Už po devatenácté se letos sešli zemědělci, zástupci nevládních agrárních organizací, politici, výzkumníci a novináři na semináři o vyhlídkách českého zemědělství v následujícím roce a na vyhlášení vítězů čtrnáctého ročníku oborové soutěže Zemědělec roku. Letos to na pódiu příliš nejiskřilo, což bylo určitě důsledkem dlouhých diskusí a řady kompromisů, které nakonec vedly ke shodě s nastavením parametrů současné zemědělské politiky. O to větší překvapení však přinesly výsledky samotné soutěže.
Poprvé v historii se stal jejím absolutním vítězem soukromně hospodařící rolník, firma jiného soukromého zemědělce obsadila třetí místo a soukromně hospodařící rolníci bodovali i v některých krajích. Je to dobře, nejen proto, že se jim daří, ale také proto, že jsou ochotni poměřit se i s velkými podniky a v tomto srovnání uspět. Hodnocení a pořadí v soutěži se stanovuje na základě výpočtu indexu finančního zdraví, který umožňuje porovnat výsledky hospodaření podniků bez ohledu na jejich velikost.
Jenže teorie je jedna věc a praxe druhá. Zemědělství se stejně jako většina lidského konání zkrátka pouhými čísly a indexy popsat nedá, a proto vydavatelství Profi Press, které soutěž organizuje, přidalo několik nových kategorií. Cílem této změny bylo zohlednit specifické zaměření některých podniků a také podmínky, v nichž daný subjekt hospodaří. Ty totiž spolu s nastavením současného systému podpor mnohým úspěšným zemědělcům prostě neumožní dosáhnout při výpočtu zmíněného indexu takového výsledku, aby měli šanci obsadit nejvyšší příčky v absolutním pořadí. V rámci daných možností však jde o špičkové farmy a farmáře a bylo by škoda jejich úspěch neocenit. Nakonec právě oni svojí aktivitou například formují krajinu v nepříznivých horských a podhorských oblastech či ve svých stájích vytvářejí pracovní místa na venkově. Věřím tedy, že tato změna přivede do dalších ročníků soutěže i ty, kteří na to zatím ani nepomysleli, a že budou mít šanci uspět.*
