25.01.2013 | 11:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Aktuálně o agrotechnice a technologii

Rychle rostoucí trend výnosů cukrové řepy svědčí o stále dokonalejším provedení pěstební technologie, o stále se zlepšujícím uspokojování nároků rostlin. Za posledních 20 let výnosy cukru vzrostly téměř trojnásobně, a tak by se zdálo, že vše je už dokonalé, že není co zlepšovat. Ve skutečnosti je to naopak: objevují se nové problémy, s vyššími výnosy vidíme o to zřetelněji, co neděláme dobře. Před novou řepařskou sezónou chceme tedy upozornit na některé důležité a aktuální aspekty agrotechniky a technologie.

Volba odrůdy
Šlechtění cukrové řepy je velmi úspěšné a přináší stále výkonnější odrůdy a stále vyšší výnosový potenciál. Odrůdy v praktickém pěstování mají životnost jen 4–6 let, jsou rychle nahrazovány novými, výkonnějšími a praxe musí velmi pečlivě sledovat výsledky odrůdových pokusů.
V Česku je už 20 let vydáván Seznam doporučených odrůd cukrové řepy, založený na velmi přesném zkoušení pokrývajícím dobře jednotlivé řepařské oblasti. V poslední době ovšem do volby odrůd výrazně zasahuje nový faktor – zamoření polí háďátkem řepným.
Odrůdy tolerantní k háďátku řepnému už k dispozici jsou, jejich osivo je ovšem dražší a pro posuzování výkonnosti těchto odrůd nedává zatím Seznam doporučených odrůd dostatečné informace.
Přesto jednoznačně platí, že na zamořené pole by měla přijít tolerantní odrůda – dá se říci, že tímto rozlišením by dnes agronom měl nákup odrůd začínat.
V grafu 1 je z pokusů Řepařského institutu v roce 2012 vidět veliký výnosový propad odrůd bez tolerance k nematodům na zamořených lokalitách.
Bohužel, přehled o tom, která pole jsou zamořená a která nikoliv, řada pěstitelů nemá. Pokud dojde k chybě a na zamořený pozemek se dostane odrůda bez tolerance, je potřeba ji sklidit co nejdříve, protože poškození nematody se ve druhé polovině vegetace prohlubuje, resp. přírůstky výnosu během podzimu jsou minimální.

Háďátko řepné zasluhuje zvláštní pozornost
 
Zamoření půd háďátky roste, háďátka najdeme téměř na každém řepném poli a škodlivý výskyt odhadujeme na třetině polí, kde se cukrová řepa pěstuje. Proč je to najednou takový problém?
Řepařské osevní postupy a osevní sledy jsou dnes velmi úzké. Cukrová řepa se koncentrovala na nejlepší pole a vrací se na stejný pozemek zpravidla každým třetím nebo čtvrtým rokem. V řepařských osevních sledech se běžně vyskytuje řepka a zelené hnojení hořčicí. Řepka i hořčice jsou velmi dobrými hostiteli háďátka řepného a přispívají k jeho množení. Další příčinou je teplejší počasí, při němž háďátka stihnou během vegetace vytvořit o generaci více než před lety. Zamoření polí narůstá a je velmi důležité ho na jednotlivých polích evidovat.
Nejjednodušší a nejspolehlivější diagnostika spočívá v kontrole kořenů v porostech cukrové řepy. Bílé cysty na kořenech netolerantních odrůd cukrové řepy – obrázek 1 – jsou jednoznačným signálem a pokud je pěstitel na poli najde, může si být jist, že nematody na poli budou i při dalším návratu cukrové řepy. Takovou perzistenci jsme zaznamenali i po patnáctileté pauze v zařazování cukrovky.
Další diagnostickou možností jsou půdní rozbory. Při nich se v půdních vzorcích po odplavení minerálního podílu hledají a počítají cysty háďátka. Tyto rozbory nejsou úplně přesné, pro praktickou orientaci však jsou dobrým vodítkem.
Zamoření půd háďátkem řepným nestačí ovšem řešit pouze nákupem tolerantních odrůd. Tuto toleranci pravděpodobně háďátka časem prolomí a pěstitel bude náhle stát před hrozbou velkých finančních výpadků.
Proto je důležité reagovat na zamoření dalšími agronomickými opatřeními: prodloužením odstupu mezi cukrovkami na poli alespoň na čtyři roky, oddělením osevních postupů s řep­kou od těch s cukrovou řepou, důslednou likvidací vzešlého výdrolu řepky během podzimu, cíleným pěstováním „antinematodních meziplodin“ (zvláštní odrůdy hořčice a ředkve olejné, omezující množení haďátka).

Rané setí
 
Vysoké výnosy cukrové řepy v letech 2011 a 2012 byly mj. spojeny s velmi raným setím a s prodloužením vegetační doby. Kolem 80 % ploch bylo zaseto už v březnu. Podílelo se na tom příznivé počasí i stále lepší vybavení pěstitelů secími stroji. Zatímco však jaro 2011 proběhlo bez větších problémů, na jaře 2012 jsme se naplno potýkali s riziky, která velmi rané setí s sebou nese.
Na jaře 2012 bylo v únoru a v březnu velmi sucho, půda byla vlhkostně vyzrálá a tak, když se v poslední březnové dekádě oteplilo, začala se naplno sít cukrová řepa. Hned začátkem dubna však přišlo ochlazení, které trvalo tři týdny. V noci z 8. na 9. dubna přízemní teplota poklesla až k –10 °C a mnoho vzešlých řep vymrzlo.
Ještě závažnější důsledky ovšem mělo dlouhodobě chladné počasí. Řepa klíčila a rostla velmi pomalu, byla oslabená a mnoho rostlin bylo napadeno řepnou spálou – obrázek 2. V Čechách se nakonec přesévalo více než 4000 ha, asi 12 % z celkové plochy cukrové řepy. Nepodstoupili jsme s raným, březnovým setím v tak velikém podílu příliš velké riziko? Neměli bychom napříště být opatrnější?
Tyto otázky samozřejmě nemají jednoznačnou odpověď. Pro vzcházející cukrovou řepu je smrtící přízemní mráz kolem –6 °C a ten může letos v dubnu přijít zas, ale také se nemusí vyskytnout dalších deset let. Toto riziko asi musíme přijmout, protože výnosový potenciál, který je v raném, březnovém setí skryt, je opravdu veliký. V Řepařském institutu jsme v loňském roce zaseli stejné pokusy na šesti lokalitách ve dvou termínech: 22.–25. března a 5. dubna, tedy v odstupu asi 11 dnů. S opožděným setím se výnos snížil o 9,2 t/ha řepy 16% cukru – graf 2. Takový přírůstek jistě za riziko stojí.
Kritici raného setí upozorňují na řadu starších zkušeností, podle kterých bývá nejlepší vzešlost porostů při setí v první dubnové dekádě. K této zkušenosti je ovšem nutno zakalkulovat oteplování, kterého jsme svědky (viz tabulka 1).
Březnová i dubnová teplota je dnes výrazně vyšší a lpění na starších zvyklostech nese riziko rychlého vysychání půdy a problémů se vzcházením. Vzpomeňme na ročníky 2007 a 2009, kdy sucho od začátku dubna do půlky května velmi zasáhlo později seté porosty – vlivem vzejití až v květnu se tu zkrátila vegetační doba o měsíc.
Domníváme se, že snaha o včasné a co nejrychlejší zasetí by i nadále měla být základním principem pro organizaci jarních prací. Je tu však jiné, velmi významné poučení z jara 2012. Rozhodování o poškozených porostech se někdy táhlo velmi dlouho a přesetí proběhlo s větší ztrátou vegetační doby, než bylo nutné.
Na porostech jsme hledali poškození mrazem, ale problém byl mnohem častěji pod povrchem půdy, v řepné spále. Řepy byly dobře vzešlé, děložní lístky rozvinuté, zelené, zdálo se, že je vše v pořádku. V půdě, na hypokotylu řepy však parazitovaly houby působící spálu, hypokotyl se zeslabil do podoby nitky (obrázek 1) a rostlina nakonec uhynula.
Musíme napříště porosty kontrolovat nejen podle počtu vzešlých rostlin, ale i podle jejich stavu pod povrchem půdy, včas odhadnout podíl rostlin, které asi nepřežijí, a dříve rozhodnout případný přesev.

Herbicidní technologie
 
Z celé technologie pěstování cukrové řepy nejvíc peněz stojí odplevelení, resp. herbicidy a jejich aplikace. Bývá to 6000 až 8000 Kč/ha. Za tuhle cenu máme dnes docela čisté porosty, ve srovnání se situací před deseti lety se stav výrazně zlepšil. Na tomto zlepšení se určitě podílí dobrá znalost malých plevelů, specifické účinnosti herbicidních látek a racionální volba přípravků.
Přes tento velmi pozitivní vývoj je tu nadále co zlepšovat. Především náklady na odplevelení jsou ve srovnání se zahraniční konkurencí vysoké a to představuje významnou hrozbu pro konkurenční schopnost českých pěstitelů cukrové řepy. Příčiny vyšších nákladů u nás spočívají zejména v aplikacích na přerostlé plevele. To s sebou automaticky nese potřebu vyšších dávek herbicidních látek a vyšších nákladů.
Na konci 80. let minulého století byl zaveden tzv. Betanal Systém založený na třech postemergentních aplikacích herbicidů. Tento systém představoval veliký pokrok, snížila se podstatně fytotoxicita vůči řepě a zvýšila se účinnost na plevele. Trojí aplikace herbicidů ovšem ve své době znamenala enormní zvýšení nároků na kapacitu postřikovačů. I schéma trojí aplikace se však dnes postupně rozvolňuje, protože je nutno operativně reagovat na situaci na poli. Existuje obecná shoda, že plevele ve fázi děložních listů jsou vůči herbicidním látkám nejcitlivější a s růstem pravých listů se citlivost rychle snižuje.
Podle našich zkušeností trvá tato fáze (od vzejití do základu pravých listů) u většiny běžných plevelných druhů 7 – 10 dnů a tato doba tedy vymezuje ideální odstup mezi herbicidními aplikacemi. Samozřejmě, za sucha se zpomaluje vzcházení nových plevelů, v chladném počasí je pomalejší růst a odstup může být větší. Naopak např. laskavce nebo opletky v teplém počasí rostou velmi rychle a odstup je třeba volit na spodní hranici výše uvedeného rozpětí.
Cukrová řepa se dnes v Česku seje na přelomu března a dubna, spolu s prvními pleveli asi po deseti dnech vzchází a konkurenční vůči plevelům se stává před zakrytím řádků, zpravidla začátkem června. Po tu dobu, asi od 10. dubna do konce května, tj. asi 50 dnů je potřeba plevele ničit herbicidy. Pokud jsme se snažili zasáhnout v tomto časovém rozpětí plevele nejpozději na začátku tvorby pravých listů, potřebovali jsme k tomu průměrně 4,1 herbicidních aplikací.
Pokud tedy změníme způsob rozhodování a z explicitního předpokladu tří postemergentních aplikací přejdeme na rozhodování případ od případu podle citlivosti plevelů, zvýší se počet aplikací, potřeba kapacity postřikovačů a provozní náklady na herbicidní technologii. Za tuto cenu získáváme na druhé straně zvýšení účinnosti herbicidů, resp. možnost snížení aktuální dávky, snížení herbicidního stresu u řepy a větší flexibilitu při sestavování herbicidní kombinace. Je to cesta, jak snížit náklady na herbicidní technologii.
Dalším aspektem herbicidní technologie, který dnes zaslouží diskusi, je časování aplikací během dne. Kontaktní herbicidní látky (phenmedipham, desmedipham) jsou k řepě selektivní za nižších teplot a s nárůstem teploty nad 20 °C selektivita rychle klesá. Proto se už dávno u nás ustálila jako optimální večerní aplikace a aplikace brzo ráno je považována za nebezpečnou.
S nárůstem teploty během dopoledne rychle roste nebezpečí popálení listů řepy. Přesto je např. ve Francii zcela převažující ranní aplikace. Ráno je zpravidla bezvětří a vyšší vlhkost vzduchu a nedochází k takovému úletu a odparu postřiku, rostliny mají větší turgor a otevřené průduchy. To vše se podílí na vyšší účinnosti ranních aplikací. Samozřejmě, znamená to začínat za rozbřesku – na začátku května mezi 4. a 5. hodinou a končit kolem 7. hodiny, než teplota začne stoupat. Bohužel, ranní aplikace dostala u nás negativní nálepku právě kvůli nerespektování tohoto pravidla o včasném ukončení.
Cukrová řepa už třetím rokem představuje pro pěstitele významný finanční přínos a bylo by dobré, kdyby se to odrazilo na investicích do technologie cukrové řepy, zejména do secích strojů a postřikovačů. U obou těchto strojů připadá u nás na jeden stroj mnohonásobně větší plocha než u pěstitelů v západní Evropě. I když se setím začneme včas, dlouho nám to trvá a u postřikovačů máme výše popisovaný problém s opožďováním aplikací a s přerůstajícími pleveli. Zejména u velkých pěstitelů je v těchto investicích i klíč k optimální době aplikace herbicidů. Nejlepší podmínky z hlediska účinnosti jsou v noci a to by už dnes na velkých polích, při secích strojích s kolejovými řádky a při navádění postřikovačů pomocí GPS neměl být nepřekonatelný problém.

Hnojení dusíkem
 
Ze všech otázek, které se kolem hnojení dusíkem točí, zůstává u cukrové řepy stále nejdůležitější otázka dávkování. Dusík je potřeba pro raný růst a pro rozvoj listového aparátu, při nadbytku však snižuje cukernatost, zhoršuje zpracování v cukrovaru a pokud zůstane v půdě nevyužitý, představuje velikou zátěž pro životní prostředí.
Cukrová řepa dosáhne na dusík i z velké hloubky, má dlouhou vegetační dobu, během ní se v půdě značné množství dusíku mineralizuje, a tak podíl dusíku z přímého hnojení průmyslovými hnojivy představuje v její výživě vždy menšinový podíl. Proto je předpověď potřebného hnojení komplikovaná a často nejistá.
Dlouho jsme se domnívali, že dnešní hospodaření se stále klesajícím hnojením statkovými hnojivy, s absencí plodin symbioticky vážících vzdušný dusík a dnešní ovzduší s minimem imisí dusíku do půdy povedou ke vzestupu potřeby hnojení. Vzestup potřeby hnojení se zdá logický i vzhledem k enormnímu růstu výnosů cukrové řepy. Přesto nás pokusy se stupňovaným hnojením dusíkem přesvědčují o opaku.
Našich šest pokusných lokalit pokrývá rovnoměrně českou řepařskou oblast a v letech 2011 a 2012 jsme zjistili jen velmi malý vliv dusíku na výnos a průměrnou potřebu hnojení jen kolem 80 kg/ha N – tabulka 2.
Z tabulky 2 ovšem také vyplývá, že u hnojení dusíkem není možné vycházet z průměrů. I v tomto souboru jsou místa, kde je potřeba poměrně vysoké hnojení přes 100 kg/ha a naopak, místa/pole, kde je hnojení spíš na škodu. Průměrné hnojení poškodí výsledek, neumožní vyčerpat výnosový potenciál na obou stranách tohoto rozpětí.
U cukrové řepy jsme dosáhli vysoké úrovně výnosů i preciznosti technologie. Další zlepšování je třeba hledat v individualizaci technologie podle podmínek na jednotlivých polích. Hnojení dusíkem je proto velmi dobrým příkladem.
Jen málo nejlepších pěstitelů si dnes nechává stanovit zásobu dusíku na jednotlivých polích pro cukrovou řepu, aby podle toho hnojili.
Pokud však poctivě hledáme další rezervy, pak je tento individuální přístup k polím nanejvýš aktuální a speciálně u dusíku ve svém přínosu velmi spolehlivý.
40 kg dusíku s aplikací představuje dnes asi 1000 Kč – 1000 Kč vkladu, který může někde přinést několikanásobnou návratnost ve zvýšení výnosu a třeba už na vedlejším poli to budou peníze vynaložené zbytečně a peníze, které vygenerovaly jen další ztrátu.
U hnojení dusíkem je požadavkem doby hnojení podle půdních rozborů jednotlivých pozemků.

(Tabulky a grafy najdete v tištěné verzi Zemědělce).

 

Klíčové informace

– Volba odrůd cukrové řepy musí v první řadě zabezpečit dobrou toleranci vůči patogenům na pozemku – vůči rizománii, nematodům, eventuálně proti cerkosporióze.
– Velmi se rozšiřuje zamoření řepných polí háďátkem řepným. Zamořené pozemky je nutno identifikovat (pozorováním nebo půdním rozborem) a upravit na nich způsob obhospodařování – oddálit návrat řepy aspoň na čtyři roky, vyloučit řepku a pěstovat antinematodní meziplodiny.
– O vysokém výnosu 2011 a 2012 rozhodlo do značné míry včasné a rychlé zasetí. I pro příští sezónu je důležité organizovat práce tak, aby byla maximálně využita vegetační doba.
– Příliš vysoké náklady na herbicidní technologii souvisí zpravidla s aplikací herbicidů na přerostlé plevele. Herbicidy je nutno aplikovat na plevele od jejich vzejití do základu pravých listů, v této fázi jsou k herbicidním látkám nejcitlivější.
– U cukrové řepy jsme dosáhli vysoké úrovně výnosů i preciznosti technologie. Další zlepšování je třeba hledat v individualizaci technologie podle podmínek na jednotlivých polích. Hnojení dusíkem je pro to velmi dobrým příkladem
.

Ing. Jaromír Chochola, CSc.
Ing. Klára Pavlů

Řepařský institut, s. r. o.
Semčice

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down