Výzkum na Šumavě ukázal, jak si příroda poradí s účinky kyselých dešťů i kůrovcovou kalamitou. Za výzkum jeho vedoucí Jiří Kopáček z Biologického ústavu Akademie věd ČR dostal cenu předsedkyně Grantové agentury ČR. V budoucnu se chce hydrobiolog Kopáček více zaměřit na zkoumání fosforu v půdě a vodě.
Kopáček začal s výzkumem vlivu kyselých dešťů na ekosystém Plešného a Čertova jezera na Šumavě v 90. letech. "Do toho v roce 2004 přišla kůrovcová kalamita, která náš výzkum v podstatě zničila, ale zase nám umožnila pochopit další věci, jako je reakce povodí a jezer na odumření stromového patra," řekl Kopáček. Původním motivem jeho bádání byla kyselost šumavských jezer. Ještě v 50. letech měla pH 6, v následujících desetiletích se po kyselých deštích tato hodnota vychýlila k 4,5, což znamená výraznou kyselost. Na život v jezerech to mělo zásadní vliv. Ryby v Černém jezeře nepřežily, odumřeli i bezobratlí živočichové. Později se v Česku ovzduší zlepšilo a kyselé deště, podle Kopáčka na území ČR nejintenzivnější v celosvětovém měřítku, postupně zmizely. "Nejvíce na světě se u nás podařilo zredukovat emise síry a dusíku. Síru se povedlo snížit o 90 procent a dusík o více než 50 procent," řekl Kopáček, který se za svou práci dočkal ocenění již loni. Tehdejší předseda Akademie věd Jiří Drahoš mu udělil medaili Gregora Johanna Mendela zhruba tři měsíce poté, co sněmovna schválila novelu zákona o ochraně přírody a krajiny. Novelu provázely bouřlivé diskuze právě kvůli ochraně Šumavy.*
