Menu
e-shop
Rozhovor s Dušanem Vaňkem, prvním náměstkem ministra zemědělství
Minulý týden předalo ministerstvo odborné veřejnosti k posouzení koncepci české agrární politiky pro období po vstupu do Evropské unie. Jak byste ji za autorský tým představil?
Nová koncepce navazuje na předchozí předvstupní program, jehož cílem bylo zastavit snižování rozměru českého zemědělství. A to se v podstatě podařilo. V letech 1998 až 2002 sice produkční rozměr dále poněkud poklesl, ale v mnohem menší míře než v předchozím období. V ročním průměru to bylo o necelé jedno procento, zatímco předtím činil pokles od roku 1989 v průměru 2,5 procenta. Předkládaná koncepce, která musí být v souladu se společnou politikou EU, již není tolik laděna do strategie komodit, ale více se posouvá do environmentální roviny. V souladu s celosvětovými a evropskými trendy reaguje na potřebu pokračovat v zásadní přeorientaci naší zemědělské politiky. Záměrem je podstatně posílit environmentální, sociální a ekonomické principy trvale udržitelného českého zemědělství a venkova. Musíme přitom zohlednit jeho specifické podmínky a problémy, které jsou důsledkem dřívější agrární politiky více zaměřené na podporu velkovýrobního průmyslového zemědělství.
Ke zlepšení životního prostředí mají zemědělce přimět podpory, které nedostanou bez splnění určitých podmínek. Je to tak v tomto dokumentu jasně řečeno?
Koncepce zahrnuje principy šetrného hospodaření, na jejichž základě budou sedláci dostávat finanční podpory. Jde tedy o kvalitativní posun.
Někteří zemědělci se brání tomu, aby se stali, jak říkají, pouhými údržbáři krajiny. Naopak chtějí slyšet, jakou produkci od nich společnost vyžaduje. V tom je zřejmě koncepce zklame…
Kdo po takové objednávce volá, nepochopil vývoj, k němuž tady od roku 1989 došlo. Nikdo jim jako za minulého režimu nebude určovat čísla, která mají naplňovat. Ministerstvo nemůže diktovat, kolik se má kde pěstovat obilí nebo vykrmovat prasat, ale je tu od toho, aby vytvářelo podnikatelské prostředí, legislativu a zajišťovalo styk s Bruselem.
V čem konkrétně myslí nový program na venkov?
Snahou je vytvořit předpoklady, aby se zemědělství stalo základní součástí rozvoje venkovských oblastí a kvality života venkovské populace. Diverzifikace činností, o níž se již dlouho mluví, se zatím nebrala příliš vážně. I když jsou tu jistě příklady, kde se toho dobře chopili. Za všechny mohu zmínit společnost Klopina, která zpracovává vlastní surovinu do finálního výrobku – müsli tyčinek, nebo Avena Kravaře s doplňkovou drobnou kovovýrobou. Předpokládám ale, že velké zemědělské podniky budou do velké míry životaschopné díky své klasické agrární produkci. Rozložení různých aktivit bude ministerstvo podporovat zejména u rodinných farem. Ministr Jaroslav Palas rozhodl o zřízení strukturální sekce, která by měla být gestorem těchto aktivit. Snahou je dát důraz na venkov v širším slova smyslu, přitom rozhodně nechceme jít do kompetenčních sporů s ministerstvem pro místní rozvoj.
Komisař Franz Fischler nedávno v Praze upozorňoval, že je nutné, abychom měli v pořádku všechny články řetězce, nejen funkční zemědělství. Jak myslí koncepce na potravináře?
Pochopitelně, pokud má jedna část potíže, nežije celá vertikála. Náš potravinářský průmysl není dosud konsolidovaný, je tu značný přebytek výrobních kapacit a stále hodně podniků, které plně nevyhovují standardům EU na bezpečnost potravin. Nejméně připravené jsou v tomto směru obory zpracování masa a mléka a mlýnský průmysl. A je jisté, že tento prostor zeštíhlí. Za jeden z předních cílů si koncepce klade zvyšovat konkurenceschopnost zemědělství a potravinářského průmyslu.
Minulá koncepce vycházela z finančního rámce, který se nikdy nepodařilo dodržet. Budou v příštích letech zdroje i díky unii jistější?
V minulosti se ukázalo, že aby se sektor vymanil z červených čísel, musí objem prostředků začínat dvojkou, tedy nad dvacet miliard korun. To se podařilo, když bývalý ministr prosadil náhrady za sucho. Vstupem do unie se ale situace zásadně mění. Podpora by měla stoupnout 2,5 až pětkrát – podle síly českého příspěvku.
