Poslanecká sněmovna minulý týden schválila zákaz kožešinových farem v České republice. Jejich definitivní likvidace sice nastane až v lednu 2019, ale o zmíněném zákazu se mluví již několik let a bylo jen otázkou času, kdy začne platit.
Argumentů pro vysvobození tzv. kožešinových zvířat vězněných v klecích je dost. Počínaje tím, že jakékoliv zabíjení zvířat kvůli lidské marnivosti je dnes vnímáno jako neetické, až po nepřijatelný způsob chovu, který ani v nejmenším neodpovídá přirozeným potřebám těchto stále divokých zvířat. Omezení podnikatelských práv vlastníků farem, které s tím souvisí, je proti těmto argumentům v očích veřejnosti nepodstatné. Poslancům tedy s blížícími se volbami nezbývalo nic jiného, než zákaz schválit, i přesto, že někteří svůj názor změnili až na poslední chvíli.
Doba se mění a s ní i společnost. Nikoho už dnes například nenapadne posílat děti se džbánkem pro pivo, jak dřív bývalo běžné. Zvykli jsme si, že ze silnic zmizely vraky aut, které mohly léta jezdit bez pravidelných technických kontrol, z televize zmizely reklamy na cigarety a hlasatelé, z vesnice zápach hnoje, na který si stěžovali chalupáři, a z hospod popelníky. I kuřáci si za pár let zvyknou, že si už u piva nezapálí a možná i na řadu dalších diskriminačních opatření, jimiž se bude stát snažit jejich neřest tlumit. A budou si muset zvyknout i provozovatelé restaurací, kterým protikuřácký zákon způsobí újmu v podobě zmařených investic do klimatizace či oddělených nekuřáckých prostor a na rozdíl od majitelů kožešinových farem jim nenabídne žádnou kompenzaci.
Je smutné, že stát stále častěji zasahuje do zcela legálních aktivit svých občanů, ale i na to už jsme si mohli pomalu zvyknout. Jenže přestože s chovem kožešinových zvířat nesouhlasím a čistý vzduch u večeře vítám, zvyknout si nechci.
