkou 56 mil. Kč vývoz jatečných prasat, nicméně u těchto komodit byl, s ohledem na velikost subvence, důsledek pro jejich pozici ve zbožové skladbě vývozu neporovnatelně menší. Mléko a mlékárenské výrobky, olejnatá semena a nápoje a lihoviny spolu s obilím pokrývají 51,6 % hodnoty vývozu. Vývoz produktů nomenklaturně zařazených do agregace mléko, mlékárenské výrobky, vejce a med nicméně v roce 1999 poklesl o 319 mil. Kč, tj. o 5,4 %. Pro agregaci je charakteristická víceletá stagnace hodnoty vývozu, při paralelním růstu hodnoty dovozu. Důsledkem tohoto vývoje je snižování hodnoty netto-vývozu. Ten se v roce 1999 snížil o 843 mil. Kč, tzn. o 19,1 %.
Druhou hodnotově nejvýznamnější zbožovou skupinou našeho agrárního vývozu byla v roce 1999 olejnatá semena a plody. Vývoz olejnatých semen se meziročně zvýšil o 2 384 mil. Kč, resp. o 86,7 %. Proti pětiletému průměru 1995-99 se v roce 1999 hodnota vývozu olejnatých semen zvýšila o 1 813 mil. Kč, neboli o 54,6 %. Vývoz olejnatých semen, do kterých je nomenklaturně zařazen také chmel, se zejména vlivem mimořádného nárůstu vývozu řepky stal v roce 1999 komoditní skupinou s nejvyšší čistou hodnotou vývozu. Aktivum našeho zahraničního obchodu s olejnatými semeny a plody se v roce 1999 meziročně zvýšilo o 2 369 mil. Kč, tzn. o 178,6 %.
Třetí nejvýznamnější agregací vývozního zboží agrárního sektoru ČR jsou nápoje a lihoviny, mezi kterými dominuje dlouhodobě pivo. Hodnota vývozu nápojů a lihovin v roce 1999 meziročně poklesla o 222 mil. Kč, tzn. o 5,5 %. Vzhledem k souběžnému zvýšení hodnoty dovozu se netto-vývoz nápojů a lihovin paralelně snížil o 588 mil. Kč, tedy o 36,2 %.
Vývoz obilí z ČR je stále v rozhodující míře realizací bilančních přebytků. Kolísání objemů, resp. hodnot vývozu a dovozu obilovin, je pro náš agrární zahraniční obchod charakteristické. V roce 1999 byl meziroční vzestup vývozu obilí poměrně výrazný. Jeho hodnota se zvýšila o 1 910 mil. Kč, tedy o 189,7 %. V posledních pěti letech je však obilí netto-dovozní zbožovou skupinou, s průměrnou roční hodnotou čistého dovozu 283 mil. Kč.
Pátou hodnotově nejvýznamnější vývozní zbožovou skupinou v roce 1999 byly živočišné a rostlinné tuky a oleje. Jejich vývoz však v porovnání s rokem 1998 poklesl o 130 mil. Kč, tedy o 7,3 %. Živočišné a rostlinné tuky a oleje jsou však dlouhodobě netto-dovozní agregací. Hodnota čistého dovozu se v roce 1999 sice o 114 mil. Kč, resp. 11,6 % snížila, přesto byla 869 mil. Kč.
V agrárním zahraničním obchodě se státy EU byla nejvýznamnější vývozní zbožovou skupinou v roce 1999 olejnatá semena a plody, která představovala 28,3 % hodnoty vývozu. Druhou hlavní vývozní agregací v této destinaci byly nápoje a lihoviny, participující na odpovídajícím vývozu 16 %. Třetí nejdůležitější komoditní skupinou bylo mléko a mlékárenské výrobky s podílem 9,8 % a čtvrtou pak obilí, participující na celkové hodnotě agrárního vývozu do EU 6,5 %. Uvedené čtyři zbožové skupiny v roce 1999 celkem pokryly 60,6 % hodnoty agrárního vývozu do EU.
Pět rozhodujících komoditních agregací zemědělsko-potravinářského vývozu do zemí CEFTA v roce 1999 představovalo 45,5 % jeho celkové hodnoty. Byly to obiloviny s podílem 12,8 %, nápoje a lihoviny participující 9,2 %, přípravky z obilí s 8,4 %, živočišné a rostlinné tuky a oleje, jejichž vývoz odpovídal 8 % a mléko, mlékárenské výrobky, vejce a med s podílem 7,1 %.
V agrárním vývozu na Slovensko byly nejvýznamnějšími agregacemi nápoje a lihoviny s podílem 13 %, přípravky z obilí, jejichž vývoz odpovídal 10,8 % celkové hodnoty a různé potravinové přípravky, participující v roce 1999 na hodnotě vývozu v této destinaci 9,5 %.
Do rozvojových zemí se vyváželo v roce 1999 především mléko a mlékárenské výrobky. Tato zbožová skupina představovala 86 % hodnoty agrárního exportu do RZ.
Komoditní skladba českého agrárního dovozu se dlouhodobě příliš nemění. Dominantní skupinou zboží v našem pasivním zahraničním obchodě agrárního sektoru zůstává ovoce. Spolu se zeleninou a přípravky z ovoce a zeleniny představuje také v roce 1999 více než čtvrtinu celkové hodnoty agrárního dovozu. Dovoz zboží odpovídající nomenklaturně agregaci ovoce a ořechy se v roce 1999 meziročně zvýšil o 367 mil. Kč, tj. o 5,5 %.
Druhou hodnotově nejdůležitější dovozní skupinou agrárního zboží byly různé potravinové přípravky. Jejich nákup v zahraničí přispěl výrazně k meziročnímu zvýšení celkového dovozu. V roce 1999 se tento dovoz zvýšil o 630 mil. Kč, tzn. o 12,2 %. Také krmiva, mezi kterými je nejvýznamnější sójová moučka, jsou tradiční agregací ve zbožové listině českého agrárního dovozu. Hlavně v důsledku nižších cen na mezinárodním trhu se hodnota této třetí nejdůležitější dovozní komoditní skupiny v roce 1999 o 771 mil. Kč, resp. o 13,2 %, snížila.
Další v posloupnosti nejdůležitějších dovozních agregací agrárního sektoru v roce 1999 je zelenina. Je tomu tak přesto, že poprvé po třech letech hodnota dovozu zeleniny do ČR poklesla. Toto meziroční snížení činilo 303 mil. Kč, tj. 6,8 %.
Tabák a tabákové výrobky také trvale figurují mezi nejvýznamnějšími dovozními produkty v posledních pěti letech. V roce 1999 však došlo v dovozu tabáku a tabákových výrobků do ČR k velmi prudkému zvýšení o 1 140 mil. Kč, tedy o 41,8 %. Tento přírůstek hodnoty dovozu tabáku a tabákových výrobků výrazně přispěl ke zvýšení schodku platební bilance našeho agrárního zahraničního obchodu v hodnoceném období.
Uvedených pět hlavních zbožových skupin našeho agrárního dovozu tvořilo 44,9 % jeho celkové hodnoty. Všechny byly netto-dovozními a participovaly také nejvyššími podíly na celkovém schodku zahraničně-obchodní platební bilance agrárního sektoru ČR.
Ve spektru komoditní skladby našeho dovozu z rozhodujících teritorií jsou v pasivním zahraničním obchodu se státy EU nejvýznamnější agregací krmiva, představující 12,7 % hodnoty dovozu v roce 1999. Druhou nejvýznamnější skupinou je v této relaci ovoce s 12% podílem, dále různé potravinové přípravky (9,6 %), zelenina (8,6 %), a přípravky z obilí (6,9 %). Uvedených pět skupin pokrývalo v roce 1999 zhruba 50 % hodnoty celkového agrárního dovozu ČR z EU.
V dovozu ze zemí CEFTA byly nejdůležitější různé potravinové přípravky s podílem 14,5 % na celkové hodnotě, dále přípravky z obilí s 9,5 %, zelenina s 8,9 %, kakao a čokoláda, jehož dovoz odpovídal 7,9 % celkové hodnoty dovozu v této teritoriální relaci a mléko a mlékárenské výrobky se 7,3 %.
Z rozvojových zemí dovážel agrární sektor v roce 1999 zejména ovoce (26,8 % z celkové hodnoty), kávu, čaj a koření, reprezentující 16 % celkové hodnoty dovozu z RZ, dále přípravky z ovoce a zeleniny (8,2 %) a krmiva (7,2 %).
Rozbor statistiky agrárního zahraničního obchodu byl proveden z údajů vztažených k režimu volného oběhu zboží . Vzhledem k tomu, že u některých zbožových skupin byl podíl vývozu, ale zejména dovozu pro zpracování a následný reexport v minulých letech vysoký, je retrospektivní porovnatelnost údajů v segmentu agrárního zahraničního obchodu omezená.
3.5 Trh s půdou
Rozvoj trhu se zemědělskou půdou pro zemědělské užití je do značné míry závislý na ekonomické situaci v zemědělském sektoru.
Nabídka na trhu s půdou značně převyšuje poptávku. Relativně slabá poptávka po nákupu zemědělské půdy pro zemědělské užití v roce 1999 byla do značné míry způsobena:
nedostatkem vlastního disponibilního kapitálu na nákup půdy;
nízkými sazbami nájemného za pronájem zemědělské půdy, které nejsou motivující pro nákup půdy;
převažujícím velkovýrobním charakterem využívání půdy; převažuje využití půdy právnickými osobami nad fyzickými, přičemž právnické osoby nejsou dosud motivovány k nákupu zemědělské půdy;
nedokončenými změnami ve vlastnických vztazích, nedokončenými restitucemi a nedokončenou identifikací (vlastnickou i fyzickou) pozemků.
Prodej zemědělské půdy v letech 1993-99 představoval přibližně 65 tis. ha, tj. za 7 roků se prodalo a koupilo 1,5 % z celkového zemědělského půdního fondu České republiky. V roce 1999 došlo k prodeji pouze 0,2 % zemědělského půdního fondu, v zemích EU se prodej a koupě půdy každoročně pohybuje kolem 1 % půdního fondu.
Dalším posílením nabídky na trhu s půdou se stalo přijetí zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby (zákon o prodeji státní půdy), který nabyl účinnosti 25. 5. 1999.
Nabyvateli zemědělských pozemků převáděných podle zákona o prodeji státní půdy mohou být:
fyzické osoby, které jsou státními občany ČR;
obce;
právnické osoby, jež jsou vlastníkem (spoluvlastníkem) budov nebo staveb, kterými jsou zastavěny pozemky určené k převodu;
oprávněné osoby, jejichž nároky, vyjádřené podle § 11 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, v Kč činí nejméně 50 % z ceny pozemků, stanovené podle cenového předpisu;
veřejné vysoké školy.
V prvním kole budou nabízeny pozemky nejdříve oprávněným osobám podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. V dalších kolech jsou nabízeny pozemky prostřednictvím veřejné nabídky.
Výměra půdy ve vlastnictví státu a správě PF ČR v současné době představuje 830 tis. ha. Z této výměry je zatím určeno k prodeji asi 500 tis. ha. Nabídka pozemků k prodeji je časově a věcně strukturována. Prodejní cena pozemků ve vlastnictví státu se řídí podle platných cenových předpisů v době prodeje, přičemž úřední cena je považována za minimální.
Průměrná tržní cena zemědělských pozemků pro zemědělské využití v roce 1999 byla 4,73 Kč/m2, tj. 94 % průměrné úřední ceny. Pozemky menší než 5 ha se prodávají a kupují převážně pro jiné účely než pro zemědělské využití, a tudíž i za vyšší tržní ceny. Zejména jednotková tržní cena pozemků do 0,5 ha je značně vyšší než u pozemků větších.
Nedílnou součástí trhu s půdou jsou nájemní vztahy. Výše nájemného je do značné míry ovlivněna produkční schopností výrobních oblastí a velikostí hospodařících podniků.
Průměrný nájem zemědělské půdy v ČR u právnických osob činí 345 Kč/ha a u fyzických osob 649 Kč/ha. V méně příznivých oblastech se nájemné redukuje většinou na hodnotu, odpovídající dani z pozemku. Pro nájemce se tak naprosto stírá ekonomický rozdíl mezi půdou vlastní a pronajatou. Na výši nájmu v dané oblasti (obci, katastru) působí nemalou měrou také celkové podnikatelské klima. V oblastech, kde je vyšší nezaměstnanost vlivem omezování průmyslové výroby, a kde se zemědělství stává důležitým zdrojem obživy, a v oblastech, kde na katastru hospodaří více než jeden větší zemědělský podnik, je vypláceno nájemné vyšší a je snaha uzavírat dlouhodobé smlouvy o pronájmu (až 10 let). Naopak v oblastech, kde je jen jeden zemědělský podnik, hospodařící na několika katastrech, je nájemné minimální a pronajimatelé nemají jistotu nájmu.
3.6 Zemědělské pojištění
V roce 1999 došlo ve struktuře pojišťovacích institucí jen k nepatrným změnám. Zemědělské pojištění nabízely Česká pojišťovna, a. s., Chmelařská pojišťovna, a. s., Kooperativa pojišťovna, a. s., ČS-Živnostenská pojišťovna, a. s., Generali pojišťovna, a. s., Hasičská vzájemná pojišťovna, a. s. a Česká podnikatelská pojišťovna, a. s.
Uvedené pojišťovací instituce se výrazně lišily podílem na trhu zemědělského pojištění - Česká pojišťovna, a. s. s přibližně 87% podílem na trhu, Chmelařská pojišťovna, a. s. s téměř 7% podílem, ostatní pojišťovny se dělily o zbývající podíl 6 %.
Ve snaze o udržení a rozšíření svého podílu na trhu pojišťovny nabízely různé kombinace pojistných produktů podle konkrétních podmínek jednotlivých institucí. V zásadě pojištění kombinuje zabezpečení proti pojistným nebezpečím, z nichž hlavním zůstává krupobití a dále pak požáry, povodně, záplavy a vichřice. Plodiny je možno pojistit rovněž proti sesuvům půdy, vyzimování a jarním mrazům. Pojišťují se všechny druhy polních plodin, chmel, vinná réva, ovoce, ale i kultury ve sklenících, okrasné rostliny a travní a lesní porosty.
Pojištění hospodářských zvířat nabízí zejména zabezpečení proti nákazám a dalším hromadným škodám na zvířatech v důsledku živelných, ale i jiných událostí (např. výpadek elektrického proudu). Pojištěním je možno pokrýt nutné utracení zvířat nařízené v ohnisku nákazy a v ochranném pásmu a nařízenou dezinfekci v ohnisku nákazy. Produkty pojištění navazují na právní normy, především na nový veterinární zákon č. 166/99 Sb., o veterinární péči, který poskytuje systém náhrad garantovaných státem v návaznosti na možnosti pojištění zvířat. Pojistit lze i jednotlivé škody na zvířatech jako jsou úrazy, neinfekční nemoci apod. Novinkou je nabídka pojištění pro případ výpadku produkce hospodářských zvířat, kdy je možno uhradit nevytvořený zisk a fixní náklady.
Propojištěnost plodin v roce 1999 se odhaduje přibližně na jednu třetinu ploch, propojištěnost hospodářských zvířat na tři čtvrtiny celkových stavů.
Zemědělské pojištění podle údajů České asociace pojišťoven nedosáhlo v roce 1999 úrovně roku 1998. Na této skutečnosti se projevil zejména značný pokles pojištění hospodářských zvířat (o 17,1 %), jehož důvodem je pokračující trend poklesu stavu skotu a určitá redukce pojištění zvířat pouze na nákazové pojištění.
Pojištění zemědělských plodin zůstalo v roce 1999 přibližně na úrovni roku 1998.
Pojistné plnění se snížilo celkem o 20 %, z toho u hospodářských zvířat o necelých 16 % a u plodin o přibližně 23 %.
Uvedené hodnoty ukazatelů svědčí o velmi klidné nákazové situaci ve sledovaném roce. Škody vznikaly především v důsledku tzv. jednotlivých škod, tj. úrazy zvířat, neinfekční onemocnění apod. U pojištění plodin se výrazněji projevily krupobitní škody ze začátku července 1999 v západních, východních a jižních Čechách. Škody z titulu záplav byly pouze místního významu. V meziročním srovnání bylo v roce 1999 proti roku 1998 méně škod.
Škodní průběh, jako poměr pojistného plnění a pojistného, vykázaly v roce 1999 pojišťovací instituce ve výši 83,1 %, což představuje proti roku 1998 snížení přibližně o 11 procentních bodů. U hospodářských zvířat byl vykázán škodní průběh 78 %, což je přibližně stejná hodnota jako v roce 1998. U plodin je škodní průběh 87 %, což představuje 24% snížení.
V roce 1999 se situace v zemědělském pojištění nadále zhoršovala. Insolventnost značné části zemědělských podniků se projevila mj. i v malém krytí podnikatelského rizika, které objektivně v zemědělském podnikání existuje. Podniky pojišťují méně, zejména hospodářská zvířata. V roce 1999 pokračovala jednání MZe s Agrární komorou a komerčními pojišťovnami o řešení této nepříznivé situace se záměrem navrhnout opatření k podpoře zemědělského pojištění. Předpokládá se využití zahraničních zkušeností o systémech zemědělského pojištění, platných zejména ve státech EU.
4 Ekonomické výsledky zemědělství
4.1 Úhrnné ekonomické výsledky zemědělských podniků
Ekonomické výsledky zemědělských podniků byly v roce 1999 sledovány standardním způsobem za pomoci statistického výkaznictví ČSÚ (čtvrtletní výkaz P3-04 pro ekonomické subjekty vybraných produkčních odvětví) a výběrového šetření FADN, které každoročně provádí VÚZE Praha . Výsledky statistického výkaznictví a výběrového šetření nelze vzhledem k jejich odlišnostem bezprostředně porovnávat .
4.1.1 Produkce, náklady a výnosy
Hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách roku 1989, zjišťovaná ČSÚ za celé zemědělství, dosáhla v roce 1999 sumární hodnoty 77 798 mil. Kč. V porovnání s rokem 1998 vzrostla o 0,6 %, zejména vlivem zvýšení hrubé rostlinné produkce o 5 %. Hrubá živočišná produkce se snížila o 3 % a její podíl na hrubé zemědělské produkci poklesl ve srovnání s rokem 1998 o 2 procentní body.
Odhad základních výsledkových ukazatelů
Úhrnné výsledkové ukazatele za zemědělské podniky hospodařící na zemědělské půdě udávané společně s hrubou zemědělskou produkcí v následující tabulce byly odvozeny z účetních údajů zjištěných výběrovým šetřením FADN. Pro dopočet byly vybrány údaje z výkazu zisků a ztrát právnických osob a údaje z výkazu příjmů a výdajů podniků fyzických osob. V celkových výdajích podniků fyzických osob není zahrnuta osobní spotřeba podnikatele a pomáhajících rodinných příslušníků.
V zemědělských podnicích hospodařících na z. p. mírně stouply v roce 1999 celkové výnosy (o 1,5 %) i při poklesu tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb (o 3,8 %). Celkové náklady se zvýšily o 2,8 %.
Výsledky za souhrn těchto podniků lze doplnit obdobnými údaji ČSÚ za specializované podniky s vysokým objemem živočišné výroby nebo zemědělských služeb, hospodařící bez zemědělské půdy.
Celkové výnosy sledovaných podniků bez půdy vzrostly o 1,6 procentního bodu méně než náklady těchto podniků.
4.1.2 Nově vytvořená hodnota (účetní přidaná hodnota)
V roce 1999 došlo u podniků hospodařících na půdě k poklesu účetní přidané hodnoty o 8,7 % vlivem snížení výkonů za současného růstu výkonové spotřeby. Obchodní marže, která meziročně výrazně vzrostla, má svým objemem na vývoj účetní přidané hodnoty minimální vliv
Souhrnné údaje o účetní přidané hodnotě u podniků hospodařících bez zemědělské půdy jsou uvedeny samostatně. U této skupiny podniků došlo v roce 1999 k výraznému meziročnímu zvýšení přidané hodnoty vlivem vysokého tempa růstu výkonů.
V součtu za celý soubor sledovaných zemědělských podniků v roce 1999 udává ČSÚ na základě výkazu P3-04 tyto souhrnné výsledky:
výkony včetně obchodní marže 90 071 mil. Kč;
výkonová spotřeba 58 557 mil. Kč;
účetní přidaná hodnota 31 514 mil. Kč.
Relace uvedených ukazatelů jsou si velmi blízké s údaji zjištěnými v síti FADN (po zohlednění údajů podniků fyzických osob a podniků bez půdy nepřesahuje odchylka 3,5 %).
