Ani lepší ani horší (komentář)

V polovině února se v Bruselu sešli ministři zemědělství některých členských zemí, aby řešili aféru kolem koňského masa, které někteří západoevropští potravináři vydávali za maso hovězí a distribuovali je ve svých výrobcích po celé Evropě. Ministři se domluvili na zpřísnění kontrol a deklarovali snahu o zajištění větší dohledatelnosti surovin. Je celkem zřejmé, že spotřebitel by neměl být klamán a že stát a jeho kontrolní instituce mají zajistit jeho ochranu. Zákazník má vždycky vědět, co za své peníze dostává, a nezáleží na tom, zda jde o drahou delikatesu, nebo o nejlevnější „salám“ z kostního separátu a soji.

Je pravda, že požívání koňského masa lidské zdraví neohrožuje, narozdíl například od prášku ze zkažených sušených vajec, nebo jedu na krysy, které byly před časem obsaženy v některých výrobcích polských potravinářů. Současná aféra je tak jen obyčejným podvodem a spíše než ministři zemědělství by ji měly řešit orgány činné v trestním řízení.
Přesto se však stala výsostně politickým tématem, a to především proto, že propukla v západní Evropě. Pokud by se totiž něco podobného stalo mezi novými členskými zeměmi, ministři zemědělství by kvůli tomu rozhodně nezasedali. Nakonec přezíravý postoj nejvyšších evropských institucí byl dobře patrný v případě technické soli, kterou Poláci léta používali místo té potravinářské a která také, alespoň podle polských hygieniků, lidské zdraví neohrožovala a ani o ní se spotřebitel na obalech technicky osolených potravin nic nedočetl.
Vypadá to, že se v Bruselu tak nějak samo sebou předpokládá, že členské státy z východní a střední Evropy jsou na zcela jiném stupni vývoje, než původní členské země. V něčem možná ano. Současná aféra však dokládá, že v tom negativním jsme bohužel úplně stejní.