Mít radního pro životní prostředí, zemědělství a rozvoj venkova je v krajích spíš výjimkou, i když je toto propojení víc než přirozené. Petr Šilar tuto funkci v radě Pardubického kraje zastával minulé čtyři roky. Po podzimních krajských volbách, kdy opět kandidoval za Koalici pro Pardubický kraj, si nemusí měnit vizitku a může pokračovat v započaté práci.
Býváte považován za duchovního otce projektu Agrovenkov, který se po Novém roce začne rozjíždět. Už název napovídá, kam míří jeho pozornost. Co ale od něj mohou zemědělci a lidé na venkově konkrétně očekávat?
Naším záměrem je vytvořit informační centrum pro region, které bude využívat zemědělská veřejnost a starostové obcí. Nikdo nám v tomto směru nic neukládal, dá se říci, že to byla moje osobní iniciativa, na níž jsem pracoval asi dva roky. Řadu lidí jsem musel o této myšlence přesvědčovat, protože někomu se zdálo, že taková služba tu už funguje, třeba na úrovni agrární komory. Jenže ta je jen pro někoho a já považuji za důležité, aby byla pro celý venkov a nebyla zpolitizovaná. Agrovenkov bude fungovat na principu obecně prospěšné společnosti a jeho činnost musí být samofinancovatelná s počáteční podporou peněz od kraje. Letos jsme na vznik dali 200 tisíc korun. Vznikla devítičlenná správní rada, v níž je většina praktikujících zemědělců. Pro Agrovenkov je velmi důležité zapojení zemědělských škol a učilišť, které jsou pod krajem, a mohou pro vzdělávání nabídnout také učebny.
Čím tedy začne první činnost?
Od Nového roku by měla být funkční webová stránka, kde uživatelé najdou tříděné aktuality z různých zdrojů. Počítáme také se zařazením regionálního počasí. Protože všichni nemají internet, měl by se asi jednou za čtrnáct dní připravovat souhrn zpráv v vytištěné podobě, kterou by lidé dostávali poštou. Každá obec ale dnes musí mít internet a e-mailovou poštu, takže tato cesta komunikace by měla být dostupnější. Součástí aktivit budou také semináře, k dispozici bude síť poradců a systém poradenství poběží jako dosud. Agrovenkov by měl napomáhat i s přípravou projektů na čerpání peněz z evropských programů, což je pro zemědělce především operační program.
Zjišťujete si, jaký bude o tyto služby zájem?
Ke konci listopadu jsme uspořádali několik seznamovacích seminářů, abychom zemědělcům a starostům objasnili, co Agrovenkov nabídne. Mnohdy to bylo poprvé, kdy se obě strany takto setkaly. Na každém okrese přišlo kolem třiceti až čtyřiceti lidí, což je poměrně dost. Samozřejmě vše teprve začíná a uvidíme, jakou to bude mít odezvu.
Jaká témata by měly mít semináře, které budou společné pro zemědělce a starosty?
Může jít třeba o seminář k alternativním zdrojům energie. Jako radní stále narážím na otázku odpadů - starostové nevědí co s bioodpadem při údržbě zeleně, někde je problém s neposekanými loukami, využít se dá kejda pro bioplyn, jak máme první příklad v letohradské zemědělské společnosti Bocus.
Říkáte, že Agrovenkov má být samofinancovatelný. Jak si na svou činnost, která bude pro uživatele bezplatná, vydělá?
Věříme, že se stane krajským informačním střediskem, které v jednotlivých regionech bude uznávat ministerstvo zemědělství a bude na ně přispívat ročně půl milionem korun. Snažíme se také získat evropské peníze. Podali jsme projekt na program Interreg, kam se může hlásit jenom kraj, a z jeho příspěvku bychom chtěli pořídit počítačové vybavení.
Jak se vám osvědčuje spojení životní prostředí, zemědělství a venkov?
Ve většině krajů mí kolegové nemají pod sebou venkov, což je obrovská chyba. Venkov přece musíme brát jako ucelený prostor i s dopravou, školami, zásobováním. Jakýkoliv další rozvoj území je možný jen ve spolupráci s lidmi, kteří na venkově žijí a nemusejí nutně pracovat v zemědělství, i když právě to je velmi důležité. Vždy je potřeba uvažovat v oblasti obce, mikroregionu i celého kraje. Myslím si, že k tomuto pohledu mám blízko – jednak jsem bývalý agronom zemědělského družstva a než jsem se stal radním, byl jsem po tři volební období starostou Letohradu. Vše je o tom, aby se lidé domluvili. Když je v obecním zastupitelstvu zemědělec, funguje vše jinak. Dva příklady – vloni se v našem regionu stal obcí roku Trpín na Svitavsku, kde je starostou agronom místní zemědělské akciové společnosti. Letos dostala zelenou stuhu v celostátní soutěži Vesnice roku Písečná u Letohradu, v níž je místostarostou předseda zemědělského družstva. Když taková obec tvoří územní plán, nemůže se stát, že by zapomněla na zájmy zemědělských podniků a soukromých zemědělců. Vše stojí na spolupráci a někde se to už daří, někde se ledy prolamují. Největší problém, na který ale stále někde narážíme, je izolovanost a stavovské rozdělení zemědělců.
