Zmírnění rizik konfliktů, které může přinést návrat vlků na české území, je jedním z cílů tříletého česko-saského projektu. Dalšími jsou zpřesnění údajů o výskytu a šíření vlků do České republiky či výměna zkušeností s ochranou těchto šelem. Do projektu se zapojí tři české a jedna německá organizace. Územně se v ČR projekt zaměří na Liberecký, Ústecký a Karlovarský kraj. Uvedla to mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) Karolína Šůlová.
Zkušenosti Němců s vlky ve volné přírodě jsou výrazně vyšší než v České republice. V Sasku se obnovuje populace vlků již od roku 2000 a momentálně se tam vyskytuje 13 smeček. Do Česka se vlci navrátili před čtyřmi lety, potvrzený byl zatím výskyt čtyř smeček. Na severu Čech se objevili v okolí Doks, ve Šluknovském výběžku, v Jizerských a Krušných horách a pravděpodobně se usadili i v Lužických horách. "Projekt je šancí, jak pomoci nekonfliktnímu návratu velkého predátora, a přitom vyslyšet a zohlednit zájmy dotčených subjektů. Šelmy do přírody patří úplně stejně jako jejich kořist a měli bychom být rádi, že v době globálního vymírání velkých živočichů se najdou i takoví, kteří vedle člověka mohou existovat," uvedl manažer projektu Tomáš Jůnek.
Přínosem vlka v krajině je podle ochránců přírody regulace přemnožených zvířat, jako jsou divoká prasata, daňci, jeleni a srnci. "Vlci jsou dobří lovci a pomáhají regulovat přemnožené velké kopytníky, kteří způsobují značné škody zemědělcům i lesníkům. Mohou ale působit problémy chovatelům hospodářských zvířat, zejména ovcí," uvedla Šůlová. Jen Liberecký kraj na náhradách za škody způsobené vlky vyplatil za poslední čtyři roky 156 000 korun. V rámci projektu už byl vytvořen web, kde majitelé stád hospodářských zvířat najdou rady, jak chov před vlky chránit.
Největší divoká populace vlků je v regionu německé Lužice, kde přežívají i v poměrně hustě osídlené krajině. Přizpůsobit se dokázali i jinde. Hlavním nositelem projektu je Česká zemědělská univerzita v Praze. Kromě vědců se do něj zapojilo také ministerstvo životního prostředí a AOPK ČR a za německou stranu Senckenbergská přírodovědná společnost prostřednictvím muzea ve Zhořelci.*
