Evropská unie bez Velké Británie se v roce 2020 podílela na celosvětové produkci emisí oxidu uhličitého (CO2) zhruba 7,5 procenta, což je asi 2,6 miliardy tun těchto emisí. Tím se zařazuje jako třetí za Čínu a USA. V posledních desetiletích tento podíl i objem výrazně snižuje. To se zdaleka nedá říct o zbytku světa, kde naopak produkce skleníkových plynů stoupá. Uvedl to na konferenci Zemědělského svazu ČR, zabývající se dopady strategie Fit for 55, předseda této organizace Martin Pýcha. Emise skleníkových plynů v sektoru zemědělství přitom klesly proti roku 1990 o 42 procent.
Podíl zemědělství na celkových emisích skleníkových plynů v ČR je na úrovni sedmi procent. Podle Pýchy přesto před zemědělci stojí řada ambiciózních požadavků EU, které se týkají nejen klimatu, ale také například zadržování vody, eroze, zvýšení biodiverzity, omezení spotřeby pesticidů a průmyslových hnojiv, omezení spotřeby masa. „Řada těchto záměrů jde přímo proti sobě, jako například pokles spotřeby minerálních hnojiv a snižování počtu hospodářských zvířat. Obojí zároveň splnit nelze,“ řekl Pýcha s tím, že zemědělství jako komplexní systém je založen na dvou vzájemně propojených nohách, jedna je rostlinná, druhá je živočišná. „Jestliže chceme produkovat potraviny rostlinného původu, potřebujeme k tomu kvalitní půdu a pro kvalitní půdu potřebujeme statková hnojiva, pestrost v krajině, produkci pícnin a podobně,“ vysvětlil. Zemědělský svaz je podle Pýchy zásadně proti snižování stavu hospodářských zvířat. „Důvodem je, že produkce potravin, v tomto případě i živočišná produkce v Evropě má mnohem menší uhlíkovou stopu než produkce mimo EU. V tomto okamžiku ambice snižovat stavy zvířat v EU vyznívají jako zcela nesystémové,“ míní. Pokud bude EU snižovat produkci potravin, bude to znamenat tlak na zvýšení výroby v jiných zemích, kde produkce není tak environmentální jako v EU, upozornil. To potvrdil i Stefan Meitinger ze Svazu německých zemědělců (DBV). Podle něj živočišná produkce v EU má mnohem menší dopad na životní prostředí než v jiných částech světa. Například na produkci litru mléka činí emise v EU 2,6 kilogramu oxidu uhličitého, u jiných významných producentů mléka z mimoevropských zemí jde o téměř dvojnásobnou hodnotu. Ve své podstatě tak dojde k emisí s daleko horším dopadem na globální klima.
